Mozaika

Kdo dřív prozkoumá horniny Marsu

Prožijeme opět soupeření velmocí, jako když se Američané a Sověti předháněli, kdo dřív vyšle do vesmíru člověka nebo kdo první doletí k Měsíci? Tentokrát bude Amerika závodit s Evropou a soutěžní disciplínou má být rozbor marsovských hornin. Evropská kosmická agentura chce vypustit sondu Mars Express, jejíž součástí bude malý výsadkový modul Beagle 2. Ten by měl přistát v rovníkové oblasti Marsu, odebrat 200 gramů horniny a provést její chemickou i biochemickou analýzu. Vzorky z Marsu chtějí získat i Američané, kteří svou akci plánují na rok 2011. Evropa by je ráda předstihla, a proto se snaží svůj program co nejvíce urychlit. Podle posledního rozhodnutí přistane Beagle 2 na Marsu již 26. 12. 2003. Britský ministr pro vědu lord Sainsbury s tím souhlasí.

Proč je to důležité? Již dlouho se vedou spory o to, zda marsovské meteority svědčí o existenci života na Marsu, nebo zda byly až později znečištěny životem pozemským. Analýza horniny odebrané přímo z povrchu Marsu by mohla tento spor rozhodnout.

Kde má Galaxie obyvatelnou zónu?

Oblast příhodná pro život není v naší sluneční soustavě přehnaně velká – u Venuše by už bylo lidem (i celé přírodě) horko, u Marsu zase zima. Uvažovat o podmínkách příznivých pro život takřka při dráze Merkuru nebo Uranu by bylo pošetilé. Život může existovat jedině v takové vzdálenosti od Slunce, kde se voda ani nevypaří, ani nezmrzne. Jestliže má být na skalnaté planetě život, musí tam být tekutá voda.

Guillermo Gonzales z Washingtonovy univerzity se ptá: „Jak velká je obyvatelná sféra v rámci našeho hvězdného domova – Mléčné dráhy? Kde v Galaxii mohou být podmínky přijatelné pro živé tvory?“ Při hledání odpovědi na tyto otázky se vědci zaměřili na složení oblaků prachu a plynu, z nichž se tvoří hvězdy a jejich planety. K tomu, aby vznikly světy, na kterých může existovat život, je potřeba správný obsah těžkých prvků. Kdyby stavební materiál obsahoval málo těžkých prvků, utvářely by se planety příliš malé a rychle by chladly. Jejich povrch by nebyl pro vývoj života vhodný – ani by se na nich neudržela potřebná atmosféra.

Složení oblaků prachu a plynu závisí na jejich poloze v Galaxii – oblaky příznivé životu nacházíme především ve spirálních ramenech (hvězdy příliš vzdálené od středu Galaxie mají těžkých prvků nedostatek, ty hodně blízké zase nadbytek). Podle G. Gonzalese se v oblastech vhodných pro život pohybuje asi 1 % hvězd Mléčné dráhy, a právě na nich bychom měli hledat mimozemské civilizace. Zatím dosáhneme detekčními přístroji jen do vzdálenosti 150 světelných let, ale právě tam všude je – podle Gonzalese – prostředí vhodné pro zrod života.

Odkud pochází zlato?

V raném stadiu vývoje vesmíru vznikly jen ty nejlehčí prvky: vodík, helium, něco málo lithia a berylia. Těžší prvky vznikaly teprve termonukleárními reakcemi v nitrech hvězd. Při výbuších supernov se dostaly do kosmického prostoru a obohacovaly prach, z nějž se tvořily další generace hvězd. Vznikly snad tímto způsobem i prvky jako zlato nebo platina?

Astronom Stephan Roswege ze Spojeného království si myslí, že pro vznik zlata nestačí ani katastrofy jako supernova. Jak tedy vzácný kov, pro nějž jsou lidé schopni i vraždit, vznikl? Prý ho mohou vyrábět pouze nukleární reakce, které se odehrávají při ještě větším kosmickém dramatu – při srážce dvou neutronových hvězd. Neutronové hvězdy mají sice rozměry pranepatrné, ale představují stlačený pozůstatek zhroucené hvězdy o neuvěřitelné hustotě. Ke střetu těchto objektů dochází v naší Galaxii zhruba jednou za 100 000 let. Roswegův tým činnost této „gigantické továrny“ na těžké prvky modeluje na počítači. Nedávno na setkání astronomů v Cambridži Roswege konstatoval, že takové nukleární výrobny opravdu mohou vytvářet složité těžké atomy, které se pak stanou stavebními kameny další generace hvězd i jejich planet. Prvky, jimiž je tvořeno naše tělo, pocházejí tedy z nejrůznějších končin vesmíru, navzájem velmi vzdálených. Nerudovská matička Země už nemá šanci – naší matkou je obrovský kus vesmíru. Je nám snad malá i Mléčná dráha?

Baculatostí k nemocem

Objevuje se stále víc lékařských výzkumů, které se snaží chránit naše zdraví tak, abychom si ho nezkazili už v dětství. Čím zdraví svých dětí ohrožujeme? Tím, že je přecpáváme. Peter Bunred z univerzity v Liverpoolu prošel se svými kolegy zdravotní záznamy šedesáti tisíc dětí žijících v severozápadní Anglii a zjistil, že děti, které měly ve čtyřech letech vzhled přespříliš buclatých cherubínků, později tloustly dál. Za několik dalších let svou nadváhu zvýšily z 15 % na 23 %.

Trend dětské nadváhy je nepříznivý – například v Anglii se počet obézních dětí za poslední desetiletí zdvojnásobil. Lékaři nechtějí zůstat nečinní. Ve Spojeném království vyhlašují obezitě dětí boj – vytvářejí národní program, který má přispět k zdravé výživě mladé populace a předejít zdravotním komplikacím způsobeným obezitou.

Pilulka proti gamblerství

Čas od času čteme o tom, že se i u nás šíří chorobné hráčství. Lidé, kteří to prožijí v rodině, považují často hráčství za větší hrůzu než závislost na tvrdých drogách. Nedávno Suck Won Kim z Minnesotské univerzity zjistil, že naltrexon, který se používá k léčbě alkoholiků, potlačuje i chorobné hráčství. Podával jej 45 pacientům po jedenáct týdnů a u tří čtvrtin z nich se závislost snížila (u některých méně, u jiných více). Naltrexon stimuluje lidské mozkové buňky k tomu, aby se člověk cítil příjemně. Příjemnými pocity je závislý hráč zbavován nutkavých myšlenek na hazardní hru.

Na slintavku a kulhavku s kufříčkem

Slintavka a kulhavka, jíž se sedláci i zvěrolékaři v dobách mého dětství báli mnohem méně než současná zemědělská velkovýroba, nachází významného protivníka. Američtí vědci z firmy Tetracore vytvořili přístroj schopný neobyčejně zrychlit testy, které odhalí nakažená zvířata. Dnes to obvykle trvá den, než se vzorky dostanou do laboratoře a otestují se. Nová aparatura to umí rychleji a například u ovcí i spolehlivěji. Veškeré vybavení se vměstná do kufříku o hraně třiceti centimetrů. Vzorek – sliny, tkáň nebo krev zvířat – se vloží do malé zkumavky s potřebnou reagující látkou. Test odhaluje sedm odlišných podob viru slintavky a kulhavky podle jednoho společného enzymu. Ve skříňce se může testovat šestnáct vzorků najednou a malý počítač oznámí výsledky nejpozději za hodinu. Do jedné zkumavky se přitom mohou vložit vzorky až od deseti zvířat. Během hodiny lze testovat stohlavé stádo ovcí.

Američané zjistili, že by tímto zařízením mohli kontrolovat zdravotní stav nejen hovězího dobytka a ovcí, ale i vepřů. Testovací vybavení v přenosném kufříku není laciné – jedna souprava přijde na jeden a půl milionu našich korun. Levnou záležitostí však nejsou ani hromady ubitých zvířat. Výhody přenosné minilaboratoře si Američané ověřují přímo v Británii, v centru epidemie slintavky a kulhavky.

S kým žili dinosauři?

Svět dávných zvířat i našich prapředků nám svými mistrnými obrazy přiblížil Zdeněk Burian. Občas prý míval svízel s pozadím obrazu – které rostliny a která další zvířata tam nakreslit. Dnes už by potíže neměl. Německý paleontolog Oliver Rauhut našel v Argentině úplný „Jurský park“ se zvířenou a rostlinami, který tu existoval před 165 miliony let. Odhalil kosti dávných dinosaurů (jednoho býložravého sauropoda a několika dravých theropodů), vykopal také zbytky mnoha malých obratlovců. Krajinu tenkrát oživovaly žáby, ryby, želvy i různí malí savci, rostla v ní spousta rostlin.

Zase rychlejší počítače

Jsme srozuměni s tím, že mikroelektronika vyžaduje stále méně prostoru. Zvykli jsme si na zmenšování rozhlasových přijímačů či magnetofonů. Zdálo se, že miniaturizace už dál pokračovat nemůže – a přece! Data se nyní mají vejít do skleněné krychličky o velikosti kostky cukru. Umožnil to nový holografický záznam a jeho nové uspořádání, na něž přišli P. Cheben z Toronta a M. Calvová z Madridu. Fotocitlivou látku umístili do skleněné kostky o hraně jednoho centimetru a vlákali tam stonásobně víc informací, než bylo dosud možné, a to právě prostřednictvím holografického záznamu. Do jejich krychličky se vejde šest terabitů, tedy šest bilionů (6×10¹²) jednotek informace.

Nejde ale jen o rekord, kolik dat lze nastrkat do co nejmenšího prostoru. V oné „kostičce“ jsou data dostupněji uspořádána a dají se přečíst stokrát rychleji než dosud. Možná není tak daleko doba, kdy bude možno nosit veškeré informace lidstva v kapse.

Pozemšťané bohatnou

Ve 40. letech 20. století jezdilo po naší planetě asi 40 milionů aut, dnes jich po silnicích světa jezdí 680 milionů. Jejich počet vzrůstá především v méně rozvinutých zemích.

V něčem se svět mění nepříjemně mnoho, v něčem nepříjemně málo. Na Zemi je nás 6 miliard a 100 milionů, z toho 80 % v nerozvinutých zemích. Každoročně přibude 77 milionů lidí. V těch nejchudších státech vzroste obyvatelstvo o 2,5 % ročně, v bohatých pouze o 0,2 %. Chudí se mačkají, je jich na čtverečním kilometru třikrát víc než bohatých. Tvář zeměkoule se mění především růstem měst – i ta se v chudých zemích rozšiřují pětkrát rychleji než v zemích bohatých. I když urbanizace stále zůstává ve vyspělém světě dvakrát vyšší než v rozvojovém. V bohatých koutech světa se zemědělské oblasti začínají vylidňovat, v chudých zemědělských oblastech už přírůstek obyvatelstva klesl; po roce 2010 prý převládne odchod do měst.

Od roku 1950 se dosažitelnost dostatečného množství vody zmenšila trojnásobně. Třetina lidstva žije v zemích, kde se pociťuje už značný nebo alespoň mírný nedostatek vody. Jen za poslední desetiletí ztratila planeta 90 milionů hektarů lesů. Stejně bídně je na tom svět s úbytkem orné půdy.

Jen díky rozvoji nových technologií a zemědělské vědy se zatím situace nezhoršuje tak prudce. Oproti roku 1970 poklesl o polovinu počet obyvatel Země, kteří trpí zničující podvýživou. To je radostná zpráva, nicméně dosud se dostatečně nenají 800 milionů lidí v rozvojových zemích a 34 milionů lidí v zemích vyspělých. Hrozivá situace panuje především ve střední, východní a jižní Africe, kde hladoví asi polovina obyvatelstva.

Podle analýzy Organizace spojených národů perspektiva není zoufalá. Lidí na planetě přibývalo v uplynulém 20. století víc než kdykoli předtím, ale díky zvyšujícímu se tempu technonologického pokroku rostly rychleji národní důchody, tedy i důchod světový. Přes své problémy svět nechudne, nýbrž bohatne. Do roku 2015 by Organizace spojených národů chtěla snížit absolutní bídu (tj. životní úroveň těch, kteří nemají více než jeden dolar na den) o polovinu.

Američané mohou žít zdravěji

Lidé ve Spojených státech jsou méně ohrožováni cigaretovým dýmem a olovem z automobilových výfuků. Dobrých zpráv bývá pomálu, zvláště když jde o životní prostředí. Jednu z nich přináší studie americké vlády, která zjišťovala současný stav úrovně škodlivých látek v lidském organizmu: Za posledních deset let poskytla americká společnost svým obyvatelům výrazně zdravější prostředí. Nekuřáci jsou oproti 80. letům o 75 % méně vystaveni pobytu v zakouřené místnosti a obsah olova v krvi dětí poklesl od r. 1991 o 25 %. Zlepšení nastalo díky přísnému zákazu kouření na veřejných místech a díky zavedení bezolovnatého benzinu.

Lékařské centrum v Atlantě stanovilo v krvi a moči 5000 osob hladiny 27 různých chemických látek, například olova, rtuti, uranu, pesticidů, zplodin kouření a látek obsažených v některých plastických hmotách. Odborníci tyto výsledky hodnotí jako výrazný pokrok v péči o životní prostředí. „Ověřili jsme si,“ říká T. Thompson, „že opatření zavedená ve Spojených státech pro lepší zdraví občanů jsou účinná.“ Měření škodlivin (jak v prostředí, tak v lidském těle) by se ale mělo stále zpřesňovat. Pracovníci Střediska pro výzkum nemocí v Atlantě skepticky přiznávají, že nikdy nevíme, kdy přesně se z neškodného malého množství určité látky stane zlý zabiják.

„Pro“ a „proti“ Třem soutěskám

Stane se plánovaná největší přehrada světa přece jen skutečností? Když se u nás před řadou let začalo psát o gigantické přeměně krajiny při Jang-c’-ťiangu (třetí největší řece světa), znělo to jako utopie. Řeka pramení v Tibetu a odtud do Východočínského moře překonává vzdálenost 6200 km. Nová hydroelektrárna se zdrží dlouhou 600 km by byla jednou ze staveb, které mění tvář planety. V přehradní zdi má být umístěno 26 turbín schopných poskytovat výkon 18 tisíc megawattů.

Proti projektu se protestovalo již od 40. let. U nás se téměř nevědělo, že r. 1986 zamítlo stavbu na dva tisíce čínských vědců, kteří byli členy čínského lidového poradního výboru. Myslím, že to bylo poprvé, co čínští vědci prostřednictvím nějaké organizace projevili nesouhlas s oficiálním rozhodnutím komunistické vlády. Shrňme stručně všechna „pro“ a „proti“:

• Čínská vláda považuje přehradu za důležitý vklad do industrializace země. – Ze zatopeného území by se však musely přestěhovat dva miliony lidí, což by přispělo k odlesnění, a tím k větší erozi.
• Nádrž by zlikvidovala nejen mnoho kulturních památek, ale i překrásné Tři soutěsky, podle nichž se vodní elektrárna nazývá. – Vláda tvrdí, že mnoho z toho by se dalo uchránit.
• Zanese bahno zdržené přehradou nejvýznamnější přístavy na řece? – Zamezit by se tomu dalo tím, že by se výše proti proudu postavily další přehrady, které by náplavy zadržovaly.
• Přehrada zadrží spoustu živin, které dosud poskytovaly bohatý zdroj potravy rybám ve Východočínském moři. Rybolov, pro Čínu tak důležitý, bude ochuzen. – I tomu se prý dá snadno zabránit.
• Náklady na přehradu jsou nezměrné: 24 miliard dolarů, cena elektřiny bude proto neekonomicky drahá. – Země však potřebuje víc elektřiny, při dalším rozvoji by jí byl nedostatek.
• Elektřina by se mohla vyrábět ještě ekologičtějšími způsoby, a vláda s nimi počítá. – Vodní elektrárna ale pomůže omezit spalování obrovských kvant uhlí, a tím přispěje k snížení ohřevu atmosféry.
• Projekt je přímo podminován korupcí – ale co není?

Stalo se něco nepředstavitelného. Ve Všečínském lidovém shromáždění, kde je zvykem, že návrh schválí 99 % poslanců, tentokrát třetina hlasovala proti. Co asi na největší vodní elektrárnu planety řekne příroda?

Dentista před 8000 lety

Čeká vás návštěva zubního lékaře, a protože jste lidé pečliví a dírka v zubu je pranepatrná, spraví to chvilka zubařovy práce s vrtačkou. Říkáte si, zaplaťpánbůh za moderní dobu, vždyť dřív zubní lékaři nebyli, a tak mohl se zcela zkaženým zubem pomoci jedině kovář.

Jak často své předky podceňujeme! Andrea Cucinová z Missourské univerzity si už nějaký čas prohlížela čelist dávného obyvatele Balúčistánu z území dnešního Pákistánu. Před osmi až devíti tisíci lety tu rozkvétala vyspělá civilizace, lidé pěstovali zemědělské plodiny, chovali dobytek a zhotovovali překrásné šperky z lastur, ametystu či tyrkysu.

Cucinová si už dost dlouho prohlížela zuby člověka, který tu žil před osmi tisíci lety, a něco se jí na nich nezdálo. Potom čistila chrup dalšího člověka z té doby a v jedné stoličce si všimla naprosto dokonale vyvrtané dírky. Podle jejího soudu mohla dírka vzniknout jedině zásluhou dávného „dentisty“, který před osmi tisíci lety odstranil zubní kaz. A. Cucinová se vrátila k čelisti, kterou zkoumala předtím, a našla vyvrtaný zub i na ní. Vylučuje možnost, že by zub mohl být takto navrtán až po smrti. Podle jejího názoru byl zub ošetřen již během života a jeho majitel s ním žil dál a kousal jím. Samozřejmě ne všichni vědci s objasněním A. Cucinové souhlasili. Pod mikroskopem se ale potvrdilo, že „dentista“ před osmi tisíciletími pracoval s kamenným vrtáčkem a byl při tom velmi zručný. Šlo skutečně o léčebný zásah, i když „zubní vrtačka“ byla patrně vypůjčena od šperkařů. Stejným způsobem se tenkrát vrtaly dírky do korálků, z nichž se dělaly náhrdelníky.

Víme tedy, že už před osmi tisíciletími měli lidé na území dnešního Pákistánu o zdraví chrupu nemalé znalosti. Nevíme jen, zda se majitel zkaženého zubu kamenné vrtačky bál nebo ne.

Kdo objevil souvislost kouření s plicní rakovinou

Složitost rozvoje civilizace se často demonstruje na tom, že zhoubné a nelidské války v lecčems urychlují vědeckotechnický pokrok. Argumentuje se řadou vynálezů z doby druhé světové války, které se zrodily při vymýšlení nových zbraní. Většinou se opomíjí fakt, že v mnoha směrech válka pokrok vědy zabrzdila. Nedávno vyšel v Mezinárodním epidemiologickém časopise článek Eberharda Schairera a Ericha Schönigera, napsaný před 60 lety. Jeho zpoždění je dokladem o tom, jak druhá světová válka zpomalila pokrok v medicíně. Práce dvou badatelů měla tu smůlu, že byla psána německy a poprvé publikována již za války v nacistickém Německu. Proto upadla v zapomnění. K jejímu úplnému prokletí přispělo, že tento výzkum finančně podpořil sám Adolf Hitler.

Výzkum objevil souvislost kouření s plicní rakovinou, což bylo sympatické Hitlerovi, který kouření neměl rád. Ve světě se o této práci pochopitelně nevědělo, a tak tento objev roku 1950 „zopakoval“ Richard Doll z Británie. Svět byl přesvědčen o jeho prvenství.

Teprve po šedesáti letech vyšel článek skutečných objevitelů a Doll přiznal, že průkopnickým činem ve výzkumu účinků kouření byla práce Scheirerova a Schönigerova.