Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Cizopasné hrbilky

Beznohá a bezkřídlá muška žijící u mravenců
 |  5. 3. 2000
 |  Vesmír 79, 134, 2000/3

Hrbilky jsou zvláštní mušky. Většinou tmavé, drobného vzrůstu (kolem několika milimetrů) a s vyklenutým hřbetem připomínajícím trochu hrbeček. Odtud jejich jméno. V larválním stadiu žijí v rozkládajícím se ústrojném materiálu. Do naší blízkosti se dostávají někdy v domech a bytech, kde je můžeme najít, jak pobíhají po skle zavřeného okna a nechápou, proč nemohou dále. V lékařských entomologiích se pak můžeme setkat i s nepříliš důvěryhodnými údaji o nahodilém výskytu některých z nich v zažívacím traktu člověka. Snad nanejvýše v jeho bezprostředním konci a spíše pak ve stolici.

Mezi hrbilkami jsou však též takové, které cizopasí u mravenců a všekazů. A tu pak na sebe berou nejrůznější podoby, jen aby unikly pozornosti svých hostitelů. Nacházíme tak již jen samičky. Že jsou potom bezkřídlé (i když do mraveniště vnikly ještě s křídly či je tam rovnou takto vnesli samečkové), je nabíledni (viz obrázek 2obrázek 3). To je však ještě málo. Nyní A. Weissflog a U. Maschwitz z Goethovy univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem (SRN) spolu s dalšími, včetně světového znalce hrbilek R. H. J. Disneye z Cambridžské univerzity, oznámili nález hrbilky, která nemá ani křídla, ani nohy a podobá se nějaké larvě dvoukřídlého hmyzu. (U dvoukřídlých jsou larvy beznohé.) Že nalezení tvorové jsou dospělí a že to jsou samičky, potvrzují v bříšku přítomná vajíčka i semenné schránky. Je zřejmé, že mají tedy i samečky.

Bezpečné zařazení těchto nalezenců k hrbilkám dovolilo prostudování jejich ústního ústrojí i zachovaných tykadel. Zmíněný již R. H. J. Disney pro tuto mušku vytvořil nový rod s druhem Vestigopoda myrmolarvoidea. Název zvolil proto, že jí přece jen zůstaly po nožkách zbytky („stopy“) kyčlí a příkyčlí (a na křídlech základy od krajní žilky). Pro ty, kteří si přejí, aby existoval český název pro každého tvora, by to byla tedy v přesném překladu stoponožka mravencolarvovitá.

Tato hrbilka žije u cestujících mravenců z dosud neznámého druhu rodu Aenictus v Malajsii. Jejich „bivakující“ hrozen, jak se u těchto mravenců říká dočasným zastavením a shluknutím sloužícím k rychlému vychování larev, našli autoři (článek v Nature) uchycený ve větvích stromů. Beznohé samičky hrbilek opravdu připomínají jejich mládež. Jsou však silně chlupaté, aby se zřejmě v tom mravenčím společenství za všech okolností udržely.

Z obecnějšího hlediska tato mimořádná přizpůsobivost není u cizopasníků či jen souputníků žijících v hmyzích společenstvech zas tak překvapivá. Jsou již dlouho známi tací, jejichž vzezření přizpůsobené okolnostem nám přímo vyráží dech. Některé pozměněné hrbilky jsou tu vyobrazeny. Ale pohlédněme jinam. Třeba drabčíci z rodu Coatonachthodes si přehazují přes hlavy svůj zadeček, jehož konec vypadá jako hlava všekazů, se kterými žijí. Mají jej tak nastrčený proti nim a vydávají se za ně. To jen opravdu pro příklad. U dvoukřídlého hmyzu je takovéto silné pozměnění v dospělosti (beznohost) známo jen z ojedinělých případů. U afrických, malajských a indonéských netopýrů žijí cizopasné mušky z rodu Ascodipteron (z čeledi Streblidae, u nás nežijící, viz též Vesmír 75, 54, 1996), které se sice vylíhnou jako normálně okřídlené, ale potom se přichytí na svém hostiteli, zanoří se mu do kůže a zcela ztratí svou tvář. Změní se k nepoznání v soudek bez křídel i nohou (viz obrázek 3). (Nature 378, 137, 1995, a Sociobiology 27, 95, 1996)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie

O autorovi

Josef Chalupský

Doc. Josef Chalupský (*12.3.1931— +30.10.2019) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na téže fakultě se zabývá parazitologií.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné