Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Urbanizace a problémy lidstva

Období rychlého růstu skončilo. Přežije Západ v „bohaté pevnosti“?
 |  5. 3. 1999
 |  Vesmír 78, 127, 1999/3

Urbanizace zahrnuje kulturní, ekonomické i sociální změny společnosti a je jednou z klíčových složek její modernizace. Zároveň však urbanizace přináší koncentraci obyvatelstva ve městech a městských regionech. Pokusím se nastínit hlavní rysy urbanizačních procesů a postihnout specifické rysy urbanizace v Evropě. Co je pro světový urbanizační proces příznačné?

Uveďme údaje, které na základě porovnání dat o podílu obyvatel žijících v městských regionech r. 1970 a týchž dat předpokládaných pro rok 2025 názorně ukazují odlišnosti urbanizačního procesu v některých regionech světa. Ve světě jako celku se podíl obyvatel žijících v městských regionech, tak jak je definuje OSN, r. 1970 rovnal 37,1 %, r. 2025 by měl činit již 60,1 %.

Tytéž údaje pro Afriku r. 1970 činily 22,5 % a r. 2025 již 55,3 %, v západní Evropě 76,4 a 83,2 %, ve východní Evropě 53,5 a 72 %, v jižní Asii 21,3 a 55 %. Za těmito procentuálními daty se ovšem skrývají ohromné absolutní růsty, řádově stomilionové.

Urbanizace Evropy

Přeměna Evropy jako celku z převážně venkovských (čili také převážně zemědělských) společností v městské a průmyslové bude trvat zhruba 250 let, v rozvojových zemích se zhustí do 150–200 let. V některých částech Evropy, například ve Velké Británii, Holandsku a Belgii, byla urbanizace zhruba ukončena již před mnoha desetiletími a byly tam zahájeny nové změny soustavy osídlení. Sociální a politické důsledky tak rychlé změny v rozvojových zemích jsou zřejmé.

O urbanizačních procesech 19. až 21. století se právem hovoří jako o druhé urbánní revoluci. V sociálně-morfologickém smyslu jde o největší změnu po první urbánní revoluci, za kterou Gordon Childe považoval přechod k trvalým sídlům a k zemědělství.

Je třeba rovněž zdůraznit, že v Evropě byl vývoj urbanizace klidnější než na ostatních kontinentech. Kromě krize sociálních a zdravotních podmínek v 19. století prošla evropská urbanizace – díky sociální politice, plánování měst a hygienickým opatřením – poměrně humánní transformací. V ještě větší míře to platí o českých zemích, kde nevznikla ani příliš velká města, ani velké průmyslové aglomerace.

Proměny vnitřního uspořádání městských oblastí

Z evropské perspektivy lze rozlišit čtyři fáze: 1. soustředění lidí ve městech, 2. vznik satelitních měst, 3. oslabení přílivu lidí do měst a 4. obnovené osídlování měst. Kromě toho se ve vyšších vývojových fázích formují rozsáhlé soustavy – vlastně téměř souvislé městské osídlení, jakási městská krajina. Tyto trendy, umožněné silnými ekonomikami, technologiemi a hnané kombinací proměn hodnotových orientací, ekonomických parametrů (cenou půdy) i změn sociálních, vedou k snižování hustot obytných území a k celkovému snižování globálních hustot obyvatelstva v městských územích. Tím rostou jednak plochy městských regionů (viz Vesmír 75, 53, 1996/1), jednak všechny druhy vnitroměstských vzdáleností i časy trávené přesuny lidí. V mnoha případech kvůli vysokým daním a změnám sociální struktury obyvatel vnitřních částí měst upadají městská centra (méně v Evropě než v jiných částech světa) a vznikají podstatné rozdíly mezi vylidňujícími se centry a rostoucími okraji.

Prostorová dělba práce

Druhá městská revoluce zvolna končí. Co lze očekávat? Urbanizace bude nahrazena regionalizací, a to na úrovni národní i kontinentální – a v budoucnu i světové.

Tím se míní vytváření nových sociálně-prostorových hierarchií s různě velkými a různě „silnými“ propojenými či sloučenými městy, městskými regiony apod. Výsledkem bude růst prostorové specializace (dělby práce mezi regiony), na to naváže prostorové rozvrstvení a polarizace mezi jednotlivými regiony na národní, ale i kontinentální úrovni. Čím více bude Evropa hospodářsky, technologicky a politicky sjednocena, tím více se bude prosazovat prostorová dělba práce. K tomu přistupují i tlaky globálních trhů. Uplatnění na těchto trzích bude záviset mimo jiné na efektivnosti sídelních struktur. Poroste rovněž soutěžení a spolupráce mezi městy a městskými regiony, a to nejen uvnitř států, ale i v kontinentálním měřítku. Dnes již napříkald soutěží Praha s Vídní, Budapeští a zčásti i s Berlínem. Začne se formovat – ostatně to již probíhá – celoevropský systém velkých měst, který se rychle stane součástí celosvětového systému. Konkrétní formy celoevropské městské soustavy budou ovšem záviset na ekonomické a sociální politice, čili na tom, jestli rozvoj území Evropy bude decentralizován, nebo naopak koncentrován. Čím volnější bude působení tržních mechanizmů, nedoplňované sociálně a ekologicky orientovanou regionální politikou, tím silněji se budou uplatňovat procesy územní diferenciace uvnitř národních států i v Evropě jako celku.

Konec období rychlého růstu

Ve světovém měřítku pravděpodobně začnou působit nové makroprocesy, kterým ještě dobře nerozumíme. Např. procesy světové polarizace jak v ekonomickém, tak v regionálním smyslu (pevnosti bohatých a chudoba těch mimo pevnosti); kontinentální procesy regionalizace a formování periferií, vznik regionálních konfliktů v rámci kontinentů; vytváření jednotného světového systému měst s několika vůdčími městy (již dnes New York, Tokio, Londýn); procesy hroucení dosavadního světového hospodářského systému založeného na růstu a na technologickém pokroku, s tím spojený vznik nepředvídaných světových turbulencí; regionální důsledky vývoje moderního kapitalizmu s rostoucím úbytkem práce, s přesuny průmyslu do území s levnou pracovní silou, ohrožení starých průmyslových zemí atd.

Jsme na konci nebo se blížíme konci období růstu a vstupujeme do období nezvyklé nerůstové rovnováhy či růstu podstatně zpomaleného, které v rozvinutých regionech bývá spojeno se stagnací růstu obyvatelstva a zčásti i se ztrátou politického významu starých kontinentů (zejména Evropy). Přitom se nutně vynořují otázky, jako např.: Co se stane, jestliže se neukončí modernizace třetího světa? Může Západ přežít v bohaté pevnosti? Co s tím vším udělá globalizace? Nehrozí například to, že bohatá stará pevnost, zejména Evropa, začne dlouhodobě chudnout, ztrácet průmysl, ale také další hospodářské aktivity? Anebo nehrozí Evropě postupné demografické a sociální vyčerpání? Jak by odolávala velkému tlaku okolních populací, které rostou podstatně rychleji a které se budou z chudších částí světa stále stěhovat do Evropy? Řada prognóz již dnes předpokládá, že v příštích desetiletích stoupne podíl „nebílého“ obyvatelstva v Evropě na 1/3.

Jak zabránit stěhování celých populací?

Jak zabránit pokračující polarizaci chudých a bohatých částí světa, aby se zamezilo budoucímu stěhování celých populací? Prostá a také logická, ale zároveň značně optimistická a nerealistická odpověď je: Pomozme chudým zemím odstranit jejich chudobu a snižme tak rizika spojená s rozdělením světa! Rozvoj chudých částí světa je nejbezpečnější z rukou bezpečnějších a stabilnějších bohatých regionů světa. Do jisté míry může být urbanizace třetího světa spojena s modernizací a hospodářským rozvojem, je však třeba omezit rostoucí polarizaci a z ní plynoucí nebezpečí velkých konfliktů.

Urbanizace sama o sobě není hlavním nebezpečím budoucího globálního vývoje. Tím jsou spíš politicko-hospodářské vztahy mezi jednotlivými velkými světovými regiony. Jedno je však jisté: nelze nadále žít v naivním optimizmu, ten by byl slabou obranou proti těžkostem očekávaným v budoucnu. 1)

Obrázky

Poznámky

1) Na toto téma autor přednášel na zasedání Učené společnosti ČR 18. 5. 1998

Citát

Arthus Bloch: Murphyho zákony, Libertas, Praha 1993

Každý velký problém skrývá větší problém, který se projeví až po vyřešení původního problému.

RYSY CELOSVĚTOVÉ URBANIZACE


  • Již před rokem 2010 bude více než polovina lidstva žít v městských oblastech. V rozvinutějších zemích bylo tohoto stavu dosaženo kolem r. 1950. Podle údajů Spojených národů žily r. 1985 ve městech celkem 2 miliardy lidí, r. 2025 by jich podle odhadu mělo být asi 5 miliard.

  • Tempo početního růstu městského obyvatelstva se celosvětově zpomaluje, což je spojeno jednak s celkovým zpomalováním růstu počtu obyvatel, jednak s vysokým stupněm již dosažené urbanizace v rozvinutých zemích.

  • V méně rozvinutých zemích, kde bylo před r. 1980 patrné prudké tempo urbanizace, bude tento trend pokračovat, ale přecejen se o něco zpomalí.

  • Nejrychlejší tempa urbanizace v uplynulých desetiletích zaznamenala Afrika, což trvá dodnes, ale po r. 2000 se tempo sníží. Latinská Amerika s tímto zpomalováním začala o něco dříve.

  • Zároveň s přibýváním městského obyvatelstva roste celosvětově i počet lidí na venkově, ale očekává se pozvolný a trvalý úbytek venkovského obyvatelstva – nejdřív v rozvinutějších regionech a po r. 2020 již v celosvětovém měřítku.

  • V roce 1985 existovalo ve světě přibližně 100 městských aglomerací s více než 2 miliony obyvatel, 12 z nich mělo více než 10 milionů obyvatel. Těchto velkých metropolí bude kolem roku 2000 již 23, a z toho jich bude 17 v méně rozvinutých částech světa.

    Evropská velkoměsta patří dnes k „menším“, v 19. století byla ve světovém měřítku největší.


  • I když se tempo růstu obyvatelstva největších aglomerací začalo v celosvětovém měřítku snižovat, stále ještě je poměrně vysoké. Přitom tempo růstu největších aglomerací je nejvyšší v méně rozvinutých částech světa. Tam se projevují symptomy skutečné nezvládnutosti růstu a velikosti měst.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie

O autorovi

Jiří Musil

Prof. PhDr. Jiří Musil, CSc., (*1928) vystudoval sociologii na Filozofické fakultě UK. Zabývá se sociologií města, demografií a sociální ekologií. Je zakládajícím členem Učené společnosti a členem Academia Europeana.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné