Naučme se od zvířat něco užitečného

Na svátek sv. Václava 28. 9. 1931 bylo oficiálně otevřeno staveniště první české zoologické zahrady v Praze-Troji. Na rozdíl od minulých kulatých narozenin měly ty letošní absolutní primát v nezájmu českých médií. Zřejmě dosud přetrvává domácí trend, který patrně vznikl v obrozenecké době, zúžit kulturu na umění. Obecná vzdělanost, zejména v přírodních vědách, nepřipadá kulturním pracovníkům v Čechách tak potřebná. Není sporu o tom, že dnešní moderní zoologické zahrady na celém světě hrají stále více nezastupitelnou roli výchovnou, ale vinou trvalého ochuzování přírodního bohatství mají i stále větší význam pro záchranu živočišného genofondu. Současnému člověku, žijícímu převážně ve velmi ochuzeném životním prostředí, zřejmě chybí bližší kontakt s přírodou. Jednou z cest, jak lidé tuto situaci řeší, je chování domácích mazlíčků (jejich počet v poslední době radikálně vzrostl). Zřejmě z téhož důvodu hrají zoologické zahrady na celém světě stále větší úlohu jako nezbytný doplněk prostředí moderního člověka. V USA i v západní Evropě ročně navštíví zoologickou zahradu více než polovina populace, u nás zatím jen třetina. Přesto návštěvnost zahrad je i u nás mnohonásobně vyšší než návštěvnost těch nejatraktivnějších sportovních nebo uměleckých akcí.

Prožil jsem v pražské zoologické zahradě více než 30 let svého života, napsal jsem již desítky článků, které se věnovaly poslání zoologických zahrad. Myslím si však, že Zoologická zahrada v Praze je skutečně modelem nezájmu naší veřejnosti o poznatky přírodních věd. Vznikla zhruba o 70–90 let později než zahrady ve většině světových velkoměst. Její zakladatel, středoškolský profesor přírodopisu Jiří Janda, proslovil 9. ledna 1910 na schůzi Klubu přírodovědců přednášku o tom, proč je nutno založit toto kulturní zařízení i v Praze. Využil návrh pražského starosty dr. K. Groše, který si přál mít malou zoologickou zahradu na Štvanici. Po bouřlivém ohlasu Jandovy přednášky se přihlásil o slovo školní rada přírodovědec prof. Bohumil Bauše, který upozornil, že již v padesátých letech 19. století po přednáškách A. Brehma v Praze vznikl spolek, který se zasazoval o zřízení zoologické zahrady. Tehdejší pražský místodržitel návrh zamítl. Stejně neúspěšné byly i další návrhy na založení zoologické zahrady v Královské oboře, v Hloubětíně, na Petříně či v Kinského zahradě. 28. září 1920 věnoval trojský velkostatkář Alois Svoboda k uctění dvousetpadesátého výročí úmrtí Jana Amose Komenského a k sedmdesátým narozeninám prezidenta T. G. Masaryka Československé republice Trojský zámek a rozsáhlé pozemky v Troji k výchovným a humanitním účelům a ve své dedikaci určil velkou část těchto pozemků pro výstavbu zoologické a botanické zahrady. K tomu J. Janda ve 20. letech napsal: „Od dávných dob nad vším snažením svítila i hvězdička naděje, že přece snad budeme mít i u nás praktickou rukojeť věd přírodních – zoologickou zahradu.“ V roce 1921 vytvořilo Ministerstvo školství a národní osvěty komisi pro zřízení státní zoologické zahrady. Opět v ní pracoval prof. J. Janda, vydatnou pomocí byl i významný český fyziolog prof. dr. E. Babák, který, jak prozrazují zápisy uvedené ve Věstníku MŠNO, napsal: „Zoo není rozhodně jen zdrojem zábavy, ale především korektivem lidské kultury. Zoologické zahrady jsou nejvhodnějšími budiči zájmu o poznání vnějšího světa, nadto některé směry vědecké práce jsou možné jen v zoologických zahradách.“ V roce 1924 vydal J. Janda útlou knížku svých úvah pod titulem Zoologická zahrada, Praha. Na s. 33 píše: „Když jsem se před čtyřicíti roky jako devatenáctiletý mladík plný lásky ke svému oboru po prvé vyznal prof. V. Kurzovi svým snem zřídit v Praze zoologickou zahradu, snažil se mi střízlivě vysvětlit, že to zdaleka nebude tak snadné. Jsme národ citově snadno zburcovatelný, ale slabý v klidném a cílevědomém předsevzetí. Nedovedeme se odhodlat k provedení, objeví-li se klamné mráčky možného nezdaru. K tomu se vyznačujeme i destruktivní snahou a činorodostí žárlivých jednotlivců.“ K tomu bych rád podotkl, že jen díky své nezměrné houževnatosti se J. Janda dočkal splnění svého snu, a to teprve v 66 letech, kdy se stal ředitelem staveniště zoologické zahrady v Praze-Troji. Nedočkal se však řízení státní zoologické zahrady, jak ministerstvo školství přislíbilo. Realizace zoologické zahrady se ujalo Hospodářské, nákupní a stavební družstvo Zoologická zahrada, o jehož věcech plně rozhodovaly představenstvo a dozorčí rada. Ředitel byl odpovědný jen za některé provozní záležitosti. Původně měla výstavbu zoo projektovat německá firma Hagenbeck, která se proslavila tehdy zcela novými koncepcemi. Pražským architektům se Hagenbeckův návrh nelíbil, domnívali se, že jsou schopni vytvořit mnohem lepší dílo. Marně se poukazovalo na skutečnost, že tato firma projektovala druhou nejmodernější zoo v Paříži a několik zahrad v USA. Z Hagenbeckových plánů se uskutečnily jedině dnešní výběh pand malých a dřívější voliéra dravců. Zoologická zahrada vznikla bohužel na nejméně vhodném území, velkém jen 8 ha. Díky velkomyslnému daru A. Svobody však získala nádherný a jedinečný přírodní amfiteátr s přirozenými skalními srázy, s pobřežními nivami, slepým ramenem řeky a stepními svahy. Bohužel se dodnes nepodařilo splnit dva Jandovy požadavky: zabránit urbanizaci okolí zoo a zajistit jejím návštěvníkům kvalitní dopravu. Není cílem této vzpomínky zabývat se složitou historií pražské zoologické zahrady podrobněji. Rád bych však ještě upozornil na Jandovo přání, které se našlo v jeho úvahách jak dále rozvíjet pražskou zoo: „Zoologická zahrada je školou, která neučí kombinovanými pomůckami, nepotřebuje ani výklad učitele, tato škola potřebuje vzdělané organizátory, jejichž odborná práce vede k jedinému cíli: ukázat návštěvníkovi zvířata v přirozené podobě, činnosti a vhodném prostředí. Největší chybou by bylo dát se svést k líbivosti a výnosnosti. Z kulturního zařízení se nikdy nesmí stát jarmareční hospoda.“ Brzy po Jandově smrti upadla zoologická zahrada do obrovských ekonomických potíží a hrozil její naprostý zánik. Za překonání tohoto kritického období vděčíme Jandovu nástupci dr. V. J. Staňkovi, pozdějšímu vynikajícímu fotografovi a filmaři (viz Vesmír 74, 318, 1995/6), který uspořádal národní sbírku k záchraně této instituce. Tehdy – v mých deseti letech – se s ní zřejmě spojil i můj vlastní osud. Na obecné škole jsem zorganizoval sbírku a získaný obnos 49 Kč jsem zaslal do Prahy. Během 2. světové války se o existenci zoologické zahrady zasloužil vojenský veterinář dr. Jan Vlasák. V zoologické zahradě tehdy jako asistent pracoval Veleslav Wahl, který řídil odbojovou organizaci v Brdech. Ze zoo vysílala celou válku vysílačka a ještě jednu zásluhu zoologická zahrada má, bylo zde jedno z center, které zajišťovalo pomoc rodinám, jejichž příbuzní byli vězněni. Po r. 1948 byli V. Wahl se svým spolupracovníkem majorem Jaromírem Nechanským popraveni (16. 6. 1950 a 25. 5. 1950).

Již během okupace vypracovali prof. S. Bechyně, prof. E. Hruška a dlouholetý pracovník zoologické zahrady Ing. A. Turek vynikající generel dalšího rozvoje zoo. Tím se zasadili o urbanisticky nesmírně významný areál Trojské kotliny, vedoucí od Ládví přes Stromovku, Troju a pokračující až do Šárky. Tato zelená osa města měla v té době i vynikající přírodní hodnoty. Mnohé byly magistrátem Prahy necitlivě poničeny a dodnes si město Praha tohoto nesmírně citlivého území zřejmě plně neváží. Osobně si za celou dobu svého působení v pražské zoo nejvíce cením toho, že se mi podařilo uchránit její krásný areál před bezohlednými zásahy města Prahy, jako byl třeba proponovaný dálniční obchvat napříč zahradou, který se mi podařilo zastavit na samé hranici. Těší mne i to, že se podařilo naše erbovní zvíře – koně Převalského – chovat tak úspěšně, že se dnes znovu v rezervacích v Mongolsku a Číně tento druh díky reimportu ze zoologických zahrad úspěšně rozmnožuje ve své původní vlasti (viz Vesmír 78, 522, 1999/9).

Zoologická zahrada v Praze dnes patří mezi přední evropské zahrady. Jsem rád, že podobně jako většina českých zoo pokračuje ve stálém zdokonalování expozic, ale i v odborné a vědecké činnosti. Její práce se musí nezbytně opírat o další nadšence, kteří se budou o její rozkvět starat přibližně se stejnou láskou a houževnatostí jako její zakladatelé. Rád bych upozornil i zoology, že organizace, která nese jméno tohoto biologického oboru, je vynikajícím prostředkem, jak se od našich zvířecích obyvatel naučit leccos užitečného. Zvířata mne totiž denně přesvědčovala, co všechno o nich nevím.