Slovo má prof. Jaroslav Churáček

Vesmír: Michal Illner psal (Vesmír 76, 375, 1997/7) o tom, že jedním z důvodů, proč mladí lidé opouštějí vědeckou kariéru, je „generační zátka“. Vím, že v červnu 1997 Jean-Marie Lehn předal Ing. Michalu Holčapkovi cenu francouzského farmaceutického průmyslu a doktorandka Zuzana Bílková vyhrála soutěž mladých biologů. Vím také, že oba mladí badatelé jsou z Univerzity v Pardubicích. Co tato univerzita mladým badatelům nabízí?

Jaroslav Churáček: Nabízí toho víc, snad nejdůležitější je slušné zacházení a zařazení do kolektivu badatelů s velkými zkušenostmi. Vedoucí pracovníci, kteří jsou většinou i školiteli doktorandů, patří k uznávaným specialistům, jejich práce jsou publikovány v zahraničních časopisech s velkou odezvou odborné veřejnosti.

Další výhodou je, že se doktorandi mohou zařadit do kolektivu mladých lidí. Co je však nejpodstatnější? Díky Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se podařilo tento kolektiv zapojit do badatelské činnosti prostřednictvím grantu nazvaného „Posílení výzkumu na vysokých školách“ (č. 96058). Teď mohou doktorandi za své výsledky dostávat ke stipendiu příplatky, a to od 1000 do 4000 korun měsíčně.

Vesmír: „Nejen chlebem živ jest člověk.“ Pro chemický výzkum zpravidla nestačí tužka a papír.

Bez koordinace grantů Ministerstva školství a Grantové agentury ČR by to nebylo možné. MŠMT v minulých letech vypsalo projekt „Instrument“ a nám se podařilo uspět v soutěži. V roce 1995 jsme díky tomu získali špičkový přístroj světových parametrů, který tehdy byl na českých vysokých školách jediný. Šlo o vysoce účinný kapalinový chromatograf spojený s hmotnostním spektrometrem. Právě na něm M. Holčapek dosáhl mezinárodního ocenění, o němž jste se zmínil. Z. Bílková na sebe upozornila příspěvkem o afinitní chromatografii. Technika, která využívá enzymatické a genové mechanizmy k identifikaci nejrůznějších složek ukazujících zdravotní stav pacienta, potom získala velké uznání i v zahraničí.

Největší radost máme z toho, že se kolektiv stmelil, neprojevuje se v něm řevnivost, každý pracuje na svém problému pod vedením zkušeného pedagoga. Za poslední tři roky tento kolektiv publikoval (převážně v zahraničních časopisech) kolem šedesáti původních vědeckých prací. K dobrému výsledku přispěla i finanční pomoc grantu GA ČR 203/96/0124, který pomohl uhradit provozní prostředky.

Vesmír: Váš příklad tedy ukazuje, že když se na řešení projektu sdruží prostředky z různých zdrojů, může vzniknout mnohem hodnotnější dílo. Jak se získání účelových prostředků odrazilo v personální situaci na vašem pracovišti?

Stěžejním cílem obou projektů bylo podchytit mladé pracovníky a prostřednictvím zkušených pedagogů v nich probudit zájem. Ne vždy se nám podaří přesvědčit nadané mladé vědce, aby v započaté vědecké práci pokračovali. Proto jsme rádi, že jsme přece jen několik mladých adeptů získali.

Dalším významným krokem bylo, že se do řešení zapojili i studenti vyšších ročníků. Ti sice nebyli podporováni finančně, ale z grantu na svou činnost získávali provozní prostředky. Těm, kteří se osvědčí, umožníme doktorandské studium a plné zapojení do projektu v příštích letech. Poměrně vyspělou přístrojovou techniku jsme získali také zřízením centrální laboratoře pro výzkum nových analytických a diagnostických metodik.

Spojením všech finančních prostředků se tedy podařilo vybavit pracoviště materiálově a rozšířit ho o „mladou krev“. Ze šestnácti mladých vědeckých pracovníků již tři doktorskou práci obhájili, šest jich má před obhajobou, s dalšími třemi se počítá, že habilitační práci podají v nejbližších letech. Zbývající jsou v prvním a druhém ročníku doktorandského studia.

Jestliže bude příliv finančních prostředků postupovat tímto tempem a v letech 2002–2004 dosáhne hodnot požadovaných Evropským společenstvím (0,7 % HDP), je naděje, že se nám podaří „odliv“ mladých pracovníků zastavit. Ani nám se tyto problémy nevyhnuly, „generační zátka“ se projevila i u nás. Jeden z perspektivních doktorandů, zabývající se problematikou biosenzorů, obhájil doktorandskou práci na Univerzitě v Bruselu a nehodlá se vrátit. Jiná naše absolventka obhájila doktorát v USA a zatím tam zůstává. Další doktorand založil rodinu a našel si finančně výhodnější zaměstnání.

Z vlastních zkušeností vím, že na jiných pracovištích, zejména ve větších městech (v Praze a v Brně), je situace mnohem horší, a to nejen na vysokých školách, ale i v ústavech Akademie věd. Většina mladých lidí se bez výrazné finanční podpory a perspektivy na vědeckých pracovištích neuchytí a budou pro vědeckou práci ztraceni. Tato skutečnost bude mít v budoucnu pro Českou republiku neblahé důsledky, poněvadž jediné, na co můžeme spoléhat (nemáme-li dostatek surovinových zdrojů), je duševní bohatství mladé generace. ¹⁾