Řeky si pojmenovali nejdřív

Když jsem psala předchozí jazykový koutek o velké vodě, netušila jsem, že to téma bude brzy až příliš aktuální. Trochu to snad tušil Z. Vašků, autor článku o velmi deštivých obdobích – pluviálech (viz 76, 512, 1997/9). Slovo pluviál se mnohem dříve, než se stalo odborným termínem geologickým a klimatologickým, užívalo v „oděvnictví“. Říkalo se tak široké volné pláštěnce s kapucí, která se původně nosila do deště (později v ní panovníci a duchovní chodili na slavnosti). Pluviál souvisí s lat. pluvia – déšť (k pluere – pršet), což dále souvisí nejen s plouti (ř. pleo – pluji), ale i s anglickým flood či německým Flut (obojí znamená proud) a dále s německým Fluss – řeka, tok (od toho do češtiny vnikl vulgární výraz pro hlen). Věnujme proto více pozornosti řekám a jejich jménům.

Slovo řeka souvisí asi s latinským rigare – zavodňovat (viz např. irigace – zavlažovat, vyplachovat, irigátor – vyplachovač). Jména českých řek jsou velmi stará, původem většinou neslovanská. Naši předkové si je pojmenovali nejdřív ze všeho, protože pro ně byly důležité – jednak jim poskytovaly ryby, úrodnou půdu a možnost dopravy, jednak tvořily přirozenou a někdy i nepřekročitelnou hranici území. Řeka byla tím známější, čím obtížnější byl její přechod.

span class="textB">Vltava se v dokladech z 9. st. objevuje jako Fuldaha, později Wultha, v Kosmově kronice je již poslovanštěna (Wlitaua). Původ má v germánském Wilth-ahwa, divoká voda. Labe je zmíněno už v antických pramenech jako Albis (bílý, světlý, čistý), nicméně v indoevropském základu *albh- došlo k významovému posunu od čistý k proudící, plynoucí. Česká podoba je přejata z germánského Alba (něm. Elbe), poslovanštěno to znělo zřejmě Olba a přesmyknutím pak ve staročeštině Laba. Pěknou vodu asi měl labský přítok Cidlina, říčka cědlá neboli čirá, čistá. Další z pravobřežních přítoků, Mrlina, říčka umrlá, pomalá, zůstal dodnes hoden svého jména. Ohře je původu keltského, nebo dokonce předkeltského (jméno označovalo hbitost, bystrost) a v historických pramenech se objevuje od 9. století. Ve 12. st. byla Ohře zapisována několika způsoby – Egre, Oegre či Ogre.

Nejistá je etymologie horního toku Berounky, Mže. V Kosmově kronice Mse, Msa, Mzye pro celý tok až k soutoku s Vltavou. V latinských pramenech Misa, v německých Mies. Jméno Mže vykládají slavisté ze slovesa m{zjěti (mžít, kapat), kdežto germanisté už z předslovanského základu *mighia (močící, tj. s páchnoucí vodou). Nejasná je i etymologie Otavy, zřejmě je předslovanského původu, s českým otava (druhá sklizeň trávy) nesouvisí (i když se to tak dříve vykládalo). Původ v germánském Vatahva (rychlá voda) nelze prokázat. Slovanské jméno má zřejmě Úhlava (od úhel, ohyb, kout) podle poměrně křivolakého toku. Vysloveně „povodňové“ jméno má vcelku nenápadný Botič, protékající Prahou. Nijak nesouvisí s obuví, jak by si leckdo mohl myslet, ale s botěním neboli nabýváním objemu, rozvodňováním.

Orlice se nepochybně jmenuje podle orla, ale těžko zjistíme, zda k pojmenování vedl náhodný úlovek, nebo zda byl tento dravec v povodí řeky doma (což se zdá pravděpodobnější). Divoké Orlici se však už v 16. století říkalo Dravá a tato vlastnost jí zřejmě zůstala dodnes. Ve výčtu rychlých řek nelze vynechat Střelu, ale prudce tekla i pražská Brusnice (brousila kameny). Rovněž prastaré jméno Jizera, které Slované germánským prostřednictvím převzali od Keltů, znamená řeku bystře proudící, rychlou. Podle vlastníků pozemků, jimiž voda protékala nebo je ohraničovala, se jmenovaly spíš menší řeky a potoky, např. Malše byla voda Malchova, Radbuza patřila Radbudovi. Pro své bohatství ryb byla tenkrát říčka vítaným majetkem.

Při pohledu na tato prastará jména leckoho napadne, že to není moc zajímavé, když se všemu velkému, co teklo, říkalo dost podobně (víceméně podle toho, jak moc to teklo a v jaké kvalitě). Zřejmě však naši předkové měli tenkrát jiné starosti, než rozvíjet svou nápaditost. Ostatně po letošní neblahé zkušenosti padají jejich starosti i na naše hlavy. Mimo jiné teď možná lépe pochopíme, proč si naši předkové pojmenovali řeky nejdřív ze všeho.