Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Návraty, vytrvalost, nezdolnost

OTA GREGOR: Moje návraty aneb kudy jsem chodil. S profesorem Otou Gregorem hovoří Jaroslav Hořejší. Galén, Praha 2000, 176 stran,cena a náklad neuvedeny (ISBN 80-7262 063-0)
 |  5. 6. 2001
 |  Vesmír 80, 351, 2001/6

Je nesmírně dobře, když pamětníci podlehnou prosbám a nechají se přemluvit ke vzpomínání. To ovšem platí jen tehdy, když jsou jejich osudy výjimečné a když oni sami mají za sebou dílo, které zaslouží uznání. Ota Gregor mezi takové pamětníky patří. Čtení jeho vzpomínek, vtipně a decentně vyvolávaných Jaroslavem Hořejším, mě přivedlo k pochopení toho, že někdo, koho jsem bral jako normálního a pracovitého, schopného a úspěšného profesora na naší univerzitě, to vůbec neměl snadné. Prodělal více, než by mne kdy při tom, jak jsem ho potkával (veselého a spokojeného, vždy v dobré psychické i fyzické kondici), napadlo. Za války v československé armádě na Západě, rodinné ztráty v nacistických koncentrácích, úspěšná lékařská kariéra po roce 1945, vysoká vyznamenání, uznání, ale i (jen diskrétně naznačené) křivdy a ústrky – to vše byl život Oty Gregora. Je dobře, že nám o něm dává zprávu. Přečteme si o jeho vztazích s významnými osobnostmi naší medicíny, o širokém okruhu lidí sdružujících se v Klub přátel Oty Gregora (KPOG), kteří i v dnešní uspěchané době na sebe občas mají čas. A pak se ovšem dozvíme moudra zkušeného lékaře a člověka – nikoliv nějaká staromilská a pouze vzpomínková, ale aktuální, mířící do současnosti, informující ty, kdo jsou schopni přijmout poučení o vztazích lékaře a pacientů, o stresu zdravotníků, dobře známém všem klinikům, o tom, jak se v medicíně prolínají věda, umění a technologie a co s tím vším dnes. Ota Gregor má právo, a dokonce povinnost dávat rady: o kvalitě stárnutí (to se mu podařilo), o umění dialogu (když je s kým ho vést) a o mnoha dalších aspektech dlouhého, úspěšného a produktivního života. Díky za ně.

Citát

Ota Gregor: Moje návraty aneb kudy jsem chodil, Galén, Praha 2000, s. 79-80

Možná, že některý pacient tuší, že ho – aniž by si to uvědomoval – obtěžuje duševní nerovnováha. Možná, že ji neumí verbalizovat, možná, že byl vychován tak, aby nedával své pocity (zvláště negativní) najevo, protože se to nesluší – to vše se může skrývat za pojmem alexythymie (neschopnost vyjádřit své city). Řekl bych ale, že postupně se to zlepšuje. Důležité je, že se od roku 1990 psychosomatika přednáší medikům. Já přednáším na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy jako externí člen oddělení lékařské psychologie a psychosomatiky, jehož vedoucím je MUDr. Radkin Honzák, CSc. […]

J. Hořejší: Tendenci somatizovat psychické potíže má nejen pacient, ale i řada lékařů. Je to z obou stran jakási hra, která má své kořeny v nechuti vůbec se do tak obtížného tématu, jako je léčba bolavé duše, pouštět. Podávat léky nebo intervenovat vůči konkrétnímu orgánu a jeho poruše je mnohem jednodušší.

Ota Gregor: Ano, do jisté míry takovou „hru“ skutečně někdy hrajeme – ať už jako pacienti nebo jako lékaři, protože se rádi pohybujeme na známém terénu. Moje generace i minimálně dvě předchozí byly vychovávány výhradně somaticky. Pořád v nich přetrvávalo, že duše patří církvi. I dnes to však přetrvává v podobě, že duše patří psychiatrii. […] Myslím si, že psychosomatika jako obor by měla mít za dlouhodobý cíl svého působení vlastní zánik – měla by totiž proniknout do všech oborů a stát se způsobem myšlení všech lékařů. Ze všeho nejdůležitější je, aby lékař chápal a vnímal clověka jako celek – tedy nejen tělo, ale i duši a možnost jejich vzájemného ovlivňování.

Ke stažení

RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Vratislav Schreiber

Prof. MUDr. Vratislav Schreiber, DrSc., (*1924) vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Podílel se na studiu hormonu TRH a oxidu dusnatého. Pod jeho vedením vyšla monografie o stresu. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR a předsedou České endokrinologické společnosti. Byl prvním, kdo dostal cenu Praemium Bohemiae. V roce 2003 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy.

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...