Mohyly a smírčí kříž na Václavském náměstí

Dvě nenápadná mohylovitá vyvýšení a na nich vláčně spočívající bronzový kříž připomínají na chodníku pod Národním muzeem oběť dvou Janů – Palacha a Zajíce. Z tvaru oblých pahorků nelze vyčíst, jestli se právě vynořují ze země, nebo do ní pozvolna zapadají. Místo chodcům vstupuje do cesty, ale nebrání jim v průchodu. Za pár století budou možná novodobé mohyly stejně nenápadné a věkem obroušené jako jejich předchůdkyně ukryté v lesích. Právě jedno takové tiché místo, mírně zvlněné pozůstatky slovanského mohylníku, vnuklo výtvarnici Barboře Veselé nápad pradávného způsobu uctění, který pak zpracovala spolu s manželem Jiřím Veselým a kamarádem Čestmírem Houskou.

Tak jako se několik symbolických významů prolíná v těchto mohylách, je mnohovrstevně symbolický i kříž-tělo. Vzpomeňme alespoň jednu rovinu sdělení, totiž pradávnou potřebu vyrovnat se s tíživou silnou událostí smírčím křížem. I kříž možná časem splyne s chodníkem a jen v lidské paměti citlivé k symbolickému sdělení přežije sám sebe.