Četli jsme ...
5. 4. 2001 | Vesmír 80, 184, 2001/4
Dnes už se na to zapomíná, ale ještě nedávno vědělo každé malé dítě, že za Rakouska jsme tři sta let úpěli pod habsburským jařmem. Jen si to představte – tři sta let úpění! Tak dlouhé období vyluzování zvuků nezůstalo bez následků, a proto se zpěvnost našeho lidu stala příslovečnou. Bohužel nelítostný čas odvál s monarchií i naši zpěvnost, takže dnes už jenom skuhráme. Fňuk jako národní žánr – tak nadepsal jednu ze svých úvah Vladimír Just a přesněji to ani nelze nazvat, neboť v remcání a hořekování jsme opravdu bez konkurence. Jak ukázal průzkum uveřejněný začátkem letošního roku, v očekávání pohrom vedeme i před národy, které k tomu mají mnohem víc důvodů než my.
Z eseje Suchánkův optimistický axióm v knize Nenápadný půvab dialektiky, CDK, Brno 1995, s. 17
Ke stažení
Článek ve formátu PDF [266,76 kB]
Doporučujeme
Rostliny vyprávějí o lidech
Ondřej Vrtiška | 31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás 

Jan Černý | 31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci
Eduard Kejnovský | 31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...