Iridium versus radioastronomie

Startem rakety Delta 2 byla letos v červenci dokončena výstavba systému Iridium, první globální soustavy telekomunikačních družic na nízkých drahách (LEO) určených pro mobilní telefony. Zkušební provoz byl zahájen v září.

Tato technická novinka však má svou stinnou stránku. Družice Iridium vysílají na frekvencích v pásmu 1621,25 až 1626,50 MHz, což je velice blízko intervalu 1610,6 až 1613,8 MHz, který byl mezinárodními dohodami rezervován pro radioastronomii, neboť v této oblasti září významný mezihvězdný radikál hydroxyl. Radioastronomové se oprávněně obávali, že provoz systému 66 družic Iridium bude jejich pozorování rušit – intenzita signálů přijímaných z hlubokého vesmíru je totiž řádově milionkrát nižší než vysílání těchto telekomunikačních satelitů.

V srpnu bylo dosaženo dohody mezi Evropskou vědeckou nadací ESF (European Science Foundation), zastupující zájmy astronomů, a společností Iridium. Ta se zavázala, že od 1. ledna 2006 systém přejde na jiné frekvenční pásmo, což zaručí nerušená radioastronomická pozorování. Kromě toho společnost bude spolu s astronomy hledat technické řešení, jak rušení od 1. března 1999 omezit na minimum.

Rádiové rušení však není jediným problémem, který astronomy znepokojuje. Již krátce po vypuštění prvních satelitů typu Iridium si amatéři pozorující družice všimli velmi intenzivních záblesků, dosahujících jasu srovnatelného s Měsícem v úplňku. Příčinou jsou odrazy slunečních paprsků od vyleštěných povrchů tří plošných antén orientovaných proti Zemi. Záblesky, byť předvídatelné (samozřejmě u těch družic, které jsou v pořádku), mohou nejen rušit optická astronomická pozorování, ale dokonce poškodit nebo i zničit citlivější detektory (např. typu CCD).

Astronomové, kteří po léta prchali před vlivy civilizace do odlehlých oblastí zeměkoule, už nemají kam jít.