Jak bez geografické izolace vznikají nové druhy

V poslední době se v souvislosti s procesem vzniku nových druhů (speciací) množí hypotézy, uskutečněné experimenty i nové nezodpovězené otázky. Mezi žhavá témata rozhodně náleží problematika speciací v tropickém prostředí i otázka existence a fungování reinforcementu (tedy procesu, při kterém rozdílné selekční tlaky vedou ke vzniku nových druhů bez geografické izolace). Skupina amerických a anglických vědců ve své práci elegantně spojuje oba uvedené náměty. Uskutečnili měření toku genetické informace a míry morfologické divergence mezi 12 populacemi kamerunského pěvce Andropaus virens. Během výzkumů bylo zjištěno, že se populace žijící v deštném lese významně morfologicky odlišují od populací obývajících přechodnou (ekotonovou) zónu mezi deštným lesem a savanou, a to navzdory poměrně intenzivnímu toku genů prostřednictvím migrace. Ekotonové populace zahrnovaly těžší jedince s širšími zobáky a delšími křídly a nohama. Tok genů stíral morfologické rozdíly mezi jednotlivými populacemi, jen pokud byl velmi vysoký (více než 10 migrantů za generaci). Předešlé teorie zabývající se speciacemi v deštných lesích přikládaly největší roli geografické izolaci jednotlivých oblastí tropických lesů. Nyní se zdá, že by odlišné selekční tlaky v ekotonech mohly být zdrojem evolučních novinek a tak ve svém důsledku způsobovat vznik nových druhů. (Science 276, 1791 a 1855, 1997)