Trichinelóza v Evropě

V březnovém čísle jsem čtenáře informoval o problematice trichinelózy. Několik dní po publikování článku jsem obdržel trochu rozhořčený dopis od čtenáře Vesmíru, který aktivně provozuje myslivost. Proč prý oživuji problematiku trichinelózy, když se u nás nevyskytuje? Sdělil mi, že již ulovil a zkonzumoval několik divočáků a zpravidla je vyšetřovat na trichinelózu nenechával. Pokud je přece nechal vyšetřit, nikdy nebyla trichinelóza prokázána. Na závěr dopisu mi sdělil, že vyšetřování je zbytečné a většina jeho kolegů-myslivců ulovenou černou zvěř vyšetřovat nenechává. Tento přístup myslivců potvrzuje srovnání počtů ulovených kusů černé zvěře, které vykazují myslivecká sdružení, a počtů vyšetření divočáků na trichinelózu, které eviduje Státní veterinární správa.

Trichinelóza působená druhy se sylvatickým vývojovým cyklem (viz rámeček) se na uzemí naší republiky vždy vyskytovala a vyskytuje. Potvrzuje to také aktuální informace Státní veterinární správy. V předposledním květnovém týdnu diagnostikovala veterinární hygienická služba trichinelózu u lončáka (mladého divokého prasete) uloveného v okrese Frýdek-Místek. Z hlediska možností diagnostiky kompresní metodou šlo o poměrně slabou infekci a stanovený počet larev byl 3–5 na gram vyšetřované svaloviny. V literatuře se uvádí, že při pozření 50 až 500 larev nejpatogennějšího druhu T. spiralis jsou pozorovatelné typické klinické příznaky a více než 1000 pozřených larev představuje přímé ohrožení života. Teoreticky představuje konzumace 200 g nedostatečně tepelně opracovaného masa z tohoto lončáka smrtelné onemocnění. Trichinelóza zůstává i nadále závažným onemocněním a vyžaduje nejen pozornost veterinární služby, ale také myslivců.