Aloalo

Rámeček „O kultovním významu předmětů aneb Opravdu tak nutně potřebujete zebu?“ v článku P. Hoška může mezi jiným sloužit jako experimentální důkaz kritiky, kterou vznesl r. 1883 W. F. Loyd vůči „neviditelné ruce trhu“ A. Smithe. Tu lze chápat jako optimalizační proces vycházející z předpokladu, že individuální rozhodnutí jsou ve skutečnosti ta nejlepší pro celou společnost. Nesprávnost tohoto tvrzení pak Loyd dokumentoval na chovu dobytka. Majitel chce optimalizovat velikost svého stáda (tedy i své bohatství). Jeho rozhodnutí má ovšem dvě stránky: pozitivní (zvětší se jeho bohatství) a negativní (přírůstek znamená větší zatížení pastvin). Při rozhodování dá přednost pozitivní stránce. Takto ovšem uvažují i ostatní majitelé stád a nadále svá stáda zvětšují. Rozsah společných pastvin je však omezený a výsledek celého procesu, založený na optimalizaci individuálních zájmů, je právě obrácený: místo obecného blaha úplná zkáza hospodářství.

Citovaný článek sice přesně neodpovídá mechanizmu Loydovy křivky, ale popisované skutečnosti jsou mu blízké. Tyto úvahy jsou sice ekonomické povahy, ale vzhledem k zájmu, který Vesmír věnuje globálním problémům, jsou zde na místě. Ostatně podkladem pro můj příspěvek byly články G. Hardina v časopise Science (162, 1244, 1968 a 280, 682, 1998).