Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Listopad ve vědě

O čem se psalo ve světě i u nás
 |  5. 1. 1999
 |  Vesmír 78, 50, 1999/1

Tisící pulzar

Už jen pamětníci si vzpomenou na senzaci se zelenými mužíčky, kteří k nám měli v r. 1965 vysílat signály mimozemské civilizace ze zdroje CTA 102. Z nálezu sovětských astronomů se vyklubal kvazar. Na poselství mimozemských bytostí si vzpomněli i britští astronomové, když také aspirantka Jocelyn Bellová objevila 6. srpna 1967 v Cambridži podivné záření, impulzy s periodou 1,337 201 13 sekundy. Vědeckým výkladem tohoto signálu, že totiž jde o velmi rychle rotující kompaktní hvězdu, si vysloužil Nobelovu cenu r. 1974 Anton Hewish.

Zkoumatelé pulzarů by teď mohli slavit malé (či velké?) astronomické jubileum: objev tisícího pulzaru. Vděčíme za to mezinárodnímu týmu, který použil novou efektivní výzbroj – 64metrový radioteleskop (Parkes Radio Telescope) v Novém Jižním Walesu, který podává výkon jako 13 obřích dalekohledů.

Ožívá znovu zájem o mimozemské civilizace?

Je to s podivem, ale začínají se opět nacházet peníze na pátrání po mimozemském rozumu. Australští astronomové chtějí severně od Brisbane vybudovat radioteleskop o průměru 18 m, kterým by zkoumali hvězdy do vzdálenosti 200 světelných let. Sami však penězi neoplývají, a tak doufají, že jednu anténu dostanou jako dar od Parkesovy observatoře. Další – sedmimetrovou parabolu – získají z Wellingtonu na Novém Zélandu a třetí anténu ze západní Austrálie.

Nový dalekohled, pojmenovaný Boonah, je cenný tím, že bude hledat signály u hvězd, které jsou viditelné jen na jižní obloze.

Podaří se výstavba Mezinárodní kosmické stanice?

První část Mezinárodní kosmické stanice (International Space Station) se konečně dostala na oběžnou dráhu kolem Země. Modul Zarja (Functional Cargo Block), zkonstruovaný v Rusku, již prošel prvními prověrkami. Dvě z nalezených závad – chybná funkce jednoho akumulátoru a dvě špatně vyklopené antény – nemohou jeho činnost ohrozit a dají se snadno opravit. Vysoká vlhkost uvnitř modulu se naštěstí ukázala jako chyba měření.

První část stanice byla 20. listopadu vypuštěna z kazachstánského kosmodromu na ruské nosné raketě Proton. Oběžné dráhy ve výši 180–360 km dosáhla za deset minut. Podle programu byla během prvního týdne její dráha upravena raketovými motory na kruhovou ve výši 360 km. Tyto motory se také budou starat o to, aby se stanice nepřibližovala zpět k Zemi. Jejich doba životnosti je však pouze 500 dnů, a tak do té doby musí být k zárodku stanice připojen další ruský modul (Service Modul). Ten by měl odstartovat do vesmíru v červenci 1999 a jeho opoždění by mohlo Mezinárodní kosmickou stanici životně ohrozit.

Kdy se na stanici ubytují první lidé, to záleží pochopitelně na tom, zda se starty dalších částí konstrukce neopozdí. Kdyby vše probíhalo dobře, astronauti stanici zabydlí v lednu 2000.

Automatický hledač planet

Při pátrání po mimozemských civilizacích vzniklo další prvenství: první planeta u cizí hvězdy, která nebyla objevena přímo lidmi, ale automatem. Využil se při tom švýcarský 1,2metrový dalekohled v chilské observatoři v La Silla.

„Automatický astronom“ díky citlivému spektrografu odhalil drobné poruchy dráhy hvězdy Gliesse 86, která je složkou dvojhvězdy vzdálené od nás 35 světelných let. Planeta má být téměř pětkrát větší než Jupiter a oběhla by kolem své hvězdy za méně než 16 dnů.

Vedoucí týmu Didier Queloz z Jet Propulsion Laboratory předpokládá, že automatický přístroj objeví každý měsíc nejméně jednu novou planetu.

Guillermo Gonzales z Washingtonovy univerzity v Seattlu však při této explozi nálezů cizích planet varuje před přílišným optimizmem, že se záhy podaří nalézt i mimozemský život. Upozorňuje, že většina hvězd, u kterých jsou planety zjišťovány, je daleko bohatší na těžké kovy než Slunce. A to prý může velice ovlivnit vývoj jejich planetárních soustav.

Vypluje Beagle 2?

V listopadu schválilo všech čtrnáct členských států Evropské kosmické agentury projekt Mars Express, meziplanetární sondu, která by měla být r. 2003 vypuštěna k naší sousední planetě. Mars Express by měl být první družicí, která bude radarem zkoumat složení povrchu Marsu a zjišťovat, jestli tam není skryta voda.

Stanice ponese rovněž přistávací sondu s robotem vybaveným malou vrtnou soupravou.

Přistání na tomto cizím světě symbolizuje i jméno stanice Beagle 2, nazvané podle lodi, na které Charles Darwin vykonal plavbu kolem světa, pro biologii tak významnou.

Řízená jaderná fúze se nám opět vzdaluje?

Že se výzkum řízené termojaderné syntézy už dlouhá desetiletí pohybuje střídavě na vlnách optimizmu a pesimizmu – jak v míře vědeckých poznatků, tak v penězích poskytovaných tomuto výzkumu – je dostatečně známo.

Zdá se, že se právě začínáme řítit do určité nukleárněfúzní beznaděje, kterou odstartovalo jednání Kongresu USA. Americký měšec se v tomto směru uzavírá, podobně jako před lety byla rozhodnutím Kongresu zastavena výstavba obřího superurychlovače.

Projekt fúzní aparatury ITER, o které se tento přehled tolikrát zmiňoval, se měla stát dalším, dokonce velice nadějným předstupněm k termojaderné elektrárně, pracující slučováním lehkých jader. Patrně jím však nebude. Laboratoře, jež jsou na tuto tematiku zaměřeny, vidí svou budoucnost velice černě. Svým odmítnutím pokračovat ve financování jednoho z největších světových vědeckých projektů po skončení studené války američtí politici patrně na dlouhou dobu pohřbívají úsilí zvládnout nadějný zdroj energie. Že by potřeba nového způsobu výroby elektřiny nebyla tak naléhavá, když ceny ropy klesají?

Vzápětí poté, co v červenci vešlo ve známost, že se už Spojené státy nebudou na stavbě mezinárodního fúzního tokamaku ITER podílet, rada projektu vytvořila dvě skupiny, které mají navrhnout další postup. První se zaměřila na možnost zmenšit zařízení na poloviční velikost a druhá uvažuje o alternativních cestách k termojaderné energetice. Podílet se na stavbě polovičního ITER projevili ochotu dosud jen Italové. Krize v dalších partnerských zemích – Rusku a Japonsku – vykonává své stejně jako nátlak Zelených v Německu.

I kdyby byla přijata varianta zmenšeného reaktoru, potřebovala by ročně miliardu dolarů. Připomeňme, že USA se na výstavbě, která měla stát deset miliard dolarů, podílely z poloviny. Nyní však by americké Ministerstvo obrany mělo na základě nařízení Kongresu přispívat ročně pouze 12 miliony dolarů, a to jen do doby, než se podaří projekt zmrazit. Americký zástupce v radě projektu ITER, který sídlil v německém Garchingu, se už v polovině listopadu vrátil do své domovské laboratoře na Massachusettské technice. Třicet šest amerických badatelů, kteří se na projektu podíleli, by se mělo věnovat jiným úkolům.

Osud ITER je nejasný, ale podle některých evropských vědců čas na pohřební obřady ještě nenastal.

Další největší počítač světa

Japonští vědci se intenzivně věnují modelování globálních procesů na Zemi. Vede je to k plánu postavit největší počítač světa, v němž by se odehrávalo 1012 operací za sekundu. Podle svého poslání by měl být nazván Simulátor Země, protože by sloužil ke studiu změn podnebí v Japonsku i na celém světě, vývoje atmosféry naší planety, její kůry i pláště a mechanizmu vzniku zemětřesení.

V srpnu projekt posuzovali experti a japonská Agentura pro vědu a techniku požádala o další finanční krytí, protože se ukázalo, že počítač přijde celkem na 100 miliard jenů (tedy na 25 miliard našich korun), z čehož 40–50 % připadne na hardware. Hlavní podíl na vývoji budou mít NASDA (National Space Development Agency) a JAERI (Japan Atomic Energy Research Institute).

Jestliže vše proběhne dobře, počítač by měl být dohotoven r. 2001. Podle japonského prohlášení by Simulátor Země měl být přístupný vědcům všech zemí.

Výživa a rakovina

Jaký vliv má způsob výživy na vznik rakoviny, to je problém, který se zkoumá už dlouho. Proto také od r. 1990 probíhá rozsáhlý výzkumný program známý pod zkratkou EPIC (European Prospective Investigation into Cancer and Nutrition). Studie byla založena skutečně široce – začalo se sledovat 400 000 mužů a žen středního věku s dobrým zdravotním stavem, kteří souhlasili s tím, že jejich způsob života bude zkoumán až do jejich smrti. Organizací bylo pověřeno 22 center v devíti evropských státech.

Proč byl zvolen takový rozsah výzkumu? Dnes už sice víme, že v ochraně před některými druhy rakoviny, např. tlustého střeva, má určitý význam strava bohatá na ovoce a zeleninu, ale velice málo je toho známo o roli živočišných tuků. Krom toho některé studie, jejichž cílem je snížit riziko vzniku rakoviny podáváním vitaminů či potravy bohaté na vlákninu, neplní zcela lékařská očekávání. Snad teprve výzkum velkého souboru lidí, který bere v úvahu skutečně rozmanité životní podmínky a okolnosti včetně fyzické aktivity a kouření, by mohl přispět k hlubšímu pochopení toho, jak svým chováním můžeme riziko onemocnění touto chorobou snížit.

Je naděje, že se evropskému výzkumu podaří odhalit hlubší souvislosti, protože využívá řadu nových metodických přístupů i zevrubnějších dotazníků. Značná rozmanitost životního stylu činí prý z Evropy velice „výhodnou laboratoř“. První výsledky, zejména pokud jde o rakovinu prsu, plic, tlustého střeva a prostaty, by mohly být získány v r. 2000.

Počasí a infarkty

O souvislosti výskytu srdečních příhod a výkyvů počasí se toho lékaři snaží co nejvíc dovědět už dlouho. Přesto vliv atmosférického tlaku a teploty na lidské zdraví dosud není dostatečně prozkoumán. Velice rozsáhlý výzkum uzavírají teď francouzští lékaři z Univerzity v Lille. Philippe Amouyel se svými kolegy studoval zdravotní stav 250 000 tamních mužů. Za uplynulých deset let se infarkt vyskytl u 2524 mužů, a to celkem 3314krát. U všech bylo vyhledáno, jaké bylo těsně před infarktem počasí.

Francouzi tvrdí, že náhlá změna teploty o 10 °C zvyšuje riziko vzniku infarktu o 13 %. Obdobně počet infarktů vzroste, když tlak klesne pod 1006 milibarů. Proč tomu tak je? Je ovlivněna pouze hustota krve? Mění se krevní tlak? Ze studie vyplynulo, že výskyt infarktů je zmnožován i velkým horkem. To však nemohlo být ověřeno přímo ve městě Lille, kde teplota nad 28 °C stoupne jen párkrát v roce.

Pravěké ruce na Borneu

Francouzský vědec J. M. Chazie a filmař L. H. Fage objevili v severozápadní části Bornea, tedy na Kalimantanu, ve třech jeskyních pozoruhodné pravěké umění.

První dvě jeskyně Gua Masri mají stěny ozdobeny šedesáti otisky rukou. Ruce a jejich pozadí jsou vymalovány čtyřbarevně – od černohnědé po oranžovou. Ve třetí jeskyni Gua Illas Kenceng bylo napočítáno na 140 takových otisků rukou.

Z jeskyní na ostrovech Velkých Sund známe už pravěké malby např. skotu, jelenů a srnců. Srovnáním s těmito malbami dospěli odborníci k odhadu stáří kalimantanských maleb na 8000–20 000 let př. n. l. Přesné datování je nesnadné, protože v těchto jeskyních nebyly odhaleny žádné stopy pobytu člověka. Sloužily tedy jako svatyně?

Naklonujte si včas zvířecího dědečka

Americký miliardář se rozhodl naklonovat svého oblíbeného psa jménem Missy. Na vytvoření druhého stejného psa věnoval veterinární koleji Univerzity v Texasu 2,3 milionu dolarů.

Když byl výzkum uzavřen, vznikl postup, který umožní klonovat na objednávku majitele jedno domácí zvíře za 10 000 dolarů.

„Krokodýlí“ dinosaurus

Nedávná dinosaurománie širokou veřejnost přesvědčila, že dinosauři byli tvory roztodivných podob i rozmanitých velikostí. Potvrzují to poslední nálezy Paula Sereny z Chicagské univerzity. Zkoumal dávnou zvířenu afrického Nigeru a zjistil, že před sto miliony let tu převažoval obří dravý dinosaurus, který se podobal dnešnímu krokodýlovi, až na to, že byl nesrovnatelně větší. Tomuto dinosaurovi, který byl pojmenován Suchomimus, patřilo osmdesát procent koster nalezených v Nigeru.

Živil se převážně rybami a podle toho také vypadal – měl až metr dlouhou tlamu, širokou však jen deset centimetrů. Tato velká „naběračka“ byla vyzbrojena spoustou zubů. Ohebný krk mu umožňoval vystrčit tlamu i dva metry nad vodní hladinu. Dinosauří „krokodýl“ vážil až čtyři tuny a dosahoval délky jedenácti metrů. Dnešní krokodýlové jsou ve srovnání s ním úplní drobečkové...

Prodavači a kupující špinavého vzduchu

Jak svět viděl výsledky zasedání 169 států, které se mezi 2. až 13. listopadem v Buenos Aires radily o způsobech, jimiž lze prakticky snižovat emise průmyslu, elektráren, aut, aby se naše planeta nebezpečně nepřehřála? Ve sdělovacích prostředcích zaznívaly určité rozpaky, což dokazuje např. jeden z titulků v našich novinách: „Jednání o globálním oteplování v Buenos Aires zamrzávala.“

Hrozba oteplení naší planety a tím i zvýšení hladiny Světového oceánu stále patrně není pro mnoho politiků průkazná. A tak za přínos Spojených států v tomto směru považovaly některé země aspoň to, že se Američané rozhodli přecejen podepsat kjótskou dohodu o tom, že vyspělé země sníží do let 2008–2012 vypouštění skleníkových plynů o 5,2 % oproti r. 1990.

O dohodu projevují samozřejmě zájem malé ostrovní státy Oceánie. Zvyšující se hladina oceánů by je mohla zcela zlikvidovat. Proto už dohodu podepsala Republika Fidži. Tyto země jsou také nejhorlivějšími stoupenci kvótací, tedy možnosti prodávat své „příděly“ světového znečištění průmyslovým zemím. Rozvojové země v čele s Čínou a Indií považují za morální povinnost Západu, aby se o snížení vypouštěných skleníkových plynů staral především on sám, protože je největším škůdcem ovzduší.

Postoj Ruska je dán tím, že při svém hospodářském rozvratu nečerpá svou kvótu znečištění. A lze stěží očekávat, že by se v nejbližších letech postavilo opět na nohy.

Je také obava, že by prodej „přídělů“ znečištění nemusel vést k výraznému zlepšení světové situace. Poraženými se údajně v Buenos Aires cítily státy těžící ropu, protože snaha snížit její spalování by je mohla ochudit. Takže např. tanzanijský ministr životního prostředí a boje proti chudobě hovořil o vyhlášení ekonomické války...

Někteří klimatologové přitom varují politiky, že záhubná proměna podnebí nemusí přicházet pozvolna, ale náhle, jako když se vypínačem rozsvítí světlo v místnosti. Evropa by mohla být takto prudce ochlazena o několik stupňů, kdyby od nás globální oteplení Země odvrátilo Golfský proud. Např. na Islandu před 14 600 lety vzrostla teplota o více než 5 0C během pouhých deseti let.

Spletitost proměn na naší Zemi při oteplování je stále obtížně luštitelná. Např. britští vědci z Meteorologického úřadu v Bracknellu si myslí, že globální oteplení způsobí v budoucích padesáti letech rychlejší růst lesů, které se budou snažit absorbovat více než 100 miliard tun uhlíku. Po roce 2050 by však oteplení mnohé tropické pralesy zahubilo, čímž by se z nich „uschovaný“ uhlík rázem uvolnil a Země by dostala další oteplující úder...

Kolik jsou Francouzi ochotni dát na vědu

Touha po tom, aby se úroveň francouzské vědy zvýšila a Francie ve větším měřítku pronikala mezi světovou špičku, naráží pochopitelně na hranice štědrosti vlády a parlamentu. Podle průběhu diskuse na těchto fórech se zdá, že francouzské výdaje na vědu v r. 1999 budou stabilní. V r. 1998 dostal francouzský badatelský výzkum o 1,4 % více finančních prostředků, letos by zvýšení mělo být 1,6 %. Rok 1999 má být štědřejší k univerzitnímu výzkumu.

Státní středisko pro vědecký výzkum (Centre National de la Recherche Scientifique, CNRS) má získat zvýšení o oněch 1,6 %, zatímco výzkum na vysokých školách o 1,8 %.

V r. 1999 však bude vytvořeno výrazně méně pracovních míst pro vědce než v předchozím roce. CNRS může přijmout 40 nových vědců a 9 technicko-administrativních pracovníků, zatímco r. 1998 to bylo 297 vědců a 128 technicko-administrativních sil.

Nejlépe na tom bude Státní ústav pro zdraví a vědecký výzkum (Institut National de la Santé et de la Recherche Médicale, INSERM), jehož rozpočet má stoupnout o 3,3 % a může přijmout 37 nových badatelů a 7 technicko-ekonomických pracovníků.

V poslední volební kampani zaznívaly sliby, že do r. 2005 musí být týmy francouzských vědců zásadně omlazeny, protože v tomto roce jich značný počet odejde do důchodu. Průměrný věk ve Státním středisku pro vědecký výzkum je nyní 47,5 roku.

Přestože byla zdůrazněna priorita biologických věd, má Pasteurův ústav v Paříži dostat stejnou sumu peněz jako loni – 378 milionů franků.

Dotace Komisariátu pro atomovou energii (Commissariat à l’Energie Atomique, CEA) byly poněkud zvýšeny, ale zvýšení zdaleka nekompenzuje prostředky ve výši 300 milionů franků, získávané dříve z jiných zdrojů.

Podstatně hůř na tom bude Francouzský ústav pro výzkum moře (Institut Français pour l’Exploration de la Mer, IFREMER). Rozpočet se mu snižuje na 959 milionů franků.

Na univerzitách má vzniknout 1500 nových pracovních příležitostí pro vědce-pedagogy (loni to bylo 3000 míst). Vysoké školy získají 800 nových míst pro technicko-administrativní síly (loni i předloni získaly plných 1200).

Doktorandských míst má být 3800, přičemž jejich stipendium bude dosahovat 7000 franků, což na francouzské poměry není částka, která by mladým lidem umožňovala příliš si vyhazovat z kopýtka (suma se nezvýšila už od r. 1991).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné