Graffiti a zmalovaná Praha

[...] Především se domnívám, že je to barbarství; fejeton pana Suchého je kouzelný, jenže pan Altamíra si pomalovával vlastní kvartýr, což naštěstí – vzhledem k dalšímu vývoji civilizace a dějin umění – udělal uvnitř bytu. Nevím, co by udělal, kdyby mu to soused pomaloval zvenčí. Když si značným nákladem zhotovíte novou fasádu a někdo vám ji poničí, tak to je na zabití, ale nám je jaksi jedno. Když někdo posprejuje keramickou výzdobu pana Sýkory a V. Rady vedle bývalého Polského kulturního střediska v Jindřišské ulici skoro do poloviny a na Jiřáku udělá totéž na mramorovém reliéfu Jiřího z Poděbrad, tak bych ho to nechal olízat. V New Yorku jsem to už neviděl, ani v Paříži v nových vagonech metra. Ať mi někdo vysvětlí, jestli není lepší zajistit pořádné hlídání v depech, než pak raději zaplatit několik tisíc za čištění vagonů. Když jsou už ve světě města, ve kterých se to zajistit podařilo, tak si myslím, že nejsme tak bohatí, abychom nemohli udělat totéž. Ať to dělají sprejeři na místech, kde to nebude vadit a rozhodně by se taková místa našla jinak ať nastoupí pořádné represe proti pachatelům.

Místo odpovědi citát z Lidových novin: [...] Kde je slušnost, vkus, ohled, spolupráce, velkorysost a uznání? Mám na mysli prostou obecnou slušnost, jež ze soukromí účinkuje jen na veřejnost, zasahuje do událostí, komentuje a koriguje chování lidí, aby ještě daleko před hranicí zákona jednali správně. Tato slušnost se nepěstuje, pěstuje se trestnost, nedostatek důkazů a beztrestnost. Dám příklad: Jsou tlupy chudáčků, kteří popisují stěny domů, a ploší myslitelé s nimi diskutují o výtvarnu, o právu na sebevyjádření... Popisovače je třeba pochytat, ukázat jim pozemek, na němž ať si postaví svou zeď a na té se můžou realizovat. Ale nikdo je nechytá, protože to se vedle těžší kriminality pokládá za maličkost. Tím je podporována atmosféra svévolné dovolenosti vůbec! Co navrhuju, je mimo kategorii viny a trestu: kdo něco poškodí a zničí, ať to, třeba pod stráží s bičem, spraví. Však nemusí dostat ani ránu a už zítra může jít domů! Protože právo se má pořád obnovovat a nechat rašit zdola, z přirozené půdy, a ne injektovat do zkažené půdy shora, ze zákona! To se nedaří, proto zákonů i zločinců přibývá. [...] Ludvík Vaculík, LN, 18. 1. 2000