Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Mozaika

Věda na stránkách světového tisku
 |  5. 11. 2000
 |  Vesmír 79, 653, 2000/11

Stále nevíme, jak je to s vodou na Marsu

Od března 1999 americká sonda Mars Global Surveyor poslala na Zemi více než 20 000 fotografií povrchu Marsu. Na 150 snímcích, které byly pořízeny ze 120 míst, našli američtí vědci specifické útvary, údolí, jejichž vznik připsali proudění nějaké kapaliny.

Z analogie s podobnými útvary na Zemi většina vědců vyvozuje, že by za tyto pozoruhodné tvary měla být odpovědná voda, i když vznikla domněnka, že jsou to stopy tekoucí lávy popoháněné přeměnou kapalného oxidu uhličitého na plyn (viz Vesmír 79, 593, 2000/10). Nepochybné však je, že koryta vyrytá prouděním vypadají velice mladě. Žádný další vliv, např. eroze nebo dopady meteoritů, je dosud nenarušil. Jde opravdu o řeky v našem slova smyslu? Vytvořila je voda z hlubin planety, která však vzhledem k slabému atmosférickému tlaku brzy zmizela do meziplanetárního prostoru?

Výbuch na hnědém trpaslíku

Není to tak dlouho, co se teoreticky předpovězení hnědí trpaslíci stali pozorovatelným objektem. Na povrchu hnědého trpaslíka LP 944 20 nedávno američtí astronomové díky rentgenové družici Chandra pozorovali „hvězdnou aktivitu“. Připomeňme, že hnědí trpaslíci jsou charakterizováni jako objekty, které se pro svou malou hmotnost nemohly proměnit ve hvězdy. Chandra zaznamenala na tomto hnědém trpaslíku erupci, kterou známe nejen z našeho Slunce, ale už také z jiných hvězd. Prokazuje se tím, že hnědí trpaslíci mohou mít magnetické pole a že na jejich povrchu může docházet až k několikahodinovým výbuchům.

Mezinárodní kosmická stanice se vybavuje

Americký raketoplán Atlantis se 18. září odpoutal od zárodku Mezinárodní kosmické stanice, kterou nyní tvoří tři základní bloky: Zarja, Zvezda a Unity. Američtí astronauti, mezi nimiž byli i dva ruští, úspěšně oživili základnu, která v budoucnu má být rozlehlá. Komplex je propojen kabely umožňujícími přenos elektřiny, televizního signálu a potřebných informací.

Na Mezinárodní kosmickou stanici bylo dopraveno mnoho nákladu pro první trvalejší pobyt. Rusko konečně dodalo podstatnou část systémů, které mají sloužit k zajištění života posádky. Jedním z nich je zařízení na regeneraci pitné vody z atmosféry kabin i z moče, které je oproti Miru zdokonaleno. Jeho produktivita byla čtyřikrát zvýšena při čtyřnásobně nižší spotřebě energie. Rusko dodalo i kosmické záchody a rovněž zařízení schopné vyhánět vzniklý oxid uhličitý do prostoru mimo moduly.

Rusové, kteří mají s dlouhodobými pobyty ve vesmíru větší zkušenosti než Američané, připravují pro stanici i sprchu nové konstrukce. Pracuje se také na kosmickém fitcentru, v němž bude rotoped, běžecká dráha a americký silový trenažér, který by prý potěšil i kulturisty.

Postavte si kosmické letadlo

Nejednoho podnikatele lákají možnosti obchodů s vesmírnými hotely. Občas se už vydělává na romanticích, kteří si chtějí dopředu zakoupit pobyt na kosmické stanici kroužící kolem naší planety. Technicky by výstavba takového kosmického hotelu byla proveditelná, ale přece jen to nebude zítra. Kupte si teď pobyt – a za pár let vám rychle přicházející stáří vyžene tužbu z hlavy!

Nicméně pokud byste se chtěli do vesmíru přecejen brzy podívat, máte naději. Nemělo by to být ani moc drahé, pro jednu osobu prý vzlet do vesmíru přijde na pakatel dvaceti milionů korun. Je sporné, zda byste se skutečně směli nazývat astronauty, ale aspoň byste se podívali na Zemi z pěkné výšky.

Let do vesmíru slibuje americká firma Cerulean Freight Forwarding Company z Oroville ve státě Washington (cerulean se dá přeložit jako blankytná modř). Společnost chce nabízet vzlet až do temna meziplanetárního prostoru, do výše 200 km. Letounek zvaný Kitten (Kotě) by letěl rychlostí čtyřikrát vyšší, než je rychlost zvuku. Určen je pro tři cestující a sestavit byste si ho mohli sami, podobně jako dnes spousta amatérů létá v letadlech vlastní výroby.

Příjemné je, že by se na tom dalo i vydělat. Je totiž vypsána cena 400 milionů korun pro soukromníka, který jako první vytvoří letoun schopný vzletět do výšky sta kilometrů a zase přistát. Do soutěže se už přihlásilo 19 soukromých zájemců.

Nápad není úplně bláznivý. Už nyní mají lidé k dispozici spoustu všelijakých dílů nejen pro svá letadélka, ale i pro helikoptéry a ponorky. Lze je najít v obchodech a vyrábějí se (po důkladné kontrole) se souhlasem amerického státu. Letadlo Kotě by mělo motory z keramických materiálů, jako palivo by sloužila směs metanu a kapalného kyslíku. Pasažéři by byli vystaveni přetížení 3 g, což by se dalo vydržet. Na řízení letu by stačil obyčejný laptop.

Jak se zdá, amatérskému létání do kosmu v Americe brání už jen úřední nařízení, že amatér smí vzletět maximálně do výše 18 km. To je ale jen papírová bariéra. Dohodněte se s kamarády a – šetřte! Zatím si můžete vyrábět modýlky letadel.

Zdravé sportování a fyzické přepínání jsou zkrátka dvě odlišné věci

„Ráno tělo do pohybu dáme, rozproudíme krev,“ radil František Filipovský z jeviště Osvobozeného divadla. A měl samozřejmě pravdu. Že je pohyb zdravý, chápeme všichni a medicína souhlasí. Připomeňme, jak britští vědci zjistili, že lidé, kteří nejezdí všude autem a aspoň 15 minut dennně chodí, unikají do značné míry nebezpečí infarktu a cévních chorob. Podle toho by se zdravím sportovců a sportovkyň na olympiádě v Austrálii měli být lékaři naprosto spokojeni, a přece se ukazuje, že tomu tak vždy není.

Ken Rudell z amerického olympijského výboru zjistil, že polovina lyžařů si svým závoděním přivodí astma. V zimě působením velkých kvant mrazivého vzduchu, při letním tréninku zvýšeným vdechováním pylů. Hakon Carlsen z Osla odhalil astma u 15 maratonců z 58. Viníkem je opět chladný vzduch a pyl.

Extrémní zátěž zvyšuje možnost žaludečních potíží zvláště u žen. Atletky žijí pod děsivou hrozbou, že si neudrží svou váhu, a proto vzhledem k abnormálnímu výdeji energie jedí méně, než je zdrávo. Michelle Warrenová z Kolumbovy univerzity objasňuje známou zkušenost s potlačením menstruace u sportovkyň tím, že při špičkových výkonech klesá hladina leptinu, který se vytváří v tukových buňkách (viz Vesmír 76, 133, 1997/3). Nadměrné cvičení u žen také snižuje hladinu estrogenu, což vede k řídnutí kostí – tedy k zlomeninám a v pozdějším věku k osteoporóze.

Britští vědci odhalili u 65 % vytrvalostních atletů syndrom přetrénovanosti, který se projevuje zdrcující únavou, častými infekčními onemocněními, bolestmi svalů a psychickými potížemi. Nyní se únavový syndrom začíná vyskytovat také u sprintérů a vzpěračů. Čerta únavy sportovci vyhánějí ďáblem zvýšených dávek tréninku.

Krom toho současné požadavky na gymnasty způsobují, že uspějí jen ti malí. Špičkoví britští gymnasté jsou vysocí průměrně 164 cm a gymnastky 148 cm.

Zdravé sportování a fyzické přepínání jsou zkrátka dvě odlišné věci. Patnáctiminutovou procházkou na oběd nebo na autobusovou zastávku můžeme infarktu utéct – a neúnosným vypětím se k němu naopak tryskem přiblížit.

Zachránil mořský plankton život?

Plankton, společenstvo drobných rostlinek a živočichů vznášející se v moři, nyní potvrzuje, jak důmyslným výtvorem je naše planeta. Lidstvo začíná být znepokojeno globálním oteplováním Země. Vypadá to dost nepříjemně: Světový oceán bude stoupat, zaplaví mnohá velkoměsta, úrodné krajiny vyschnou, jiné budou zaplaveny.

Oxfordský vědec Santo Bains však při studiu proměn teploty Země přišel na zajímavou věc. Naše planeta se začala výrazně ohřívat už před 55 miliony let. Tehdy k tomu pochopitelně nepřispěl člověk svými komíny a automobilovými výfuky, ale gigantické sopky vyvrhující obrovská kvanta skleníkového plynu – oxidu uhličitého. Během 30 000 let se planeta ohřála až o 6 stupňů, a pak zasáhl zázračný zachránce – plankton.

S. Bains našel v usazeninách dna severního Atlantiku a moří u Antarktidy svědectví toho, že drobné rostlinky a živočiši nastoupili kdysi do útoku rozmnožovali se tak prudce, že stačili pohlcovat oxid uhličitý. Po smrti klesali na dno. Dnes jejich někdejší hojnost prozrazují usazeniny síranu barnatého. Plankton tenkrát zvítězil, po 30 000 let se teplota naší planety zase snížila.

Máme se vůbec oteplení obávat? Nepřijde nám na pomoc tak mohutný spojenec, jakým je příroda? Mohl by přijít! Budeme ale moci na jeho vítězství čekat tak dlouho?

Poučí se mládež od velryb? (A týká se to jenom mládeže?)

Varovat odrůstající děti před randálem diskoték, rockových koncertů, techna a naplno hrajících walkmanů bývá marné. Lékaři odhadují, že za 5 let bude mít poškozený sluch 51 % mužů a 15 % žen, za 15 let již 78 % mužů a 25 % žen.

Daleko rozumněji než dětská mláďata se chovají velryby. Christina Erbeová z Ústavu věd o oceánu v Sydney v kanadské provincii Britská Kolumbie sleduje vliv hluku na běluhy, které žijí v arktických mořích. Tito mořští savci nepatří mezi velrybí obry, jsou dlouzí nejvýš 5 m a váží do 700 kg. Do oblastí, kde byl dosud jejich domov, připlouvají stále hojněji lodě a ledoborce. Běluhám se však jejich hřmotný „koncert“ nelíbí, jako by věděly, že jim poškozuje sluch. V kanadské Arktidě je jich stále méně. Za hlavní příčiny se považuje chudnutí jejich jídelníčku (je způsobeno tím, že se v těchto končinách nadměrně loví) a chemické znečištění moří, ale hluk je rovněž výrazným nepřítelem.

Vědci zkoumali podmořský hluk vydávaný ledoborcem v Beaufortově moři při severozápadním pobřeží Kanady. Ledoborce ohlušují podmořský svět hned dvěma způsoby. Předně lodním šroubem, a pak zařízením, které podél kýlu vysílá stlačený vzduch (jeho cílem je chránit bublinami trup lodi před úlomky drceného ledu) a vydává mimořádně silný šum. Když se ledoborec vrhá plnou silou na led, hlučí prý až 205 decibely.

Ch. Erbeová zjistila, že hluk lodí působí na běluhy záporně do vzdálenosti 14 km. Ruší je v rozmnožování, kojení i při lovu potravy. Jejich sluch může být poškozen už tehdy, když loď šumí a hlučí ve vzdálenosti 4 kilometrů po 20 minut. Kanadští vědci nezůstávají pouze u tohoto zjištění a vyvíjejí techniku, která má snížit nejen hlučnost ledoborců, ale i vrtných mořských souprav a mořských bagrů.

Velryby od hrůzných 200 decibelů rozumně prchají. Naši mladí v nadměrném hluku zůstávají. Snad si aspoň zapamatují, že tehdy, až jim bude po neúnosně hlučném koncertním zážitku zvonit v uších, budou už na cestě k ztrátě sluchu.

Hemofilie má i společenský aspekt

O tom, že hemofilie, neutišitelné krvácení, je dědičnou chorobou, toho víme dost z životopisů některých královských rodin (viz Vesmír 78, 671, 1999/12). Podle Julie Parkové z Aucklandské univerzity je tato dědičná choroba spojena i se společenskými problémy. Lékařka studovala 200 hemofiliků z Nového Zélandu a zjistila, že je nemoc poškozuje i společensky. Tamní mladíci dokazují svou vyspělost a mužnost především úspěchem při ragby. Hemofilici, pro které je tento sport nebezpečný, jsou v důsledku toho podezíráni, že nejsou dostatečně mužní, a často bývají ostrakizováni.

Chudoba na bohatě prostřeném stole

Také se nevyznáte v té záplavě rozmanitých potravinářských výrobků v našich supermarketech? Těch názvů, barev, tvarů... Všechno to útočí na naše oči a peněženky: kupujte..., kupujte...

Zdá se nám tedy, že nás západní svět hojnosti zaplavuje bezbřehou rozmanitostí. Jenže za tím vším divadlem nabídky se ve skutečnosti skrývá chudá jednotvárnost: 95 % joulů, které lidstvo sní, pochází z pouhých 30 plodin a polovina našeho jídla je založena všeho všudy na 4 plodinách – rýži, kukuřici, pšenici a bramborách.

V první desítce rekordmanů živících naši planetu vede cukrová třtina, po ní následují pšenice, rýže a kukuřice. S odstupem se prosazují brambory a cukrová řepa, skupinku uzavírají maniok čili kasava, ječmen, batáty (sladké brambory) a sojový bob.

Takto ale svůj jídelníček nesmírně ochuzujeme. Například v Indii roste 1000 rostlin, které jsou k jídlu, v Severní Americe 1100, ale co je to proti Africe, kde v jediném státě (v Ghaně) roste 2500 rostlin k snědku. Dokonce ve vyprahlé krajině Sahelu byste našli na 800 rostlin, které jsou schopny lidem poskytnout potravu. Jen v těchto částech světa nám příroda nabízí 5400 plodin, které mohou ukojit náš hlad, a to ještě nebyla provedena inventura v Jižní Americe, Austrálii nebo ve východní Asii.

Proč se tak omezujeme? Jsme ve stravování příliš konzervativní? Asi ano. Vezměme třeba rajčata, která dnes má většina z nás ráda. Do Evropy se dostala z And až začátkem 16. století a v Německu tehdy varovali před jejich „vnitřním použitím“. Ještě moje maminka žila v předsudku, že mohou vyvolávat rakovinu. V roce 1820 musel v soudní síni v Salemu sníst Robert Johnson dvě rajčata na důkaz toho, že nejsou jedovatá. (Připomíná mi to prezidenta Kennedyho, který se před televizní kamerou odvážně napil mléka, aby Američany přesvědčil, že není nezdravé.) Po tom všem jsou dnes rajčata v celosvětovém žebříčku konzumace na dvanáctém místě.

Obecně lze ale říci, že dosud nejvíce jíme to, co pro nás v přírodě vybrali zemědělci doby kamenné. Daleko větší rozmanitost rostlinné potravy by pro nás byla výhodná i tím, že by se omezily obrovské monokultury plodin, které potřebují množství umělých hnojiv – pesticidů.

V uplývajícím století uspělo na Západě vlastně jediné nové ovoce, kiwi. A přitom například v Amazonii na nás prý čeká spousta báječného tropického ovoce, které si nejen nedovedu představit, ale jehož jméno nedokážu ani vyslovit. Co je to například maruci nebo genipago?

Rostlinní genetici začínají probírat možnosti. Usilovně už pracuje Mezinárodní ústav pro výzkum genových zdrojů rostlin v Itálii. A nezpestříme si jídelníček třeba sedmikráskami? Na podzim ještě kvetou. Nebo si chcete počkat na jihoamerickou graviolu? (Kdybych jen věděl, co to je.)

Jak starý je Himálaj?

Pohoří Himálaj je pro většinu z nás symbolem něčeho vznešeného. Určitě právem. Je to nejvyšší horský systém světa, dlouhý až dva a půl tisíce kilometrů a s nejvyšší horou světa Mount Everestem neboli Ču-mu-lang-mou.

Geologové už věděli, že se tyto velehory vyvrásnily v třetihorách a začátkem čtvrtohor. Tehdy se k sobě přiblížily indický kontinent s asijským, a nakonec se Indie začala pod Asii podsouvat. (Bylo to před 75 až 45 miliony let.)

Francouzsko-švýcarský tým nyní studoval horu Tso-Morani na severozápadu horstva, a tím stáří Himálaje zpřesnil. Minerály tamních hornin, vystavené během střetů mnoha ústrkům, vypověděly, že podsouvání Indie začalo před 55 miliony let a velehory se zformovaly o 8 milionů let později.

Pivem a pizzou k spolupráci při čtení genomu

Nedávno, když bylo slavnostně vyhlášeno přečtení lidského genomu, podávali si s úsměvem ruce Francis Collins, který vedl státní program přečtení genomu, a šéf soukromé firmy Celera Craig Venter. Mnozí zasvěcení byli přátelským chováním soupeřů šokováni.

Historický stisk ruky byl ovšem výsledkem nesnadných zákulisních jednání, která prý probíhala málem tak utajeně jako dohovory o ukončení války ve Vietnamu. Původcem demonstrované spolupráce má být Ari Patrinos z amerického Ministerstva energetiky, který Collinse a Ventera přiměl, aby se u něho několikrát důvěrně sešli. Nedůvěrně ovšem Patrinos prozradil, že oba vědci během jednání spořádali hodně piva a pizzy.

Američané a genově pozměněné plodiny

Poslední výzkum veřejného mínění, při němž se v USA zjišťoval postoj veřejnosti ku genovému inženýrství, prý prokazuje, že nedůvěra k tomuto oboru vzrůstá.

Nárůst je patrný u žen a u vzdělané veřejnosti. V rozhovoru pro Nature socioložka Dorothy Nelkinová vidí příčinu ve světové kampani proti genově pozměněným organizmům, která se dosud Spojeným státům vyhýbala. Kolik Američanů se domnívá, že nevýhody genového inženýrství převažují nad jeho přínosy? V roce 1995 tak uvažovalo 32 % mužů a 38 % žen, v roce 1999 již 33 % mužů a 42 % žen, ovšem v kategorii lidí středního vzdělání kleslo množství nedůvěřivých ze 42 % na 36 %. To se netýká Američanů s maturitou, ti naopak svou ostražitost vůči genovému inženýrství zvýšili z 37 % v roce 1995 na 42 % v roce 1999. (Nutno vzít v úvahu odlišný systém školství v USA.)

Proč Američané nevědí, že Země obíhá kolem Slunce

Křivka rozpočtu americké vědy směřuje stále vzhůru. Hlavní štáb americké vědy Národní vědecká nadace přitom už dvacet let pečlivě sleduje, jak se o vědu zajímají američtí občané. Každý druhý rok vydává zprávu o znalostech a postojích Američanů v tomto směru. Situace se moc nemění. I ta letošní zpráva zjišťuje: Američané se o vědu stále víc zajímají, ale dosud jí velice málo rozumějí: 14 % občanů USA sleduje pozorně vědu jako takovou objevy i jednotlivé události, 19 % se zajímá o lékařské obory, 12 % o životní prostředí, zatímco o mezinárodní politiku pouze 5 %.

Přesto – stejně jako předloni – polovina občanů, kteří neukončili střední školu, neví, že Země obíhá kolem Slunce. A každý druhý netuší, že v době dinosaurů nežil člověk. Viníkem není nedostatek absolvovaného školního vzdělání – dobře na tom nejsou maturanti, ba ani vysokoškoláci. Třetina absolventů vysokých škol netuší, že naše planeta oběhne kolem Slunce za rok. Je více těch, kteří věří na mimosmyslové vnímání, než těch, kteří vědí, čím je určena délka roku.

Víc než třetina Američanů souhlasí s tím, že astrologie je součástí vědy. Více je Američanů věřících v UFO než těch, kteří kdy slyšeli o Velkém třesku.

Nicméně americká vláda i zákonodárci jsou si dobře vědomi, že dnešní vynikající výkonnost americké ekonomiky je plodem investic do vědy v šedesátých letech. Na tom se shodují ekonomové i politici jak pravicového, tak levicového zaměření.

Proč tedy polovina občanů Spojených států neví, že naše planeta obíhá kolem naší hvězdy – Slunce? Podle kousavé poznámky jednoho amerického novináře se nabízí vysvětlení, že na naší Zemi opravdu už přistáli vesmírní cizinci, mimozemšťané z cizích planet. Žijí mezi námi, ale zatím toho o našem světě moc nevědí – a právě oni byli zřejmě při výzkumu dotazováni.

Citát

Scientific American 281, říjen 1999, 66-71

Je to cyklický rituál opakující se od roku 1940 každé desetiletí, říká Gregory J. Cizek z Toledské univerzity. Start Sputniku v roce 1957 vyvolal orgie úzkosti, které kulminovaly r. 1963 v knize admirála Hymana Rickovera Americké školství: národní selhání, jejíž autor slavně předpovídá Rusové nás pohřbí, protože mají rigoróznější vědeckou a matematickou výuku. Počínaje publikací Ohrožený národ z r. 1983 přichází jeden panel za druhým s varováním, že masivním selháním školství předaly Spojené státy technologické vedení Japonsku a dalším konkurentům závěr, který se zdá být předčasný. I když se jednotlivosti od jedné školské krize ke druhé liší, cosi tyto epizody spojuje. [] Při probírce literaturou o školství za posledních 30 let Cizek nalezl více než 4000 článků a knih, v nichž učenci mluví o nějakém druhu krize ve školách málo z nich si však dalo práci, aby upřesnili, jaké kataklyzma hrozí. Každá taková epizoda ubrala školám na důvěryhodnosti: Tato důvěra poklesla od roku 1973 do roku 1996 o 38 procent. Nejdůležitější však je, že všechny krize mají stejnou logiku. Americká ekonomika a vědecká dominance je na hraně kolapsu, protože školy neprodukují dost vědců, inženýrů a ostatních technicky vybavených pracovníků. [...] Cizek však zdůrazňuje, že musíme být skeptičtější vůči všem tvrzením o krizi, a další historici školství s ním souhlasí.

Přeložil Ivan Boháček

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné