Entomologie na prahu nového století

Entomologie je zvláštní obor. Zpracovává nejrůznorodější a nejpočetnější skupinu organizmů na zemi a zároveň v širokém záběru zasahuje do mnoha experimentálních, teoretických i aplikačních oborů na styčné ploše se zemědělstvím, lesnictvím či humánní a veterinární medicínou. Časopis Antenna (bulletin britské entomologické společnosti Royal Entomological Society) požádal M. D. Huntera, aby sepsal programový článek na téma budoucnost entomologie.

Zamýšlí se nad prohrami i úspěchy minulého století. K prohrám patřilo i přecenění pozitivní úlohy širokospektrálních insekticidů v ochraně před škůdci. Následovala kritika neblahých vlivů insekticidů na životní prostředí (psalo se o reziduích v potravních řetězcích a o působení na necílové organizmy). Východiskem je jen střídmé a uvážlivé použití insekticidů v rámci širší koncepce integrované regulace škůdců. Hunter vyjmenovává tři nejnaléhavější témata k řešení:

Na prvním místě (možná pro mnohé překvapivě) uvádí termita Coptotermes formosanus, kterého považuje za nejnebezpečnějšího škůdce staveb nového tisíciletí (viz Vesmír 79, 636, 2000/11). Tento všekaz pochází původně z jihovýchodní Asie a poprvé byl zaznamenán v USA r. 1965. Rychle se rozšířil v Louisianě a zdá se, že mu padne za oběť historická Francouzská čtvrť v New Orleansu. Ničí i sloupy elektrického vedení nebo telefonní kabely zakopané pod zemí, těsnění na rozvodech vody, elektroinstalaci apod. V New Orleansu je údajně napadeno 30 % ze 4000 dubů. Jen v tomto městě se roční škoda odhaduje na 300 milionů dolarů, v kontinentální části USA na jednu miliardu. V roce 1992 byl tento druh zaznamenán v Atlantě a Baton Rouge a v současné době je rozšířen od Louisiany přes pobřežní státy Severní Ameriky až po Floridu. Dnes se vyskytuje také v Japonsku, na Guamu (tichomořský ostrov, USA), na Srí Lance, na Havaji a v jižní Africe. Je jedním z početné rodiny nebezpečných zavlečených škůdců, jakými jsou v Evropě mandelinka bramborová, v Americe zavíječ kukuřičný, bekyně velkohlavá ad.

Druhou výzvou je nejproblematičtější entomologické téma nového tisíciletí: předpokládané vlivy geneticky modifikovaných rostlin na cílové a necílové druhy hmyzu, na škůdce, na antagonisty škůdců i na druhy "indiferentní" (a na biocenózy jako celek). Hunter kupodivu nebagatelizuje velmi diskutovaný příběh kultovního severoamerického motýla "monarcha" Danaus plexippus (viz Vesmír 66, 408, 1987/7; Vesmír 66, 708, 1987/12; Vesmír 71, 707, 1992/12). Uvádí, že 50 % severoamerické letní populace tohoto druhu pochází z amerického "kukuřičného pásu", tj. ze středozápadních států, a možný vliv geneticky modifikované kukuřice považuje za významný. Podrobněji se o entomologické problematice v souvislosti s geneticky modifikovanými rostlinami diskutovalo na prosincovém sympoziu Royal Entomological Society (viz Vesmír 79, 487, 2000/9).

Třetí výzvou jsou hmyzem (resp. členovci) šířené infekce, jejichž význam místy vzrůstá. Malárie, leischmanióza, dengue a mor se v mnoha ohniscích objevují v alarmujícím rozsahu, v některých případech i tam, kde se již s jejich výskytem nepočítalo. Příčiny lze hledat v ekologických změnách, které jsou příznivé pro rozvoj přenašečů, např. v důsledku rozsáhlých zásahů do krajiny, jako jsou stavby přehrad, odlesňování apod. (Antenna 24, 3