Lidská práva zvířatům?

Různá období v historii se vžila do povědomí lidského pod pojmy antika, středověk, humanizmus, renezance, romantizmus atd. Myslím, že naše doba vejde do dějin jako doba ochranářských maniaků. Prosazuje se ochrana prakticky všeho. Výčet militantních snah něco ochraňovat je očividně nekonečný: Začíná ochranou zatoulaných koček, pokračuje ochranou nesčetných ekologických systémů přes památkovou ochranu zcela nepodstaných staveb a končí ochranou uměle vykonstruovaných práv zvířat. Zdá se, že jde o dosud nebývalý fenomén společenského a politického života, že máme co do činění s problémem hlubší podstaty, než je existence několika skupin naivních snílků a filantropů. Dle mého názoru jde o příčinné spolupůsobení několika společensko-politických faktorů:

• První příčinou je celková bezpáteřnost demokratických politiků. Většina z nich je ochotna kdykoliv se postavit před jakoukoliv zájmovou skupinu obyvatelstva, jen když z toho plyne dostatečný počet hlasů. Myslím, že výraz lobbista by se dal česky vyjádřit slovem bezpáteřný prospěchář. Tohoto fenoménu využívají ochranáři všeho druhu. Stačí zorganizovat několik hlučných demonstrací za účasti senzacechtivého tisku, vzbudit zdání velkého okruhu sympatizantů, a již se najde dostatek politiků připravených také se angažovat. A tak se stane, že politická strana, kterou přes 90 % voličů nechce, a tudíž nevolí, se stane tvůrcem koalice a vnucuje její představy většině. Tak máme ve Spolkové republice Německo ekologickou daň na pohonné hmoty, na energii, a těšíme se na daň ze síry i oxidu uhličitého a na vyšší ceny za potraviny v důsledku podpory ekologického zemědělství. Navíc se z daňových prostředků dotují ekonomicky nesmyslné programy vývoje alternativních zdrojů energie. Výsledkem je snižující se reálný příjem obyvatelstva, nárůst inflace jako důsledek neúměrného růstu nákladů a naprostá neochota investorů investovat do výroby.
• Druhou příčinou je vedení velmi účinné propagandy a ohlupování obyvatelstva. Ekologové vedou totiž po řadu let velmi účinnou propagandu ve formě filmů o přírodě. Prakticky každý film s přírodní tematikou začíná krásami přírody a jejích tvorů, pokračuje srdceryvným vytím nad bezohledným ničením přírody člověkem a končí zdůrazňováním nutnosti ochrany přírody. Výlučnou vinu nese samozřejmě člověk, jeho technika, chemie a v neposlední řadě genové inženýrství. Není snad tvora nebo rostliny na světě, který by nebyl na vymření. Zdá se, že co skutečně vymírá, je obyčejný zdravý lidský rozum.

  Další metodou je vytváření nálad strachu a nejistoty. Z běžně používaného německého jazyka zmizel pojem chemická sloučenina a byl nahrazen pojmem škodlivina. Každá chemická látka je škodlivina způsobující když ne rakovinu, tak alergii nebo alespoň zátěž organizmu. Zcela bezostyšně se vtlouká lidem do hlavy, že každá nemoc má přímou či nepřímou příčinu ve špatném životním prostředí. Sám jsem zažil jako stavbyvedoucí situaci, kdy se pracovníci jedné firmy odmítli nastěhovat do nových prostor, protože den před termínem byla čerstvě položena podlahovina a v prostorách bylo cítit lepidlo. Tvrdili, že se nechtějí nechat otrávit.

  Žádný architekt se neodváží vypsat materiál, který by nebyl ekologicky absolutně nezávadný. Strana zelených v předchozí hesenské vládě zakázala nakupovat okna z PVC pro státní budovy s odůvodněním, že z ekologických důvodů nebude podporovat výrobu plastů obsahujících chlor. Sledoval jsem televizní diskusi, kdy se řešilo dilema jak ekologicky pohřbít mrtvé. V důsledku dlouhověkosti se totiž v lidském organizmu nahromadí škodlivé chemické látky, které buď zamoří ovzduší při kremaci, anebo kontaminují zeminu a podzemní vody při tradičním pohřbu. Tak či onak, citlivý ekosystém je pohřbíváním mrtvých vážně ohrožen.

• Třetí příčinou je zlaté tele kapitálových zisků: Příčiny zamoření Tisy jsou toho zářným příkladem. Vypalování tropických pralesů v Latinské Americe spolu se zamořením Amazonky rtutí používanou při těžbě zlata mají pravou příčinu v katastrofální sociální situaci většiny obyvatelstva zmíněných zemí. Ještě jsem neslyšel jediného aktivistu ochrany čehokoliv, včetně přírody, který by se pohoršoval nad mizením dětí žijících trvale na ulicích jihoamerických velkoměst, nad tím, že široké vrstvy obyvatelstva mají možnost buď vegetovat v chudinských čtvrtích velkoměst a živit se přebíráním odpadků na smetištích, nebo vypalovat prales ve snaze o extenzivní zemědělství.

Ochránci přírody jsou schopni ujet stovky kilometrů a přikovat se před bránu atomové elektrány, přenášet ropuchy přes silnici, aby je nikdo nepřejel, obsazovat těžní věže ropy v moři. Proč neobsazují doly, kde pracují desetileté děti? Proč neprosazují bojkot nákupu koberců tkaných 8 až 12letými dětmi? Tyto děti musí pracovat, protože dospělá pracovní síla je v jejich zemích drahá, popřípadě se z jejich mzdy splácejí dluhy rodiny za léky. Ještě jsem neslyšel, že by aktivisté zablokovali jedinou loď přepravující podél pobřeží Afriky děti prodané z nouze vlastními rodiči do otroctví. Jsem přesvědčen, že jedinou ochranou, kterou potřebujeme, je ochrana před egoizmem, chtivostí peněz a ochranáři všeho druhu.