Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Co když je to všechno na houby?

 |  5. 7. 2001
 |  Vesmír 80, 375, 2001/7

Možná dost záleží na tom, kdo je vlastně hrdinou právě tlumočeného evolučního příběhu. Vždycky se dost pateticky zdůrazňuje, jak ty statečné rostliny hrdinsky neváhaly podstoupit riziko a vydaly se podmanit si dosud pustou a prázdnou souš. Tato rétorika je trochu patrná i z Mihulkova podání věci. Říká se to takhle nejspíš proto, že se to podobá jinému heroickému příběhu, a sice tomu o přechodu obratlovců na souš. My jsme náhodou taky suchozemci, a tak se nám obojí velmi dobře poslouchá; takový lachtan by po takovémhle povídání ani neštěkl (račte laskavě ověřit).

Jenže je to asi taková pravda, jako že první Američan byl buďto Kolumbus, nebo ještě předtím Vikingové. Začněme zopakováním toho, že všechny dnešní vyšší rostliny jsou monofyletické – prostě jakmile se jim to podařilo, tak konkurencí vystrnadily ostatní skupiny, které to zkoušely taky, a později už neměla žádná skupina šanci, protože souš byla dobyta a obsazena. Další, co víme, je, že skoro všechny vyšší rostliny mají nějakou formu mykorhizy. Patrně to bude velmi obecný, a tudíž starý znak; rostliny prostě mají od začátku v povaze kamarádit s houbami. Proč bychom si tedy vůbec měli představovat, že mykorhiza je dodatečný zlepšovák? Když první kytky lezly ven, tak pobřežní bahnité prostředí patrně vůbec nebylo pusté a prázdné. Jednak tam nejspíš už byly nějaké suchozemské řasy a sinice, jako je to dneska (které kolonizovaly souš bez velkého povyku), jednak (a zejména) tam už jistě byly houby, a to v celých složitých, komplexních a vztahově provázaných společenstvech. Takže si nemyslím, že se kolonizující předkové suchozemských rostlin zřejmě někde mohli s houbami setkat, jak to píše kolega Mihulka: oni s nimi určitě museli od začátku existovat společně. A nejelegantnější forma soužití s houbami je nechat se zatáhnout do jejich mafiánských spolků.

Kdo komu kam pomáhal? To není jen tak jednoduché, že by mykorhizy byly jen ochočené houby sloužící rostlinám – zároveň totiž platí i opak: rostliny jsou nástrojem ve službách tajných a obmyslných rejdů světového hubstva odedávna vládnoucího planetě. Jenže tohle se nám právě špatně poslouchá. Vládcem planety je přece člověk, a smířili bychom se i s tím, kdyby nám někdo řekl, že ne člověk, nýbrž krysa, mravenec, tráva nebo stromy... Ale nějaké křemeňáky?

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie

O autorovi

Jiří Sádlo

RNDr. Jiří Sádlo , CSc., (*1958), vystudoval geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK. Pracuje v Botanickém ústavu AV ČR. Jeho hlavním tématem je vývoj krajiny a vegetace během holocénu a její současné změny včetně vlivu biologických invazí.
Sádlo Jiří

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...