Aktuální číslo:

2020/9

Téma měsíce:

30 let CTS

Proč hadi nemají nohy

 |  5. 2. 2000
 |  Vesmír 79, 115, 2000/2

Náš druh je s hady asi nějak osudově spojen. Máme z nich archetypální hrůzu a samozřejmě vždy fandíme Rikki-Tikki-Tavimu, ale přesto v nás jejich podivný zjev budí neutuchající zvědavost. Dokládá to i pokračující studium hadí evoluce. Mezi novými poznatky má stěžejní postavení nález tvora Pachyrhachis problematicus, který podpořil představu, že dnešní hadi jsou potomky mořských mosasauridů (Vesmír 76, 715, 1997/12).

Při pohledu na dnešní hady je zřejmé, že na cestě od mořského plaza, který měl přední i zadní nohy a normální slušnou kostru, k užovce, beznohé bytosti, která má plus minus 300 obratlů (a v přední části těla má na všech – kromě atlasu – žebra), se muselo stát cosi strašného. Dnes už máme zkušenost, že za takovými strašnostmi je se vší pravděpodobností evoluce vývojových mechanizmů, ve hře tedy asi budou mutace v homeotických genech. Hadi jsou naštěstí malým fylogenetickým zázrakem, neboť tu ješte s námi žijí živé „chybějící mezičlánky“. Konkrétně mám na mysli hroznýše a jejich příbuzné, kteří kupodivu mají zbytky nohou, a některé další příbuzné skupiny hadů, u nichž zase najdeme kus pánve.

Je tedy možné sestavit fylogenetickou hypotézu o tom, jak se postupně z mosasaura stávala užovka, a pak se podívat na konkrétní molekulární mechanizmy, které by za to mohly být odpovědné. Právě to učinila skupina vědců z Velké Británie. Ve své studii dokládají, že expresní domény homeotických Hox genů jsou u embryí krajt oproti ostatním obratlovcům rozšířeny podél celé tělní osy. Právě toto může být hlavní příčinou nepřítomnosti předních i zadních končetin u hadů, stejně jako zmnožení hrudních elementů v přední části páteře. Na počátku ontogeneze krajt jsou ještě zakládány zadní končetiny, ale během dalšího vývoje se již některé vývojové moduly nezbytné ke vzniku normální funkční končetiny nevytvářejí. Pokud jsou tyto moduly nahrazeny funkčními elementy z jiných obratlovců, vývoj zadních končetin pokračuje dál. Popsaná změna ontogeneze u hadů zřejmě souvisí rovněž se změnami exprese Hox genů, k níž pravděpodobně došlo v raných fázích evoluce hadů. (Nature 399, 474-479, 1999)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Stanislav Mihulka

RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D., (*1973) je šéfredaktorem popularizačního webu Osel.cz. Vystudovaný biolog, kterému učarovala popularizace vědy, taje astrofyziky a magie výchovy tří nespoutaných potomků. Ve službách Slezské univerzity v Opavě popularizuje vědu.
Mihulka Stanislav

Doporučujeme

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Ondřej Vrtiška  |  7. 9. 2020
Forenzní entomologie pomáhá kriminalistům určit dobu a místo smrti, odhalit manipulaci s tělem a rekonstruovat události, k nimž došlo třeba i před...
Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Jan Turek  |  7. 9. 2020
V naší krajině se skrývají tajemství předků, která nelze pouhým okem spatřit, a přesto jejich pozůstatky dokážeme odhalit jako kamínky dávno...
Kreativní mozek novozélandského rošťáka

Kreativní mozek novozélandského rošťáka uzamčeno

Pavel Pipek  |  7. 9. 2020
Je to „drzoun“ s pronikavým intelektem. Jeho hlas i bezstarostná hravost v nás vyvolávají smích, vynalézavost při destrukci lidských výrobků...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné