Proč Máchovo jezero není jezero

Po celém našem území se setkáváme s lidovými představami o bažinách jakožto bývalých jezerech. Bývá tak vysvětlován i původ našich nejstarších rybníků, ale kromě Švarcenberku (viz Vesmír 79, 209, 2000/4) a Řežabince u Putimi, na jehož dně leží zazemněné slepé rameno Otavy, není přítomnost původního jezera prokázána. Kuriózní případ se týká Velkého rybníka (později Máchova jezera) na Českolipsku. Rybník byl založen Karlem IV. a obecně se věří, že moudrý panovník tak učinil rozšířením původního jezera. Konfigurace terénu i nízká hráz by tomu nasvědčovaly. Na všech vojenských či turistických mapách je navíc uvedena hloubka vody přes 10 m, což by vzhledem k výšce okolního terénu znamenalo, že pod hladinou leží slušně hluboká pánev, jejíž přítomnost by dávala smysl pouze v souvislosti s existencí původního jezera.

Povzbuzeni těmito důkazy jsme se s kolegou vypravili na „jezerní sedimenty“, vybaveni pramicí a mohutnou vrtnou soupravou. Jaké však bylo naše překvapení, když skutečná hloubka vody dosahovala sotva 4 m a na dně jsme kromě tenké vrstvy rybničního bahna a podložních písků nacházeli jen nepříliš mocné vrstvy rašeliny v ose někdejšího potoka.

Máchovo jezero bylo zkrátka založeno v terénu, který odpovídá charakteru prostoru mezi dnešními Starými Splavy a Jestřebím. Záhada se vysvětlila až při rozhovoru se starousedlíkem. K desetimetrové hloubce přišel rybník vlivem vojenského nařízení, které v blízkosti sovětských vojenských prostorů tuto minimální hloubku předepisovalo pro tanková cvičení.