Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Příběh s dobrým koncem?

 |  5. 4. 2000
 |  Vesmír 79, 233, 2000/4

Jednoho jarního dne roku 1988 padlo oko biochemika Jeffreye Wiganda na inzerát v New York Times, který nabízel atraktivní místo. Platy akademických badatelů nejsou ani ve Spojených státech horentní a Wigand peníze potřeboval – byl ženatý, ani ne dvouletá dcera vyžadovala nákladnou lékařskou péči a další dítě bylo na cestě. A když z následných osobních pohovorů zjistil, že mu nabízejí místo šéfa výzkumu s ročním platem 300 000 dolarů, většina z nás se nebude příliš divit, že nabízené místo přijal. To, že šlo o tabákovou firmu Brown & Williamson, Wigandovi nevadilo. Nepochyboval ani o tom, že kouření je návykové. Měl za úkol vyvinout „bezpečnější“ cigaretu.

Jeho spokojenost se začala lehce rozkládat, když začal zjišťovat, že vědou i vědci silně manipulují právníci. Nemalé náklady na léčení rozštěpu páteře Wigandovy dcery však byly argumentem těžkého kalibru a firma se na nákladech podílela nemalou měrou.

Americká vláda prosadila, že jí průmysl musí oznámit všechny složky přidávané do cigaret, a to tabákovému průmyslu zkomplikovalo výrobu. Kumarin se přidával do tabáku, který pak voněl po vanilce. O kumarinu se vědělo, že poškozuje játra (psů), a tak již začátkem 90. let nebyl do cigaret přidáván. Na tabák do dýmek se však oznamovací povinnost nevztahovala a firma zábranami netrpěla. Když se Wigand dozvěděl, že kumarin vyvolává u myší a potkanů specificky rakovinu plic, ozval se, že firma musí okamžitě s přidáváním kumarinu do tabáku přestat. Odpověď ho ale nepotěšila: Najděte čím kumarin nahradit a o ostatní se nestarejte! Dejme tomu, že se Wigand s firmou rozešel v březnu 1993 „vzájemnou dohodou“…

Zde klidnější část příběhu končí. Firma se dále finančně podílela na léčení Wigandovy dcery. V září však Wiganda obvinila, že porušil důvěrnost informací tím, že prozradil podrobnosti o svém platu jinému zaměstnanci firmy, a když se Wigand snažil firemní lékařskou péči pro svou dceru zachovat, musel podepsat mnohem tvrdší podmínky o zachování firemních tajemství. Podepsal. Součástí nové dohody také bylo, že musí firmu informovat, kdykoli po něm někdo bude chtít informace o tabáku. A tak když se na něj r. 1994 obrátil Kongres, odmítl vypovídat, ledaže by jej obeslali jako svědka. A bylo po pohodě. V dubnu někdo telefonicky vyhrožoval smrtí Wigandovým dětem. Koho by to nepostrašilo? Když však několik představitelů tabákových firem svědčilo před Kongresem, že nikotin návykový není a že neexistuje žádná souvislost mezi kouřením a zdravím, rozhodl se, že nezůstane (úplně) zticha. V květnu začal spolupracovat s Úřadem pro potraviny a léčiva (Food and Drug Administration). Úřad chtěl především zjistit, co tabákový průmysl věděl o účincích nikotinu na kuřáky (zda je návykový). V této chvíli měla Wigandova spolupráce s FDA rysy detektivního příběhu – cestoval pod smyšleným jménem, vcházel do budovy FDA postranním vchodem ap.

Společnost CBS se nechala zastrašit hrozbou mnohamiliardové žaloby od firmy Brown and Williamson a zveřejnila pouze okleštěnou verzi. Někdo z CBS však poskytl plný přepis rozhovoru New York Media a Wigandovi vskutku nebylo co závidět. Když se zástupce státu Mississippi Mike More rozhodl zažalovat firmu B&W o náhradu zdravotních škod, měl Wigand na vybranou: zapomenout na to, co ví, anebo riskovat, že když bude svědčit u soudu, půjde do vězení, protože při soudním přelíčení bude muset odhalit firemní tajemství. Přestože státní zástupce Wigandovi potvrdil, že pravděpodobnost uvěznění je značná, Wigand si uvědomil, že nechá-li se v tomto okamžiku odradit, již nikdy se nenarovná. Jeho svědectví se dostalo do The Wall Street Journal, kam B&W na oplátku doručili 500stránkový spis nacházející na Wigandovi všechny možné hříchy.

Díky značnému úsilí Ministerstva spravedlnosti končí příběh pro Wiganda dobře. Nejvyšší soud USA však ve sporu mezi vládou a výrobci rozhodl ve prospěch tabákových firem. (Tj. rozhodl, že „federální vláda nemá právo regulovat výrobu a propagaci tabákových výrobků na základě přirovnání nikotinu k drogám způsobujícím závislost“, viz LN, 23. 3. 2000.) Wigandův heroický příběh byl podkladem pro film The Insider (film byl nominován na Oskara). Na otázku, zda to stálo za to a zda by to učinil znova, odpověděl Wigand bez váhání, že ano.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...
Je na obzoru fit pilulka?

Je na obzoru fit pilulka? uzamčeno

Stanislav Rádl  |  2. 12. 2024
U řady onemocnění se nám kromě příslušné medikace od lékaře dostane také doporučení zvýšit svoji fyzickou aktivitu. Lze ji nahradit „zázračnou...