Speciace v širém oceánu

Druhy mořských organizmů osídlující širý oceán mají spíše veliké geografické areály. Vzhledem k jejich schopnosti zvolna se šířit dalekonosnými mořskými proudy to není nic divného. Když se ale použije nelítostná molekulární metodika, ukáže se, že nic není takové, jak se na počátku zdálo. V oceánech je pak možné nalézt uvnitř „globálních“ druhů řadu geneticky izolovaných kryptických alopatrických taxonů. Masaki Miya a Mutsumi Nishida takto s použitím mitochondriální DNA rozčlenili rod Cyclothone (maličké rybky oceánického nektonu) na 13 druhů. Autoři poukazují na to, že jimi vyrobená fylogeneze těchto druhů odpovídá jejich geografickému rozšíření. Zdá se tedy, že i v homogenních mořských hlubinách k nějaké, možná i alopatrické speciaci zřejmě dochází. A to i přesto, že zde na první pohled nenalézáme žádné potenciální bariéry, které by alopatrickou neboli vikariantní speciaci (mechanizmus vzniku druhů rozdělením jeho jednotlivých populací) měly umožňovat. (Nature 389, 803–804, 1997)