Proklatě dobrá věda, avšak k čemu?

Největší americká agentura pro financování vědy – National Science Foundation – dostává ročně kolem 30 000 žádostí o grant, asi jen 30 % z nich je úspěšných. Od r. 1981 se žádosti hodnotily podle čtyř kritérií, z nichž prvá tři jsou: vědecká hodnota výzkumu, vědecká kompetence žadatele a pravděpodobnost, že výzkum vychová nový vědecký talent. Čtvrtým kritériem je užitečnost výzkumu. Richard Zare, špičkový chemik Stanfordovy univerzity, soudí, že na poslední kritérium se většinou nehledělo, neboť posuzovatelé se soustředili na vědeckou hodnotu výzkumu. Jestliže je výzkum tak ezoterický, že s ničím dalším nesouvisí, proč na něj mají být využívány peníze daňových poplatníků? Zare míní, že „společenské důsledky“ výzkumu se nebudou omezovat pouze na komerční využití.

Jako vše, má tento návrh rovněž své kritiky. Rustum Roy z Pennsylvánské univerzity tvrdí, že kritérium užitečnosti je tak vágní, že posuzovatelé si jej budou vykládat různě, anebo jej budou ignorovat. Jestiže chce NSF zjistit, zda je nějaký výzkum užitečný, ať podporuje výzkum, který již získal částečnou podporu z průmyslu. „Obchod má jemný nos na to, co mu je ku prospěchu. Je směšné předpokládat, že ho budou mít vědci.“ (New Sci. 152, No. 2058, str. 7)