JMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTopJMP2023VanoceTop

Aktuální číslo:

2023/11

Téma měsíce:

Zapomínání

Obálka čísla

Podlehnutí autoritě

 |  5. 4. 2001
 |  Vesmír 80, 186, 2001/4

O tom, že člověk je náchylný podlehnout autoritě psychologové dobře vědí (viz např. V. Břicháček: Varovné pokusy s lidskou agresivitou, Vesmír 70, 493, 1990/9). Nepřímo to dokládá i chyba, která se vloudila do rozhovoru se S. A. Kauffmanem (Vesmír 80, 165, 2001/3), kdy autoři rozhovoru dali přečíst přepis rozhovoru svému příteli fyzikovi a jeho opravy již nekontrolovali, protože „to přeci bude správně“. Nebylo. Protože to však je pro smysl rozhovoru podstatné, reprodukujeme onu pasáž znova:

„Vlastností vesmíru je to, že se neopakuje – alespoň ne na velikostních škálách překračujících velikost atomových jader. Vezměte si počet možných proteinů o délce 200 aminokyselin. Může jich být 20200, tj. 10260. Ve známém vesmíru je zhruba 1080 částic, a tak se v každém okamžiku může uskutečnit (1080)2 párových srážek. Předpokládejme, že jedna rychlá reakce proběhne za jednu femtosekundu. Od Velkého třesku uplynulo 1033 fs, což umožňuje 10193 reakcí, a proto se všechny ty možnosti nemohly nijak realizovat. Toto číslo je velké, ale 10260 to zdaleka není. I kdyby vesmír nedělal nic jiného než vyráběl proteiny o délce 200 aminokyselin, musel by tu být 1067krát, aby se podařilo každou z možností uskutečnit alespoň jednou. Z toho musí plynout, že na rozměrových škálách nad úrovní atomových jader je vesmír silně neergodický, z čehož dál plyne, že se vesmír neustále ,rozpíná‘ do stavů, které nazývám nejbližší možné. Abych to definoval technicky: Představte si kouli kolem naší planety o poloměru dvou měsíčních orbitů. V tomto objemu se nacházejí všechny organické molekuly, které jsou právě k mání. Z těch, které k mání nejsou, je mnoho takových, jež lze z těch aktuálních připravit v jediném reakčním kroku. Tyto molekuly tedy definují nejbližší možný stav naší biosféry – a biosféra do nejbližšího možného stavu takto expanduje už po čtyři miliardy let, a nikdy se neopakuje! Máme zde tedy šipku času, která nemá nic společného ani se standardním časem, ani s 2. termodynamickým zákonem. Toto neustálé postupování vpřed k nejbližšímu možnému je výrazem neergodicity vesmíru. My, tak jak tu sedíme, jsme příkladem vynalézavosti vesmíru, objevování nových vlastností, které nebylo možno předvídat. Přitom žádné fyzikální zákony nebyly porušeny pouze tím, že vaše srdce dokázalo zachytit známky zemětřesení!“

Čtenářům Vesmíru se omlouvají jak autoři rozhovoru, tak redakce za přehlédnutí.

Ke stažení

RUBRIKA: Rozhovor

O autorovi

redakce

* *

Doporučujeme

Toto jsme my

Toto jsme my

Ondřej Vrtiška  |  30. 10. 2023
Z kolika buněk je tvořeno lidské tělo? A jaký je podíl jednotlivých buněčných typů? Odpovědět na tyto otázky není z řady důvodů snadné a jakákoli...
Jak si  pamatovat  10 000 fotek

Jak si pamatovat 10 000 fotek uzamčeno

Filip Děchtěrenko  |  30. 10. 2023
Ke schopnosti rozlišit pravdu od lži potřebujeme dobře fungující paměť. Podněty z okolního světa do ní ukládáme pro okamžité nebo pozdější...
Proč je  špatná paměť  dobrá

Proč je špatná paměť dobrá

Radkin Honzák  |  30. 10. 2023
Nedávno mi kamarádka poslala článek, v němž jakási profesorka s nádherným křestním jménem Lorraine (příjmení jsem zapomněl) vysvětluje zhoršené...