Anatomie nemravnosti

Přes všechno nadšení z postmoderny a jejího morálního relativizmu lze přece jen připustit, že některé činy či stavy jsou méně chvályhodné a méně blahé než jiné. Myšlenkové systémy, snažící se „natvrdo“ uchopit skutečnost a vnést do ní jednoznačnost, se vždy s oblibou zabývají buď logikou, nebo morálkou, namnoze obojím současně (tradiční arabská učenost či jezuitské školy 17. století jsou toho dobrým příkladem).

Není nezajímavé se zamyslet nad tím, co vlastně pocit nemravnosti či obscénnosti v nejširším slova smyslu vyvolává (z některých osob, institucí, písemností atd. podobné imprese přímo čiší, aniž by bylo snadné zformulovat, proč). Snad není daleko od pravdy tvrzení, že jedním z myslitelných předstupňů nemravnosti je rutinérství – sériové opakování takových dovedností, pokládaných běžně za nějak nekaždodenní či mimořádné. Zejména pokud se opakují v rudimentární a upadlé formě, je pocit zkaženosti z věci samé a jejích protagonistů těžko potlačit. Ještě jeden výrazný aspekt má nemravnost – je to prvoplánovost, kráčení k cíli po nejkratší možné spojnici, a to k cíli nejbližšímu – zásadně se tu zaměňují daleké cíle za blízké a „dlouhý“ užitek za krátký. Vůbec je to snaha získat něco bez náležité ceny – třeba čekání, vzdělání, peněz atd., snaha dosáhnout co největšího efektu „lacinými“ prostředky – zde se přibližujeme k jednomu z možných pojetí kýče. Některé časopisy zvučných jmen jsou obscénní právě v tomto smyslu, jinak, než se obvykle má za to.

Obscénnost spočívá i v pronikání tam, kam jsme nebyli zváni, v odhalování toho, co mělo zůstat „přikryté“. Bulvárně novinářské rešerše ze zadních pokojů korunovaných hlav se tu podivně stýkají s některými aspekty novověké vědy. Zacházení s některými potencialitami (politická moc, peníze, sex, informace a jejich šíření, umění) jsou sice z hlediska nemravností rizikovější než jiné, třeba zahradnictví, ale ne zas tak výrazně, jak by bylo lze na počátku mít za to.

Některé kultury (japonská, do značné míry i starořecká) posuzovaly činy ne tak podle skutkové podstaty, jako podle kontextu. To pochopitelně značně ztěžuje mechanickou, po jistotě a jednoduchosti bažící orientaci ve světě. Nemravnost pak není skutkem uvedeným v úředním seznamu nemravností, ale čímsi na momentálních kontextech závislým, co může lpět i na věcech, kde bývá tradičně málo očekáváno, i vice versa.