Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Každý pes jiná ves

 |  5. 1. 1999
 |  Vesmír 78, 55, 1999/1

Cestou z Mnichova minu Landshut, u Vídně potkám Klostenerburg a kus za Budapeští dokonce Székesfehérvár. Jména některých cizích měst by nás ani nenapadlo vyslovit v originále (např. Benátky), jiná naopak počeštěnou podobu dávno ztratila (kdo by mluvil o Frankobrodu).

Nejstarší domácí podoby cizích zeměpisných jmen najdeme (vzácně) v Kosmově kronice (Zuinprod, míněn Schweinfurt), hojněji u Dalimila (Paříž, Řím) či v Alexandreidě (Atény, Korintuš). Přejímání jmen cizích měst podle slyšené podoby, kterou si lidé nějak uzpůsobili, se u nás rozšířilo již v raném středověku. Často k nám jména putovala přes latinu (Londinium) nebo němčinu (Paříž, Korintuš).

V porovnání s minulostí jako by dnes nad sluchem nabýval vrchu zrak. Člověku je jedno, jak se městu říká, hlavně když ho vidí v internetovém jízdním řádu. Snad proto se tendence obrátila – dřív nových českých jmen cizích měst přibývalo, dnes valem zanikají. Ostatně už r. 1845 Sekce pro slovanskou filologii Královské české společnosti nauk přišla s návrhem, abychom používali pouze originální formy jmen. Proti tomu působily puristické snahy zdomácňovat úplně všechno. Souboj tenkrát vyzněl nerozhodně a jeho skóre se ve prospěch originální podoby mění jen pozvolna.

Jakkoli OSN už nějaký čas doporučuje standardizaci psaní měst, dosud si člověk musí pamatovat, že Venezia je pro Angličana Venice, pro Francouze Venise, pro Němce Venedig a cizinec studující češtinu je i nadále maten Benátkami. Nic nelze lámat přes koleno. Zvykáme si na „mezinárodně“ popsané školní mapky (bývají uvedeny obě podoby), ale na výlet do Romy nebo Münchenu asi nebudem jezdit nikdy. (Naše řeč 81, 240, 1998/5)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...