Aktuální číslo:

2021/11

Téma měsíce:

Velká data

Co je houba na vavřínu z Gomery a Tenerife?

(ad Vesmír 80, 182, 2001/4)
 |  5. 8. 2001
 |  Vesmír 80, 432, 2001/8

Ve 4. čísle Vesmíru byl uveřejněn článek Petra Nohela „Houba z Gomery a Tenerife“ s detailní fotografií. V textu je uvedeno, že se neví, jaký je to druh houby a zda patří mezi vřeckovýtrusné, nebo stopkovýtrusné. Shodou okolností se mi v té době dostala do rukou kniha německých botaniků Petra a Ingrid Schönfelderových Die Kosmos-Kanarenflora (Franckh-Kosmos Verlags-Gmbh & Co., Stuttgart 1997), v níž je zmíněno, že houba na vavřínu – v knize pěkně vyfotografovaná – se vědecky jmenuje Laurobasidium lauri. Z vlastní zkušenosti houbu na vavřínu neznám, a proto jsem začal hledat v zahraniční literatuře, která je o této houbě dost bohatá. Mé pátrání vyústilo v souhrn poznatků, o něž se s čtenáři Vesmíru rád podělím.

Uvedenou houbu popsal německý paleobiolog (!) Hermann Theodor Geyler již před 127 lety jako Exobasidium lauri (Bot. Zeitung 32, 322–326, 1874) a do monotypického rodu Laurobasidium, který nově vytvořil Walter Jülich, byla přeřazena až o 108 let později (Int. J. Mycol. Lichenol. 1, 117–120, 1982). Parazituje výhradně na živých kmenech vavřínů, a to jednak středozemního vavřínu ušlechtilého Laurus nobilis (na něm ji udávají Eriksson a Wall z Itálie a Portugalska, viz Götebors Svampklubb 1979, 1–10), jednak vavřínu kanárského L. azorica, známého spíše pod synonymním jménem L. canariensis, jehož výskyt je omezen na Azory, Madeiru, Kanárské ostrovy (Tenerife a Gomeru) a západní Maroko (tj. oblasti takzvané makaronéské flóry). Vavřín kanárský má na rozdíl od vavřínu ušlechtilého plstnaté mladé větévky i rub listů.

Mycelium houby žije v mezibuněčných prostorách pletiva hostitelské dřeviny a vyvolává tvorbu zvláštních houbových hálek (výrůstků) na ploše až půl metru. Hálky jsou obvykle 5–10 cm dlouhé a 1–1,5 cm široké, zprvu olivově nebo světle hnědě zbarvené, později žlutohnědé, hrbolatě kyjovité nebo pentlicovité, jednoduché nebo nepravidelně větvené. Živě připomínají některé druhy hub z čeledi kyjankovitých (Clavariaceae), avšak houba s nimi není příbuzná. Její hálky, které byly kdysi mylně považovány za vzdušné kořeny vavřínů, se tvoří v zimě a na jaře, a teprve koncem jara a začátkem léta se po krátkou dobu na jejich povrchu vytvářejí plodnice houby v podobě velmi tenkého povlaku. Na něm se nachází hymenium s dlouhými štíhlými bazidiemi (až 150 m dlouhými a 6–8 m širokými) a výtrusy, které jsou skoro vřetenovité, tenkostěnné, přehrádkované, 15–20 × 4–6 m velké; ty mohou vyklíčit v hyfu, ale častěji z nich vyrůstají menší, nepohlavně vznikající válcovité výtrusy nestejné velikosti, konidie. Hálky jsou jednoleté, postupně zanikají a tvoří se nové.

Pokud jde o systematické zařazení houby vyvolávající hálky na vavřínech, naznačuje již její latinské rodové jméno, že patří do třídy hub stopkovýtrusných (Basidiomycotina, Basidiomycetes), a to do podtřídy (skupiny) nižších stopkovýtrusných – Phragmobasidiomycetidae (Heterobasidiomycetes). Většina autorů ji dále řadí do čeledi plískovitých (Exobasidiaceae), avšak např. Eriksson a Wall (1979) se domnívají, že náleží spíše někam mezi HomobasidiomycetesHeterobasidiomycetes.

České jméno houba na vavřínu ovšem nemá (u nás přirozeně neroste), avšak česky bychom ji mohli nazývat plíska vavřínová. Je totiž do značné míry podobná některým druhům rodu plíska (Exobasidium), od nichž se podle výše citovaných prací Erikssona a Walla (1979) a W. Jülicha (1982) liší přítomností přezek na úzce válcovitých hyfách. Evropskou monografii rodu Exobasidium publikoval před 20 lety švédský mykolog J. A. Nannfeldt (Symb. Bot. Upsal. 23, 1–72, 1981/2), podle nějž je v Evropě známo 27 druhů rodu plíska parazitujících výhradně na zástupcích čeledi vřesovcovitých (Ericaceae). Z plísek je u nás nejhojnější nápadná plíska brusinková – Exobasidium vaccinii, která působí zduření a změnu barvy listů brusinky obecné – Rhodococcum vitis-idaea = Vaccinium vitis-idaea; ty jsou pak miskovitě ztlustlé, na líci jasně červené a na rubu bělavé až světle růžové.

Citát

Karel Pstružina: Je kuhnovské paradigma v krizi?, Filosofický časopis 49, 197-212, 2001/2

Má-li věda vytvářet nové a nové teorie, musí mnohdy začít s čistým stolem, nebo jinými slovy s prázdnou myslí. Jen tak není originalita představ strhávána k navyklým schématům a jen tak má věda možnost překročit dosažený stav...

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie

O autorovi

František Kotlaba

RNDr. František Kotlaba, CSc., (*1927) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Do r. 1990 působil v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích. Věnuje se taxonomii, ekologii, rozšíření hub a jejich ochraně.

Doporučujeme

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem uzamčeno

Ivan Čmelo, Daniel Svozil  |  1. 11. 2021
Zkusme si představit všechny chemické látky, které by bylo možno připravit, od vodíku až po makromolekuly včetně nukleových kyselin a bílkovin....
Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Ondřej Vrtiška  |  1. 11. 2021
Život hematologa Josefa Prchala se mohl vyvíjet jinak, kdyby… Kdyby se v šedesátých letech daly v Praze snadno sehnat látky potřebné pro výzkum....
Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Julie Nováková, Martin Ferus  |  1. 11. 2021
Byla Venuše už od svého zrození horkým peklem? Co když ještě donedávna překypovala životem a z modrého, Zemi podobného drahokamu ji ve žhnoucí pec...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné