Termití gen pro celulázu

Řada zvířat pojídá rostliny, ty o tom vědí, a proto jsou špatně stravitelné, například obsahují celulózu. Podle klasické představy takový živočich potřebuje jisté střevní mikroorganizmy. K trávení celulózy jsou totiž nezbytné hydrolytické enzymy – celulázy – a ty, jak říká tradice, živočichové sami nasyntetizovat nedovedou. Přímo učebnicovým příkladem takového soužití je symbiotický komplex primitivnějších skupin termitů: v termitích střevech žijí brvitky, v nichž přebývají bakterie, které vyrábějí celulázu. Je proto paradoxní, že právě u termitů (konkrétně u druhu Reticulitermes speratus) nedávno japonští učenci nalezli první gen kódující (pravděpodobně) živočišnou celulázu, RsEG, který produkuje endo-b-1,4-glukanázu. Uvedený gen byl opakovaně zjišťován v termitích tkáních, které symbionty neobsahují, a také v termitech zbavených obsahu střeva. Zajímavým rysem termití endo-b-1,4-glukanázy je, že neobsahuje charakteristické sekvence funkčních modulů, které většině bakteriálních a houbových celuláz umožňují trávit krystalickou celulózu, ale je strukturně podobnější celulázám rostlinným, jež rozkládají pouze celulózu v amorfní podobě. Přesto však termití endo-b-1,4-glukanáza krystalickou celulózu v určité míře tráví! Největším překvapením ovšem je, že nalezený gen obsahuje introny (nukleotidové sekvence neznámé funkce), což budí otázky o původu těchto celuláz. (Nature 394, 330–331, 1998)