O nezabíjení babiček

V čísle 4 jsem narazil na článek Jana Zrzavého. Zaradoval jsem se, protože pan Zrzavý mi již před delší dobou slíbil, že mi vysvětlí, proč mohu zůstat normálním egoistou, i když babičky nezabíjím. Musím říci, že z hlediska věcné argumentace se mu to docela povedlo.

Jenomže běda, s babičkami problém nekončí. Pan Zrzavý se hned v druhém odstavci článku vrací k problému, proč že se někteří jedinci druhu Homo sapiens sapiens starají o jedince téhož druhu s tělesným či mentálním postižením, ačkoliv jim z toho žádná, ale opravdu žádná odměna nekyne. Podle autorova mínění je to projevem jedinců formovaných společností ekonomicky bohatou a napadenou velmi agresivními memy. Jinými slovy lidé, kteří zmíněnou péči provozují, jsou vlastně normální stroje na množení sobeckých genů, jen trochu pokažené infikací mentálním virem.

Zdá se mi však, že se pan Dawkins dopustil toho, co sám nazývá bad scientific poetry – tzn. něco, co není metaforou popisující skutečnost ověřitelnou exaktní vědou, ale naopak metaforou čehosi, co už vědou přestává být.

Pokud vím, memetika dosud vědeckou teorií v pravém slova smyslu není. Nezbývá proto věřit, že R. Dawkins má (nebo nemá) pravdu. J. Zrzavý věří, že má, já věřím, že nikoli. Je mi divné, proč ty sobecké replikátory, které si nás uplácaly, aby se mohly množit, daly tak nešikovně dohromady náš mozek. Měly asi smůlu, že je mutace a selekce nenechaly hezky v bakteriích. Tam se mohly replikovat jedna báseň a žádné altruistické memy by jim do toho nekecaly.

Odpověď J. Zrzavého: Sobecké geny opravdu mohou mít smůlu, vydají-li se nějakým směrem, neboť evoluce je slepá a nikdo nikde nic neplánuje. Lidé jsou postiženi memy víc než jiní živočichové (mimochodem, „mem pro altruizmus“ není „altruistický mem“), ale protože jich je šest miliard, asi to tolik nevadí. Že býti postižen nějakým memem občas tomu postiženému nepřináší žádnou výhodu, je pravda: stačí, když to přináší výhodu tomu memu. Slibuju, o memech (a mozku) jednou něco napíšu. (V nejbližší době by měly vyjít v českém překladu dvě knížky M. Ridleyho – tam to všecko je.)