Zlá, nebo zlý sršeň?

Je s podivem, kolik slov vůbec naše mateřština obsahuje, a ještě ke všemu některá dvojmo! Vezměte si jen podstatná jména: ta sršeň/ten sršeň, okurka/okurek, kobliha/koblih, ... ženský rod na západě a mužský na východě našeho území. Zdálo by se, že čím jsou u nás lidé západněji, tím jsou zženštilejší, alespoň co se mluvnického rodu týče. Ale třeba s bramborou/bramborem nebo kedlubnou/kedlubnem je to v Čechách, tedy „na západě“, všelijak pomíchané. Jenže když odhlédnem od jídla, tak třeba hadr je mužského rodu na západě a ženského (hadra) na východě. Ani si netroufám domyslet, co by snad z toho laický „psycholingvista“ odvodil. Ještěže máme Český jazykový atlas, kde je vidět, že zas tak jednoduché to není.

Co je ale zajímavé: Téměř všude u nás ty hranice mezi členy opozice probíhají směrem severo-jižním. Jakoby tu lidé v minulosti třeba, dejme tomu, na východ vůbec nechtěli chodit. (Naše řeč 79, 187, 1996/4)