K diskusi o vysokých školách

Nejprve dvě citace z Vesmíru. První je titulek rozhovoru s Janem Sokolem: Většinu studentů nečeká akademická kariéra. V Americe je to ale asi jinak, o čemž svědčí věty v příspěvku J. Bičáka: Dnes již Amerika [...] důraz klade na vědeckou kulturu celé společnosti [...] Vlak se rozjíždí, nutno zaplatit jízdenku, tj. vychovávat mladou generaci k vědě.

A na doplnění několik postřehů z úvodníku Chemical & Engineering News 22. února tohoto roku. Pan E. W. Deavenport (předseda společnosti Eastman Chemical Co.) se v něm ptá, zda vychováváme inženýry a techniky pro svou budoucnost. Vidí, že největší příležitosti uplatnění na globálním trhu práce mají čím dál víc jedinci ovládající vědu, matematiku, technologii. Tvrdí, že pracovníci budoucnosti, „dělníci informací a znalostí“, budou především potřebovat kritické myšlení, aby byli schopni řešit problémy. Podle jeho názoru závisí obchodní úspěch mnohem více na myšlenkovém potenciálu než na materiálních podmínkách, na spolupráci než na konkurenci, na dobré komunikaci uvnitř společnosti než na schopnostech jedince. Zdravá veřejná politika vyžaduje vědeckou a technickou vzdělanost.

Dále E. W. Deavenport uvádí odhady, podle nichž bude 60 % pracovních míst v roce 2020 vyžadovat dovednosti, které dnes má pouze 22 % pracovníků. Není na místě ani spokojenost s dosavadním vzdělávacím systémem – pokrývá stále více oborů, ale nedává studentům čas k tomu, aby je ovládli, a ani dostatek příležitostí k tomu, aby naučené poznatky použili k řešení praktických problémů.

V závěru úvodníku se uvádí, že je třeba využít každou cestu ke zvýšení vědecké gramotnosti.

Zdá se tedy, že zatímco svět vidí rozjíždějící se vlak a kupuje si jízdenky, my jako bychom se nikam nechystali. Asi hodláme jen zametat poloprázdná nádraží.

Odpověď autora: Děkuji za Váš dopis, v němž reagujete i na mé názory. Navíc tak, že se mi dobře odpovídá. Máte pravdu, že „v Americe je to jinak“, jen bych rád upřesnil v čem. Na vysoké školy už v loňském roce nastoupilo kolem 36 % ročníku, což je o dvě třetiny víc než před deseti lety. Většina těchto mladých lidí si ale vybírá obory buď právě jaksi „slibné“, jako je právo nebo ekonomie, anebo ty, které je zajímají – a to jsou většinou obory humanitní. Nic proti svobodě volby, měli by si však také uvědomit, že jen docela malá část má reálnou naději na uplatnění v akademické sféře, tj. na vysokých školách nebo v AV. Bohužel právě studijní programy většiny našich vysokých škol prostě reprodukují to, co se jejich učitelé kdysi naučili, a mohou tak u studentů budit falešné iluze, že právě taková činnost je jednou bude čekat. Na rozdíl od USA, kde je studium daleko pružnější a daleko víc svázané s okolním světem, je náš akademický svět stále ještě silně uzavřený sám do sebe.

Co se s tím dá dělat? Především šířit povědomí o tom, že věda a technika jsou zajímavé oblasti, kde se pro chytré lidi uplatnění nejspíš najde. Proto je tak důležitá popularizace vědy. Za druhé je třeba, aby střední školy ke studiu víc motivovaly a lépe připravovaly: třeba z odborných škol se na VŠ hlásí stále ještě málo uchazečů a techniky pak mají problém naplnit stavy studentů. Konečně za třetí by se vysoké školy měly zaměřit na to, co sám citujete: na výchovu k tvořivému uplatnění poznatků, ke kritickému myšlení, jež budou jejich absolventi potřebovat víc než dílčí vědomosti, které v těch nejmodernějších oborech strašně rychle zastarávají.