Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Endokrinologie slovanských jazyků

 |  5. 10. 2001
 |  Vesmír 80, 597, 2001/10

Estrogeny jsou samičí hormony (viz článek O. Vinaře, Vesmír 80, 566, 2001/10) a není těžké zjistit, že se jejich jméno odvíjí z lat. oestrus (ř. oistros), které označuje jak pohlavní pud, tak jeho projev – říji.

Otázku, proč se po první světové válce v českých domácnostech kromě uctívaných Hradčan začala objevovat výšivka říjícího jelena, přenechme raději psychologům, i amatér však pozná, že motivaci nelze hledat v říjnovém vzniku republiky. „Už troubějí na horách jeleni,“ zaznívá do cinkání půllitrů a nejedna poetická duše cítí, že po Jasoňově září nastal Drsoňův říjen. Etymologicky však září nezáří – ani barvami, ani průzračným vzduchem s dalekými výhledy. Staročeské zářuj vzniklo stažením časového určení za řujě (v čase říjení) a staročeský řújen je zpodstatnělý jmenný tvar adjektiva řujný. Je zřejmé, že říje souvisí s řvaním, což se však týká pouze jelenů. Řujný Staročech byl prostě vilný, byť dnešní slovenské rujný je již dávno oslabeno na bujný (snad proto, že se s ním rýmuje).

Proč si naši předkové podle říje pojmenovali hned dva po sobě jdoucí měsíce? Názvy měsíců nejspíš vznikly již v době praslovanské jazykové jednoty. Když se Slované později rozptýlili několika různými směry, bylo najednou jejich území rozlehlé a klimaticky různorodé. Staré názvy měsíců se v nových podmínkách přizpůsobovaly zvířecímu i rostlinnému cyklu, tj. posouvaly se buď dopředu, nebo zpátky. Již v církevní slovanštině (jazyce jižní slovanské větve) přicházel říjen (rjuin) o měsíc dříve než říjen u nás. Také v Chorvatsku mají říjen (rujan) v září, což nás možná poplete tím, že jejich adjektivum rujan znamená rudý (souvislost s naším červencem však nehledejme). Nad mimojazykovým vztahem rudostirujnosti nechť pak uvažuje každý individuálně.

Slovo rujnost nám připomíná Rujanu (Rügen) v bývalé NDR, kam Čech jezdíval „k moři“, když nemohl jinam. Jméno ostrova ale pochází od kmene Ruggiů. V 19. století byla Rujana překládána jako Raná, podle kmene Raňanů. Jméno tomuto ostrovu dali Polabští Slované, jejichž západoslovanský jazyk (příbuzný češtině a polštině) dávno zanikl. Svantovít, slovanský bůh plodnosti, byl na tomto ostrově uctíván pod jménem Rujevít, v Arkoně měl dokonce svatyni. Svant ovšem neznamenalo svatý, nýbrž silný, a vit neodkazovalo k latinskému vitus – (mít) rád, avšak k slovanskému vitat – pobývat, sídlit. (Obdobně Svatobor byl silným bojovníkem a nikoli „posvátnou borovicí“.)

Kulty nebývají spojeny jen s aktem plození, ale též s jeho důsledkem – rozením. A tu se nám nabízí další hormonálně produktivní orgán – placenta. Lékař ví, že jde o latinské slovo pro plodové lůžko, kuchař však netuší, že ve staré latině označovalo zároveň plochý koláč (patrně obětní). V podobě placinta ho převzala románská rumunština, z níž putovalo do ugrofinské maďarštiny, kde se z převzaté placsinty vyvinula palacsinta. Za Rakouska-Uherska tato placka expandovala nejen do slovanské slovenštiny (palačinka), ale i do germánské „vídeňštiny“ (Palatschinte). Vznik Československa byl pak s velkým předstihem avizován vstupem palačinky do Prahy. A pak že jídlo nespojuje národy!

Nejenže hormony (z ř. hormao – poháním) zůstávají svému určení věrny i v slovotvorbě, ale slova naopak nejsou zanedbatelná při spouštění hormonálních pochodů. Srovnejme verš z Tomanova Září (zní zvony z dálky tichým svatvečerem, modlitba vesnic stoupá chladným šerem) a Tomanova Října (po teplých stráních vzpínají se k tobě vášnivé keře roztančeným gestem). Za tohle věru nemohou rozdílné klimatické podmínky, ale fakt, že první z „říjných měsíců“ utopil svou etymologii v zvukomalbě.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné