Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Sprašový pseudokras

Unikající voda rozrušuje strukturu spraše, ta ztrácí objem, teče a vytváří dutiny
 |  5. 5. 1997
 |  Vesmír 76, 248, 1997/5

Jméno „kras“ pochází z označení dinárského pohoří „Carsus“ čili „Kras“ a rozumí se jím vápencová oblast, ve které jsou vyvinuty krasové jevy, tedy závrty, jeskyně a propasti. Jako pseudokras označujeme takové geomorfologické tvary, které se podobají vápencovým, ale jež vznikají v nekarbonátovém prostředí, např. v pískovcích. Když v druhé polovině minulého století německý cestovatel F. von Richthofen putoval čínským sprašovým plató, všiml si četných jeskyň, přírodních mostů a závrtů. Uvědomil si, že spraš jako porézní půda snadno ztrácí svoji strukturu. Voda rozrušuje tzv. můstky jílových minerálů, které tmelí jednotlivá zrna křemene. Dojde ke zhroucení sprašové struktury a spraš začíná téci. Přitom jsou vyplňovány volné prostory (až 30 obj. %) uvnitř struktury a spraš zmenšuje svůj objem. Tím vznikají volné dutiny, které se však snadno zavalují nebo prořicují na povrch.

V Číně tak můžeme pozorovat závrty o průměru až 50 m a hloubce přes 10 m. Jeskyně dosahují délek až 200 m a poměrně běžným jevem jsou sprašové mosty rozepřené mezi úzkými roklemi. Z původně souvislého plató, zvaného „Yuan“, tak vzniká divoká krajina plná roklí, které říkáme „Liang“ a ta postupně přechází do krajiny, v níž zbytky spraše vytvářejí oblé kopce oddělené širokými údolími. Té říkáme „Mao“. Roční míra eroze v krajině Liang a někdy i Mao může dosáhnout neuvěřitelných 20 000 tun na čtvereční kilometr! Nemůžeme se tedy divit žlutosti čínských řek.

Zatímco v Číně dosahuje spraš mocnosti i přes 300 m, setkáme se v Čechách a na Moravě spíš jen s návějemi na jižních a jihovýchodních svazích kopců, jejichž mocnost málokdy přesáhne 20 – 25 m. Přesto i zde můžeme nalézt drobné pseudokrasové jevy. Ve známé rokli v Zeměchách u Prahy tak vznikl pravidelný kruhový komín odvodňovaný úzkými trativody. Ve svahu nad cihelnou v Dolních Věstonicích se dokonce na odlučných liniích sesuvu vytvořila 4 m hluboká puklinová jeskyně a nedaleko odtud v cípu rekultivované pískovny můžeme nalézt drobný závrt. Dva krátké sprašové tunely existují ve východní ze dvou táhlých sprašových roklí ústících do bývalé cihelny v Novém Městě nad Váhom.

Všechny pseudokrasové jevy vázané na spraš se rychle vyvíjejí – některé se prohlubují, ale jiné při nejbližší velké bouřce téměř zaniknou. V našich podmínkách nepředstavují žádný „div přírody“, spíš jen jakousi více či méně povedenou „díru do země″. Vůbec bych o nich nemluvil, kdyby celá záležitost neměla jeden závažný dopad, který se čas od času velmi nepříjemným způsobem promítá do našich životů.

Řada českých a moravských měst leží na spraši, sprašových půdách nebo příbuzných prachovicích. Jde většinou o níže položené oblasti v nadmořských výškách do 300 – 350 m, zejména v severní polovině Čech, jižní polovině Moravy a v moravských úvalech. Pod městy vedou kanalizace a vodovody, které netěsní. Unikající voda rozrušuje strukturu spraše, ta ztrácí objem, teče a vytváří dutiny. Ty se někdy prořicují na povrch, ale častěji jen nerovnoměrně sesedají. Naneštěstí domy nad nimi nejsou elastické a tak praskají. Pokud praskne i potrubí, může se během jedné či dvou hodin „rozjet“ i celý dům, jak jsme byli svědky např. v Praze–Střížkově a jinde. Do této kategorie patří i „jeskyně“ nalézané podél velkých potrubí, kde tlaková voda dokáže vytvořit dutiny o průměru i přes 2 m i v tak odolných sedimentech, jako jsou štěrky a písky. Nechci před ničím varovat, různých hrozeb je kolem nás víc než dost, ale pokud si soudný člověk dobře prohlédne obrázky, rychle pochopí, o jakém jevu hovořím a jaké riziko v některých oblastech představuje netěsnící potrubí.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem nebo spoluautorem četných úspěšných knih. Z posledních let např. Co se děje se světem (2016), Evropa, náš domov (2018), Krajiny srdce (2016), Podzemní Čechy (2015), Poutník časem chaosu (2017), V síti paměti uvízl, slunce se ptal (2016), Nové počasí (2014) a mnohé další.
Cílek Václav

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu1 si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla.2 V...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné