Zraková náhrada místo vodicího psa

Dvaašedesátiletý Američan po 26 letech slepoty opět vidí a rozpoznává předměty různých tvarů, byť jen v černobílé podobě. Slouží mu přístroj, který se po více než 30 letech práce zrodil v Dobellově ústavu v New Yorku. Základem oční náhrady, zprostředkovávající zrakovou informaci v reálném čase, je miniaturní digitální černobílá CCD kamera. Lze ji upevnit do obyčejných brýlových obrouček. Výstup z kamery jde do přenosného počítače. (Váží 5 kg a bez dobíjení baterií dokáže pracovat 3 hodiny.) Počítač analyzuje signál z kamery pomocí algoritmů umožňujících detekci hran zobrazených objektů (obdoba zpracování vizuální informace u zdravých lidí) a vytvoří silně zjednodušený obraz pozorované scény. Na jeho základě vyšle elektrické signály do 68 platinových elektrod, které jsou trvale zasazeny do zrakové kůry v pravém zadním mozkovém laloku.

Každá elektroda může stimulací mozku vyvolat od jednoho do čtyř fosfenů (jasných skvrn na temném pozadí, které při zdravém zraku spatříte, když si zatlačíte na oční bulvy). Po náročném tréninku se slepý člověk naučí fosfeny „číst“ a interpretovat. Experti z Dobellova ústavu předpokládají, že za několik let by se celkové náklady na zavedení podobné zrakové náhrady mohly snížit na nějakých 50 000 dolarů. Optimisté předpovídají, že náhrady s 512 elektrodami by časem mohly být cenově srovnatelné s náklady na pořízení slepeckého psa. (Biophotonics International 2000/3, strana 36)