T. ŘÍDKOŠIL (ed.): Granát-pyrop

Zajímavý sborník shrnuje novější poznatky o českém granátu. Jedenáct příspěvků se zabývá historií využívání českého granátu v lidové i městské kultuře, jeho nalezišti, původem a složením. První pyropové šperky pocházejí z Podsedic již z 10. – 11. století. Doba Karla IV., která si potrpěla hlavně na velké, spektakulární polodrahokamy, nevěnovala českému granátku větší pozornost. Zájem vzrostl až v 16. století. Označení „granati bohemici“ nacházíme poprvé v díle Anselma Boetia (1552–1612). Zpracování granátů bylo (vzhledem k jejich malým rozměrům) dlouho výrobním tajemstvím – české granáty se déle než století vyvážely jako surovina. V 17. století již v Turnově fungovalo několik brusičských dílen. Skutečná exploze těžby a zpracování však nastala až v letech 1887–1890. Český granát se dostal přes Polsko do Ruska, a když se ve Vídni objevila ruská carevna ozdobena krásným kompletem z českých granátů, jejich popularita opět vzrostla. V současné době funguje v Čechách několik firem, které brousí a zpracovávají granátové šperky. Jsou však stále více ohrožovány italskou konkurencí. V obchodech patřících Italům a občanům bývalé Jugoslávie se i u nás setkáváme se šperky velmi podobnými těm tradičním českým, pocházejí však z Itálie.

Klasickou oblastí výskytu českých granátů je České středohoří – zvláště okolí Podsedic a Třebenic. Nedávno však bylo odkryto a těženo nové ložisko Vestřev u Hostinného v Podkrkonoší. Primární hornina zde dosud nebyla nalezena. Granáty se tu těží z rozpadlých permokarbonských pískovců v množství 65 až 110 g na tunu štěrku a jsou zde doprovázeny zajímavou škálou minerálů – zlatem, amalgamem zlata, vzácnou „samorodnou“ platinou a iridosminem (to je přirozená slitina osmia, iridia, ruthenia a železa).