Hřejeme si hady ve vlastních střevech?

Bakterie nás asi nemají příliš v lásce, a navíc jsou pomstychtivé. Neustále vymýšlejí nové a nové triky jak přelstít náš imunitní systém, posilovaný chemickými léčivy. Neobyčejně jim to usnadňuje výměna genetického materiálu, která u bakterií probíhá několika různými způsoby, ale vždy rychle a elegantně.

Jedním z „horkých“ míst, kde probíhá intenzivní výměna genetické informace (včetně rezistence vůči antibiotikům), je naše střevo. Bakterie, které se do střev dostávají s potravou, si zřejmě snadno a ochotně vyměňují geny s bakteriemi dlouhodobě usídlenými v našem těle. Porovnání vzorků bakteriální DNA totiž doložilo podstatný vzrůst přítomnosti genů pro rezistenci vůči tetracyklinu i erytromycinu v bakteriích rodu Bacterioides během posledních 20 let. Tyto bakterie žijící ve střevech představují pro lidské zdraví velkou hrozbu, způsobují například pooperační infekce. Navíc je zřejmé, že mohou geny pro rezistenci vůči antibiotikům předat dalším druhům bakterií, které v nás žijí.

V potravě přijímáme bakterie s geny pro rezistenci vůči antibiotikům téměř po celý život. Zdrojem jsou hlavně masné produkty, které obsahují bakterie rezistentní vůči antibiotikům v důsledku rozsáhlého podávání antibiotik hospodářským zvířatům. Selekce prostřednictvím antibiotik působích na bakterie je velice tvrdá – pokud bakterie není rezistetní, umírá. Navíc se bakterie množí velice rychle, a proto šíření genů pro různé rezistence mezi bakteriemi představuje trvalou hrozbu. To, že k přenosu genů mezi bakteriemi dochází i v nás samotných, je jen další ranou pod pás. (Applied and Environmental Microbiology 67, 561–568, 2001)