Vesmír

Podivuhodná diéta.

V Londýně žije žid jménem Moris Fox stár 37 let. Po 20 let nepožívá muž ten ničeho jiného nežli mléka a piva. Narodil se v Litsku v Rusku a ve věku 17 let postižen zvláštním onemocněním zažívacího ústroje, které mu nedovolovalo požívati pokrmy pevné. Konsultoval nejslavnější lékaře ruské a rakouské, scestoval velká města a podrobil se léčení všemožnému, leč povždy bez úspěchu. Konečně uznali lékaři, že postačí mu k zachování života pivo a mléko. Při tom je jen to podivno, jak je možno, aby beze škody denně vypil více než 6 litrů piva bez poškození žaludku, který je jinak slabý. Tomu se i lékaři obdivují.

Vesmír 15. dubna 1900, s. 155

Bakterie v cementu.

Inženýrům jest znám zjev, že cementové vyzdění vodních nádržek někdy se rozpadá, a mění v jakési bahno. Zjev ten byl připisován rozpouštěcím účinkům kyseliny uhličité, avšak dle časopisu „Lancet“ jsou toho příčinou bakterie, které nitrifikují organické látky obsažené ve vodě a usazující se na cementových stěnách. Tímto procesem vzniklá kyselina dusičná rozkládá cement a výsledek toho je ono bahno na stěnách nádržek, které tím velice trpí.

Vesmír 15. dubna 1900, s. 155

Kvašení bez živoucích organismů.

Dle „Science“ dokázal prof. Buchner v Tübinkách, že ku kvašení není nutnou přítomnost živých buněk. Buchner totiž smísil kvasnice se zrnky písku tou měrou, že buňky byly rozdrceny a vlhkou hmotu tu podrobil tlaku 500 atmosfér, tak že tekutý obsah prasklých buněk byl odstraněn.

Filtrovaná tekutina jest jasnou, slabě opalisuje, barvu má nažloutlou, zapáchá kvasnicemi a obsahuje značné množství kyseliny uhličité a něco bílkoviny. Přimíšenina k roztoku cukru způsobí rychleji kvašení, než kdyby kvasinek bylo přidáno, a rovněž vyvinující se plyn jest CO₂.

Vesmír 15. dubna 1900, s. 155

Kde je v kůži citlivost vlasová (trichoaesthesie)

tak řečená nejvýznačnější. Na otázku tuto hledali odpověď Noiszewski a Osipov, dotýkajíce se povrchu kůže chloupky kryté co nejjemněji tenkým vláskem nebo hodinkovým pérkem v pincetě upevněným.

Pokusy své prováděli u zdravých osob a shledali, že nejcitlivější je krajina na přední stěně lebky, zvláště oblast hrbolu čelního (glabella), mezi obočími a na hranici vlasaté části lebky. [...]

Často se pozoruje, že čím větší citlivost vůči popudům hmatovým, tím tupější bývá citlivost vlasová – a naopak.

Vesmír 15. října 1901, s. 11