Šedesátiny Zdeňka Thomy a čínské zahrady
| 5. 10. 1998Šedesát let oslavil druhého září Zdeněk Thoma, fotograf, cestovatel a dobrodruh, s jehož fotografiemi se setkáváte mimo jiné i na stránkách Vesmíru. Napsal dva cestopisy (Toulky po Japonsku, Země bohů a démonů), je autorem několika fotografických publikací o Japonsku, Číně a dalších zemích. Za knihu „Nepál - království pod Himálajem" získal r. 1996 cenu v soutěži Nejkrásnější knihy roku, kterou vypisuje Ministerstvo kultury ČR spolu s Památníkem písemnictví.
Za Zdeňka Thomu promlouvají fotografie z jeho nejnovější knihy.
Čínské zahrady
Scenérie z kamenů představuje jihočínské hory. Vertikální kuželovité kameny se pokládaly za spojnice mezi nebem a zemí. Krajinu vyjadřují vody a hora. Za Mingů práce s kameny tvořila stěžejní část zahradního umění. Nebylo to snadné řemeslo. Vyžadovalo zkušenost, zručnost i nadání. Vždyť kameny se vyskytovaly v zahradách v různých podobách nejen jako solitéry, ale vytvářely na vymezené zahradní ploše představu horských hřebenů, ostrých štítů, srázů, roklí, koryt, horských potoků, vodopádů, kaskád a peřejí, a musely být ztvárněny tak, aby dosahovaly stejného dojmu, jakým působí sama příroda.
Mimo jiné se tento typ kamenů začal objevovat i v miniaturních scenériích, zvaných pchen šany - hory v miskách. Věřilo se, že kameny na míse, které většinou pocházely z některé z čínských posvátných hor, mají magickou moc.
Rozhodující význam pro vývoj čínského zahradního umění v době Tchangů měly soukromé zahrady. Právě tehdy se hlavními aktéry na scéně tohoto uměleckého oboru stali vzdělaní císařští úředníci, oficiálně vyznavači konfuciánské etiky, avšak v duchu dědicové myšlenek z období rozpadu Číny. Po vzoru básníka Tchao Čchiena toužili po těsném svazku s přírodou, po životě zbaveném společenských konvencí. Protože však jim jejich vzdělání v prosperujícím tchangském státě umožňovalo nastoupit cestu
Doporučujeme
Algoritmy pro zdraví
Mají savci feromony?
