Aktuální číslo:

2019/6

Téma měsíce:

Výboj

Urbanizace a problémy lidstva

Období rychlého růstu skončilo. Přežije Západ v „bohaté pevnosti“?
 |  5. 3. 1999
 |  Vesmír 78, 127, 1999/3

Urbanizace zahrnuje kulturní, ekonomické i sociální změny společnosti a je jednou z klíčových složek její modernizace. Zároveň však urbanizace přináší koncentraci obyvatelstva ve městech a městských regionech. Pokusím se nastínit hlavní rysy urbanizačních procesů a postihnout specifické rysy urbanizace v Evropě. Co je pro světový urbanizační proces příznačné?

Uveďme údaje, které na základě porovnání dat o podílu obyvatel žijících v městských regionech r. 1970 a týchž dat předpokládaných pro rok 2025 názorně ukazují odlišnosti urbanizačního procesu v některých regionech světa. Ve světě jako celku se podíl obyvatel žijících v městských regionech, tak jak je definuje OSN, r. 1970 rovnal 37,1 %, r. 2025 by měl činit již 60,1 %.

Tytéž údaje pro Afriku r. 1970 činily 22,5 % a r. 2025 již 55,3 %, v západní Evropě 76,4 a 83,2 %, ve východní Evropě 53,5 a 72 %, v jižní Asii 21,3 a 55 %. Za těmito procentuálními daty se ovšem skrývají ohromné absolutní růsty, řádově stomilionové.

Urbanizace Evropy

Přeměna Evropy jako celku z převážně venkovských (čili také převážně zemědělských) společností v městské a průmyslové bude trvat zhruba 250 let, v rozvojových zemích se zhustí do 150–200 let. V některých částech Evropy, například ve Velké Británii, Holandsku a Belgii, byla urbanizace zhruba ukončena již před mnoha desetiletími a byly tam zahájeny nové změny soustavy osídlení. Sociální a politické důsledky tak rychlé změny v rozvojových zemích jsou zřejmé.

O urbanizačních procesech 19. až 21. století se právem hovoří jako o druhé urbánní revoluci. V sociálně-morfologickém smyslu jde o největší změnu po první urbánní revoluci, za kterou Gordon Childe považoval přechod k trvalým sídlům a k zemědělství.

Je třeba rovněž zdůraznit, že v Evropě byl vývoj urbanizace klidnější než na ostatních kontinentech. Kromě krize sociálních a zdravotních podmínek v 19. století prošla evropská urbanizace – díky sociální politice, plánování měst a hygienickým opatřením – poměrně humánní transformací. V ještě větší míře to platí o českých zemích, kde nevznikla ani příliš velká města, ani velké průmyslové aglomerace.

Proměny vnitřního uspořádání městských oblastí

Z evropské perspektivy lze rozlišit čtyři fáze: 1. soustředění lidí ve městech, 2. vznik satelitních měst, 3. oslabení přílivu lidí do měst a 4. obnovené osídlování měst. Kromě toho se ve vyšších vývojových fázích formují rozsáhlé soustavy – vlastně téměř souvislé městské osídlení, jakási městská krajina. Tyto trendy, umožněné silnými ekonomikami, technologiemi a hnané kombinací proměn hodnotových orientací, ekonomických parametrů (cenou půdy) i změn sociálních, vedou k snižování hustot obytných území a k celkovému snižování globálních hustot obyvatelstva v městských územích. Tím rostou jednak plochy městských regionů (viz Vesmír 75, 53, 1996/1), jednak všechny druhy vnitroměstských vzdáleností i časy trávené přesuny lidí. V mnoha případech kvůli vysokým daním a změnám sociální struktury obyvatel vnitřních částí měst upadají městská centra (méně v Evropě než v jiných částech světa) a vznikají podstatné rozdíly mezi vylidňujícími se centry a rostoucími okraji.

Prostorová dělba práce

Druhá městská revoluce zvolna končí. Co lze očekávat? Urbanizace bude nahrazena regionalizací, a to na úrovni národní i kontinentální – a v budoucnu i světové.

Tím se míní vytváření nových sociálně-prostorových hierarchií s různě velkými a různě „silnými“ propojenými či sloučenými městy, městskými regiony apod. Výsledkem bude růst prostorové specializace (dělby práce mezi regiony), na to naváže prostorové rozvrstvení a polarizace mezi jednotlivými regiony na národní, ale i kontinentální úrovni. Čím více bude Evropa hospodářsky, technologicky a politicky sjednocena, tím více se bude prosazovat prostorová dělba práce. K tomu přistupují i tlaky globálních trhů. Uplatnění na těchto trzích bude záviset mimo jiné na efektivnosti sídelních struktur. Poroste rovněž soutěžení a spolupráce mezi městy a městskými regiony, a to nejen uvnitř států, ale i v kontinentálním měřítku. Dnes již napříkald soutěží Praha s Vídní, Budapeští a zčásti i s Berlínem. Začne se formovat – ostatně to již probíhá – celoevropský systém velkých měst, který se rychle stane součástí celosvětového systému. Konkrétní formy celoevropské městské soustavy budou ovšem záviset na ekonomické a sociální politice, čili na tom, jestli rozvoj území Evropy bude decentralizován, nebo naopak koncentrován. Čím volnější bude působení tržních mechanizmů, nedoplňované sociálně a ekologicky orientovanou regionální politikou, tím silněji se budou uplatňovat procesy územní diferenciace uvnitř národních států i v Evropě jako celku.

Konec období rychlého růstu

Ve světovém měřítku pravděpodobně začnou působit nové makroprocesy, kterým ještě dobře nerozumíme. Např. procesy světové polarizace jak v ekonomickém, tak v regionálním smyslu (pevnosti bohatých a chudoba těch mimo pevnosti); kontinentální procesy regionalizace a formování periferií, vznik regionálních konfliktů v rámci kontinentů; vytváření jednotného světového systému měst s několika vůdčími městy (již dnes New York, Tokio, Londýn); procesy hroucení dosavadního světového hospodářského systému založeného na růstu a na technologickém pokroku, s tím spojený vznik nepředvídaných světových turbulencí; regionální důsledky vývoje moderního kapitalizmu s rostoucím úbytkem práce, s přesuny průmyslu do území s levnou pracovní silou, ohrožení starých průmyslových zemí atd.

Jsme na konci nebo se blížíme konci období růstu a vstupujeme do období nezvyklé nerůstové rovnováhy či růstu podstatně zpomaleného, které v rozvinutých regionech bývá spojeno se stagnací růstu obyvatelstva a zčásti i se ztrátou politického významu starých kontinentů (zejména Evropy). Přitom se nutně vynořují otázky, jako např.: Co se stane, jestliže se neukončí modernizace třetího světa? Může Západ přežít v bohaté pevnosti? Co s tím vším udělá globalizace? Nehrozí například to, že bohatá stará pevnost, zejména Evropa, začne dlouhodobě chudnout, ztrácet průmysl, ale také další hospodářské aktivity? Anebo nehrozí Evropě postupné demografické a sociální vyčerpání? Jak by odolávala velkému tlaku okolních populací, které rostou podstatně rychleji a které se budou z chudších částí světa stále stěhovat do Evropy? Řada prognóz již dnes předpokládá, že v příštích desetiletích stoupne podíl „nebílého“ obyvatelstva v Evropě na 1/3.

Jak zabránit stěhování celých populací?

Jak zabránit pokračující polarizaci chudých a bohatých částí světa, aby se zamezilo budoucímu stěhování celých populací? Prostá a také logická, ale zároveň značně optimistická a nerealistická odpověď je: Pomozme chudým zemím odstranit jejich chudobu a snižme tak rizika spojená s rozdělením světa! Rozvoj chudých částí světa je nejbezpečnější z rukou bezpečnějších a stabilnějších bohatých regionů světa. Do jisté míry může být urbanizace třetího světa spojena s modernizací a hospodářským rozvojem, je však třeba omezit rostoucí polarizaci a z ní plynoucí nebezpečí velkých konfliktů.

Urbanizace sama o sobě není hlavním nebezpečím budoucího globálního vývoje. Tím jsou spíš politicko-hospodářské vztahy mezi jednotlivými velkými světovými regiony. Jedno je však jisté: nelze nadále žít v naivním optimizmu, ten by byl slabou obranou proti těžkostem očekávaným v budoucnu. 1)

Obrázky

Poznámky

1) Na toto téma autor přednášel na zasedání Učené společnosti ČR 18. 5. 1998

Citát

Arthus Bloch: Murphyho zákony, Libertas, Praha 1993

Každý velký problém skrývá větší problém, který se projeví až po vyřešení původního problému.

RYSY CELOSVĚTOVÉ URBANIZACE


  • Již před rokem 2010 bude více než polovina lidstva žít v městských oblastech. V rozvinutějších zemích bylo tohoto stavu dosaženo kolem r. 1950. Podle údajů Spojených národů žily r. 1985 ve městech celkem 2 miliardy lidí, r. 2025 by jich podle odhadu mělo být asi 5 miliard.

  • Tempo početního růstu městského obyvatelstva se celosvětově zpomaluje, což je spojeno jednak s celkovým zpomalováním růstu počtu obyvatel, jednak s vysokým stupněm již dosažené urbanizace v rozvinutých zemích.

  • V méně rozvinutých zemích, kde bylo před r. 1980 patrné prudké tempo urbanizace, bude tento trend pokračovat, ale přecejen se o něco zpomalí.

  • Nejrychlejší tempa urbanizace v uplynulých desetiletích zaznamenala Afrika, což trvá dodnes, ale po r. 2000 se tempo sníží. Latinská Amerika s tímto zpomalováním začala o něco dříve.

  • Zároveň s přibýváním městského obyvatelstva roste celosvětově i počet lidí na venkově, ale očekává se pozvolný a trvalý úbytek venkovského obyvatelstva – nejdřív v rozvinutějších regionech a po r. 2020 již v celosvětovém měřítku.

  • V roce 1985 existovalo ve světě přibližně 100 městských aglomerací s více než 2 miliony obyvatel, 12 z nich mělo více než 10 milionů obyvatel. Těchto velkých metropolí bude kolem roku 2000 již 23, a z toho jich bude 17 v méně rozvinutých částech světa.

    Evropská velkoměsta patří dnes k „menším“, v 19. století byla ve světovém měřítku největší.


  • I když se tempo růstu obyvatelstva největších aglomerací začalo v celosvětovém měřítku snižovat, stále ještě je poměrně vysoké. Přitom tempo růstu největších aglomerací je nejvyšší v méně rozvinutých částech světa. Tam se projevují symptomy skutečné nezvládnutosti růstu a velikosti měst.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie

O autorovi

Jiří Musil

Prof. PhDr. Jiří Musil, CSc., (*1928) vystudoval sociologii na Filozofické fakultě UK. Zabývá se sociologií města, demografií a sociální ekologií. Je zakládajícím členem Učené společnosti a členem Academia Europeana.

Doporučujeme

Když se rodí nová země: příběh ostrova Surtsey

Když se rodí nová země: příběh ostrova Surtsey

Petr Brož  |  14. 6. 2019
Když jednoho listopadového rána 1963 spatřila posádka rybářské lodě nedaleko Islandu stoupat nad horizontem černý kouř, domnívala se, že má co...
Jak vosy dobývají svět

Jak vosy dobývají svět uzamčeno

Pavel Pipek  |  3. 6. 2019
Vosy jsou pro lidi jedním z nejnenáviděnějších organismů. Zatímco v původním areálu výskytu je jejich špatná pověst nezasloužená, protože v něm...
Hledá se blesk

Hledá se blesk uzamčeno

V chápání elektrických jevů jsme za uplynulých 250 let udělali obrovský pokrok. Úplnému porozumění ale stále vzdoruje záhadné chování obyčejných...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné