Jak ekologicky zlikvidovat vysloužilé solární články?

V celé argumentaci kolem ekologických otázek se neustále objevuje jedno klišé – srovnávají se ekologické parametry na jedné straně výsledného produktu určitého technologického řetězce (např. solární článek) s celým technologickým řetězcem na straně druhé (např. jaderná elektrárna). Pokud takto argumentují různé bůhvíkým financované ekoteroristické skupiny, tak je to pochopitelné, kdyby argumentovaly seriózně, nevydělaly by si. Ovšem pokud se taková argumentace objeví v seriózně míněném článku, je to zarážející.

Proto by mě zajímalo: Jaká by byla ekologická zátěž celého technologického řetězce modulu sluneční elektrárny o ploše 1 km² (od těžby surovin až po uskladnění odpadů z výroby na věčné časy)? A samozřejmě jaká by byla ekologická zátěž provozních odpadů – zmiňovaná elektrárna o ploše 300 × 300 km (viz Vesmír 80, 427, 2001/8) by při roční spotřebě 2,5×10⁹ m³ (údaj z článku) demineralizované vody a při průměrné salinitě mořské vody 35 promile vyprodukovala 87 500 000 tun odpadních solí. Co by se stalo s lokálním mořským ekosystémem, kdybychom vysoce koncentrovanou solanku z demineralizace vypouštěli zpět do moře? Jak jinak řešit odpad z této – na první pohled čisté – technologie?