Aktuální číslo:

2018/9

Téma měsíce:

Zde domov můj

Co když je to všechno na houby?

 |  5. 7. 2001
 |  Vesmír 80, 375, 2001/7

Možná dost záleží na tom, kdo je vlastně hrdinou právě tlumočeného evolučního příběhu. Vždycky se dost pateticky zdůrazňuje, jak ty statečné rostliny hrdinsky neváhaly podstoupit riziko a vydaly se podmanit si dosud pustou a prázdnou souš. Tato rétorika je trochu patrná i z Mihulkova podání věci. Říká se to takhle nejspíš proto, že se to podobá jinému heroickému příběhu, a sice tomu o přechodu obratlovců na souš. My jsme náhodou taky suchozemci, a tak se nám obojí velmi dobře poslouchá; takový lachtan by po takovémhle povídání ani neštěkl (račte laskavě ověřit).

Jenže je to asi taková pravda, jako že první Američan byl buďto Kolumbus, nebo ještě předtím Vikingové. Začněme zopakováním toho, že všechny dnešní vyšší rostliny jsou monofyletické – prostě jakmile se jim to podařilo, tak konkurencí vystrnadily ostatní skupiny, které to zkoušely taky, a později už neměla žádná skupina šanci, protože souš byla dobyta a obsazena. Další, co víme, je, že skoro všechny vyšší rostliny mají nějakou formu mykorhizy. Patrně to bude velmi obecný, a tudíž starý znak; rostliny prostě mají od začátku v povaze kamarádit s houbami. Proč bychom si tedy vůbec měli představovat, že mykorhiza je dodatečný zlepšovák? Když první kytky lezly ven, tak pobřežní bahnité prostředí patrně vůbec nebylo pusté a prázdné. Jednak tam nejspíš už byly nějaké suchozemské řasy a sinice, jako je to dneska (které kolonizovaly souš bez velkého povyku), jednak (a zejména) tam už jistě byly houby, a to v celých složitých, komplexních a vztahově provázaných společenstvech. Takže si nemyslím, že se kolonizující předkové suchozemských rostlin zřejmě někde mohli s houbami setkat, jak to píše kolega Mihulka: oni s nimi určitě museli od začátku existovat společně. A nejelegantnější forma soužití s houbami je nechat se zatáhnout do jejich mafiánských spolků.

Kdo komu kam pomáhal? To není jen tak jednoduché, že by mykorhizy byly jen ochočené houby sloužící rostlinám – zároveň totiž platí i opak: rostliny jsou nástrojem ve službách tajných a obmyslných rejdů světového hubstva odedávna vládnoucího planetě. Jenže tohle se nám právě špatně poslouchá. Vládcem planety je přece člověk, a smířili bychom se i s tím, kdyby nám někdo řekl, že ne člověk, nýbrž krysa, mravenec, tráva nebo stromy... Ale nějaké křemeňáky?

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie

O autorovi

Jiří Sádlo

RNDr. Jiří Sádlo, CSc. (*1958), vystudoval geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK. Pracuje v Botanickém ústavu AV. Jeho hlavním tématem je vývoj krajiny a vegetace během holocénu a její současné změny včetně vlivu biologických invazí. Přednáší např. na fakultě humanitních studií UK.
Sádlo Jiří

Doporučujeme

Člověk býložravcem

Člověk býložravcem uzamčeno

František Vyskočil  |  3. 9. 2018
Z dvaceti aminokyselin, které naše tělo potřebuje k vytváření životně důležitých bílkovin, si asi osm neumí vyprodukovat samo. Ještě pár vitaminů...
„Archetyp“ pražské kavárny

„Archetyp“ pražské kavárny

Pavel Janoušek  |  3. 9. 2018
Krásnou literaturu lze číst z mnoha důvodů: ze školní povinnosti, pro zábavu i z potřeby vstoupit při četbě do dialogu s někým, kdo mi může...
Století Československa

Století Československa uzamčeno

Jitka Rychtaříková  |  3. 9. 2018
První světová válka za sebou nechala celosvětovou spoušť, v níž vyhasly miliony životů. Ačkoliv přímé vojenské ztráty v Českých zemích (Čechách,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné