Aktuální číslo:

2023/3

Téma měsíce:

Růst

Je v přírodě účel?

 |  5. 8. 2000
 |  Vesmír 79, 424, 2000/8

Rád bych reagoval, i když opožděně, na kongres o účelnosti v přírodě konaný v březnu 1998 (viz Vesmír 77, 385, 1998/7). Už konání kongresu samo o sobě prozradilo filozofickou naivitu pořadatelů, související s nízkou úrovní filozofického vědomí naší jednostranně materialisticky rozvinuté společnosti. Jak jinak by bylo možné ignorovat Immanulea Kanta, resp. jeho Kritiku teleologické soudnosti, v níž byl celý problém zdánlivé „účelnosti v přírodě“ vysvětlen již před 200 lety?

Konat kongres na toto téma je stejně zpozdilé, jako (vezmu-li pro srovnání příklad z biologie) kdyby se dnes po tom, co zde působili Redi, Van Leuwenhoek, Spalanzani a Pasteur, konal kongres o tom, jestli je možný vznik myší z pšenice a špinavého prádla. Kant ve zmíněné Kritice teleologické soudnosti zcela jasně ukázal, že na přírodu jako takovou nelze pojem příčiny a účinku aplikovat, tj. že příroda nemohla existovat nejprve v nějakém vědomí, podle nějž by byla analogicky s účelnou činností člověka vytvořena.

I když nám organizovaná těla zvířat, rostlin i minerálů připadají jako účelně vytvořená, objektivně je tak nelze chápat, protože za zdánlivou důmyslnou konstrukcí se skrývá, jak ukázal Arthur Schopenhauer, pudová instinktivní tvůrčí moc Přírody, která zahalena věčným tajemstvím tvoří mimo apriorní formy subjektivního antropocentrického chápání (čas, prostor a kauzalitu) a nezná žádný rozum nebo účelnost, žádný intelekt, protože tvoří sama ze sebe, ze své nevyčerpatelné tvůrčí podstaty. Příroda nezná smysl, cíl, účel, to jsou pouze lidské kategorie. Kvést a růst, jak píše Theodor Lessing, to je celý smysl Přírody.

Myslím, že ve svém závěru dospěl kongres k podobným, i když ne tak jasně formulovaným závěrům a nastolil otázku po smyslu nebo účelu vědeckého počínání. Ten je z hlediska praktického využití pro lidstvo jasný, ale i tam, kde jde „jen“ o čisté poznání, zvyšuje úctu k přírodě a k životu, protože čím víc člověk ví, tím víc je schopen si něčeho vážit. Je ovšem nutno připomenout zde Schopenhauerovo slovo o tom, že věda pěstovaná pouze pro vědu bez filozofické tendence se podobá obličeji bez očí. Aby se tyto oči konečně začaly otevírat, bylo by třeba studovat převratné, ale dosud neprávem přehlížené filozofické dílo Theodora Lessinga Evropa a Asie (Zánik země skrze ducha). V něm je kritizován Vicem počínající historizmus naší západní civilizace, který vystupuje v podobě přírodní vědy jako Darwinovo vývojové učení, v historické vědě jako Hegelovo učení o kulturním procesu a v hospodářských vědách jako Marxův historický materializmus a dialektický proces, ale ve skutečnosti se za ním skrývá pyšná, mocichtivá a samospravedlivá tvář Západu, postrádající pokoru a úctu.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Filozofie

O autorovi

Gregor Kojdl

 

Doporučujeme

Čmeláci mají tradice a kulturu

Čmeláci mají tradice a kulturu audiovideo

Jaroslav Petr  |  16. 3. 2023
Vědci byli přesvědčeni, že sociální hmyz, jako jsou včely, mravenci nebo čmeláci, mají většinu svého chování vrozenou. Nyní zjistili, že čmeláci...
Svět, který není

Svět, který není

Ondřej Vrtiška  |  6. 3. 2023
Obrázek šestiprsté ruky na obálce tohoto čísla nenamaloval člověk. Není to ani obtisk skutečné lidské dlaně, které bychom v počítači domalovali...
Velký zázrak a tajemství růstu

Velký zázrak a tajemství růstu

Daniela Zemková  |  6. 3. 2023
Růstový vzorec člověka je jedinečný: mezi období rychlého růstu po narození a v pubertě je vloženo dlouhé období pomalého růstu – naše dětství.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné