Leonidy proti družicím

Průchod Země rojem Leonid, meteoroidů svázaných s kometou P/Tempel-Tuttle, očekávali 17. listopadu 1998 s napětím nejen astronomové, ale také provozovatelé vědeckých i aplikovaných družic. „Kosmické projektily“, pohybující se vůči Zemi relativní rychlostí 71 km/s, představovaly nezanedbatelné nebezpečí. I když Země letos měla proletět nejhustší částí roje (minimální vzdálenost od dráhy komety byla jen 1,2 milionu km), byla pravděpodobnost zásahu průměrně velké družice poměrně malá. Při maximální odhadované hustotě roje by frekvence průrazů 1 mm silné hliníkové stěny činila asi 10^-7 za sekundu na čtvereční metr. To by u družice s efektivním povrchem kolem 10 m2 při jednodenním průletu rojem znamenalo celkovou pravděpodobnost „průstřelu“ asi 7 %.

Během takové kolize by družice mohla být buď poškozena přímo, mechanicky (např. její optické prvky), nebo by oblak plazmatu vzniklý při srážce mohl spustit elektrostatický výboj náboje, který se za letu nahromadil na povrchu družice. Výboj by mohl dočasně (nebo i trvale) vyřadit z provozu citlivou elektroniku na palubě. Dostatečným varováním byla ztráta družice Olympus 1 po zásahu mikrometeoritem z roje Perseid. Proto byl například Hubblův kosmický dalekohled dva dny otočen tak, aby mířil po směru pohybu roje.

První zhodnocení situace (týden poté) bylo více než uspokojivé: žádná z družic neutrpěla zřetelnou újmu na zdraví.