Nesmírné jsou lány českého mašíblu

Listoval jsem si zářijovým Vesmírem a zjistil při tom, že informace o Kahudovi je nepřesná. Původem byl fyzik, dělal dizertaci na optických vlastnostech tenkých vrstev (mám ten dojem). O historii jeho zblbnutí a objevu mentionu umí krásně povídat Jiří Langer, jehož po nějakou dobu Kahuda obtěžoval žádostmi o konzultace z teorie relativity. Mimochodem, na počátku cesty k objevu mentionu byl objev vědce-pedagoga Kahudy, že některé děti se učí rychle, jiné pomalu. Místo triviálního konstatování, že někdo je chytrý, u jiného je tomu spíš naopak, udělal Kahuda netriviální předpoklad, že rychlost učení souvisí s rychlostí uplývání našeho mentálního času. A už jsme u teorie relativity. Od té byl jen krůček k teorii kvantové a k mentionům. Ty se mu moc hodily, protože jako materialista potřeboval mít hmotný základ myšlení. Jak je to vše prosté.

Z faktu, že při myšlení nám z hlavy lítají mentiony, vyvodil Kahuda, že s časem by mělo hmoty mozku ubývat. Když se s tím obrátil na jednom semináři na Dr. Bureše z Fyziol. ústavu, dozvěděl se, že tomu tak asi je, protože je známo, že v případě pokročilé senilní demence bývá někdy mozkovna skoro prázdná. Kahuda šťouchanec samozřejmě nepochopil.