Předložka před předložkou

Zdálo by se, že to, před čím předložka leží, musí být vždycky jméno nebo něco, co jméno zastupuje (třeba zájmeno). Lidská tvořivost však nezná mezí, takže v posledních letech předložku najdeme i ...před předložkou. Běžně se mluví o pro Čechy nevýhodných možnostech (první předložka patří k možnostem, druhá k Čechům pořadí větných členů je promícháno). Někdy se dokonce střetnou předložky patřící k členům vzájemně závislým: Před na hlavu padlým učencem prchej! (na hlavu padlý je v tomto případě učencovým přívlastkem). Největší gól však je, když za sebou následují dvě předložky úplně stejné: Psal mi o o osm let starší sestře (autor věty netrpí vadou řeči, nýbrž vadou stylizace). Jde o defekt poměrně čerstvý, začal se šířit až v posledním desetiletí. Postiženými jsou převážně autoři instrukčních letáků a novináři, ale infikovaný rukopis tu a tam pronikne i do redakce Vesmíru (cituji: ...byl počítán jen na v přírodě několik žijících kusů).

Nejsme-li přesvědčeni o svých stylistických schopnostech, nezoufejme! Stačí respektovat zjednodušené pravidlo: Nepišme dvě předložky za sebou! A smíme to provizorní pravidlo porušit? Smíme, například ve větě Byli jsme pro z donucení. Sami však vidíte, že v tomto případě jde o výpustku (Byli jsme pro tuto možnost). Naším cílem je rozhodnout se „pro pro nás přijatelné řešení“. (Naše řeč 83, 30, 2000/1)