Tečka na vojně

Tečkou je míněno interpunkční znaménko ve větě a vojnou naše armáda v roce 1938. Tenkrát poslal generál Ludvík Krejčí telegram zemskému vojenskému veliteli v Bratislavě:

NARIZUJI UPLNOU BOJOVOU POHOTOVOST OPEVNENI A NA HLAVNIM OBRANNEM POSTAVENI

CHOVANI JEDNOTEK PODLE G-XI-1 STAT 2 CL 3-5

Za dvě hodiny přišel z Bratislavy od svobodníka Roubínka dotaz: PROSIM HNED O VYSVETLENI JEST-LI PATRI ZA SLOVY OBRANNE POSTAVENI TECKA

To bylo tak. Členění na řádky, které v konceptu telegramu zajišťuje jednoznačnost sdělení (podobně jako tečka), se telegraficky nepřeneslo. Příjemce uvažoval: S tečkou by to znamenalo, že „Chování jednotek atd.“ se uvádí pouze jako citace předpisu, pod který (resp. pod jehož část) nařízení spadá. Kdyby tam ale „patřila čárka“ (nebo nic), pak se chování mohlo vztahovat i k předchozí části textu (nařizuji pohotovost... a chování podle...). Součástí onoho tajného předpisu však nebyla pouze pohotovost, nýbrž i boj. Mohlo to tedy také znamenat tajný rozkaz k zahájení nepřátelství po nečekané palbě na naše území! A jak to dopadlo? V Bratislavě byli tehdá obratem ujištěni, že tam tečka skutečně patří... Pro nás je pozoruhodná nejen „strategická pozice“ jednoho interpunkčního znaménka, nýbrž především citlivost naší předválečné armády k češtině. (Naše řeč 81, 269, 1998/5)