Případ S Fornacis

„Prosinec ve vědě“ (Vesmír 78, 110, 1999/2) přinesl zprávu o tom, že by na Slunci mohla nastat extrémně silná erupce, která by roztavila led na Jupiterových měsících a zničila podstatnou část zemské ozonosféry. Zpráva vycházela z referátu B. E. Schaefera, J. R. Kinga a C. P. Deliyannise na konferenci Americké astronomické společnosti v texaském Austinu. Z referátu vyplývá, že u jiných Slunci podobných hvězd v naší Galaxii vznikají ničivé erupce v průměru jednou za sto let. Jako příklad je uvedena hvězda S Fornacis, která se prý během 40 minut zjasnila o tři hvězdné velikosti, což odpovídá erupci 10 000krát větší než dosud největší pozorované erupce na Slunci.

B. E. Schaefer našel v literatuře devět případů, kdy se jinak neproměnná hvězda náhle zjasnila o 0,08 až 2,9 magnitudy. V naší Galaxii jsou ovšem desítky miliard hvězd podobných Slunci a u žádné z nich (s výjimkou těch devíti případů) nebyla supererupce pozorována. Tvrzení, že téměř všechny hvězdy podobné Slunci jednou za poslední století „vytvořily gigantickou erupci“, je nepravdivé. (Průměrná hodnota supererupce za století by snad mohla platit pro hvězdy všech typů, tedy nejen podobné Slunci.) Z devíti případů nalezených B. E. Schaeferem ovšem jen jedno zvýšení jasnosti bylo tak mimořádné, a to u hvězdy S Fornacis 6. března 1899. Údaj, že jasnost hvězdy S Formacis dosáhla v maximu 5,6 mag (tj. zjasnění 2,9 mag), zaznamenal však jeden pozorovatel za nepříznivých podmínek a druhý si nebyl jist ani identifikací hvězdy. Nelze vyloučit, že domnělé zjasnění bylo jen pozorovací chybou.