Podlehnutí autoritě

O tom, že člověk je náchylný podlehnout autoritě psychologové dobře vědí (viz např. V. Břicháček: Varovné pokusy s lidskou agresivitou, Vesmír 70, 493, 1990/9). Nepřímo to dokládá i chyba, která se vloudila do rozhovoru se S. A. Kauffmanem (Vesmír 80, 165, 2001/3), kdy autoři rozhovoru dali přečíst přepis rozhovoru svému příteli fyzikovi a jeho opravy již nekontrolovali, protože „to přeci bude správně“. Nebylo. Protože to však je pro smysl rozhovoru podstatné, reprodukujeme onu pasáž znova:

„Vlastností vesmíru je to, že se neopakuje – alespoň ne na velikostních škálách překračujících velikost atomových jader. Vezměte si počet možných proteinů o délce 200 aminokyselin. Může jich být 20²⁰⁰, tj. 10²⁶⁰. Ve známém vesmíru je zhruba 10⁸⁰ částic, a tak se v každém okamžiku může uskutečnit (10⁸⁰)² párových srážek. Předpokládejme, že jedna rychlá reakce proběhne za jednu femtosekundu. Od Velkého třesku uplynulo 10³³ fs, což umožňuje 10¹⁹³ reakcí, a proto se všechny ty možnosti nemohly nijak realizovat. Toto číslo je velké, ale 10²⁶⁰ to zdaleka není. I kdyby vesmír nedělal nic jiného než vyráběl proteiny o délce 200 aminokyselin, musel by tu být 10⁶⁷krát, aby se podařilo každou z možností uskutečnit alespoň jednou. Z toho musí plynout, že na rozměrových škálách nad úrovní atomových jader je vesmír silně neergodický, z čehož dál plyne, že se vesmír neustále ,rozpíná‘ do stavů, které nazývám nejbližší možné. Abych to definoval technicky: Představte si kouli kolem naší planety o poloměru dvou měsíčních orbitů. V tomto objemu se nacházejí všechny organické molekuly, které jsou právě k mání. Z těch, které k mání nejsou, je mnoho takových, jež lze z těch aktuálních připravit v jediném reakčním kroku. Tyto molekuly tedy definují nejbližší možný stav naší biosféry – a biosféra do nejbližšího možného stavu takto expanduje už po čtyři miliardy let, a nikdy se neopakuje! Máme zde tedy šipku času, která nemá nic společného ani se standardním časem, ani s 2. termodynamickým zákonem. Toto neustálé postupování vpřed k nejbližšímu možnému je výrazem neergodicity vesmíru. My, tak jak tu sedíme, jsme příkladem vynalézavosti vesmíru, objevování nových vlastností, které nebylo možno předvídat. Přitom žádné fyzikální zákony nebyly porušeny pouze tím, že vaše srdce dokázalo zachytit známky zemětřesení!“

Čtenářům Vesmíru se omlouvají jak autoři rozhovoru, tak redakce za přehlédnutí.