Četli jsme ...
5. 4. 2001 | Vesmír 80, 184, 2001/4
Dnes už se na to zapomíná, ale ještě nedávno vědělo každé malé dítě, že za Rakouska jsme tři sta let úpěli pod habsburským jařmem. Jen si to představte – tři sta let úpění! Tak dlouhé období vyluzování zvuků nezůstalo bez následků, a proto se zpěvnost našeho lidu stala příslovečnou. Bohužel nelítostný čas odvál s monarchií i naši zpěvnost, takže dnes už jenom skuhráme. Fňuk jako národní žánr – tak nadepsal jednu ze svých úvah Vladimír Just a přesněji to ani nelze nazvat, neboť v remcání a hořekování jsme opravdu bez konkurence. Jak ukázal průzkum uveřejněný začátkem letošního roku, v očekávání pohrom vedeme i před národy, které k tomu mají mnohem víc důvodů než my.
Z eseje Suchánkův optimistický axióm v knize Nenápadný půvab dialektiky, CDK, Brno 1995, s. 17
Ke stažení
Článek ve formátu PDF [266,76 kB]
Doporučujeme
Hvězdy, které se červenají
Soňa Ehlerová | 2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života
Jan Turek | 2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat 
Jaroslav Petr | 2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.