K úvaze prof. Vladimíra Vanýska „Třetí kultura“

Každá skutečná kultura je jedinečná a neopakovatelná. Je souhrnem všeho směřování a všech plodů zvídavého a tvořivého lidského ducha. Tak je tomu i s kulturou euroamerického civilizovaného okruhu. Je jedinečná. Obsahuje celou šíři a rozmanitost umění, veškerou vzdělanost humanitní, vědy přírodní a společenské, filozofii i víru. Pominout nelze ani výdobytky techniky a bouřlivě nastupující informatiku.

„Vysoký hraniční val“ mezi jednotlivými okruhy kultury netkví v kultuře samé, ale v jejích představitelích, z nichž „každý jen tu svou má za jedinou“. Prudký nárůst nových poznatků, vysoká specializace i uvnitř oborů vylučují polyhistory minulých dob. Je tedy na každém nositeli kultury – chce-li se jím cítit nebo být tak nazýván –, aby ovládal dokonale svůj obor a dovedl o něm i přístupně referovat. Aby se držel jazyka i předmětu vlastního oboru a přenechal „boha víře, metafory básníkům, experimenty přírodovědcům a hloubání filozofům“. A přitom aby bez „bojových pokřiků“ v duchu sokratovské moudrosti, směřoval k mezioborové spolupráci.

Protože kultura je opravdu vždy jen jedna.