Tvrdé zimy v Evropě za uplynulé tisíciletí
| 5. 2. 1997Loňská i letošní extrémně dlouhá zima vyvolala v řadě našich spoluobčanů otázku, zda má tento fenomén dlouhodobější perspektivu. To mne vedlo k tomu, abych analyzoval všechny dostupné prameny a informace o zimách, které se za poslední tisíciletí objevily. Dlouhodobým průzkumem kronik, farních matrik, městských knih a dalších archivních dokumentů vznikla klimatologická databáze (Svoboda, 1993, 1994), ojedinělý soubor dat a zpráv týkající se všech faktorů, které s průběhem klimatu tak či onak souvisí.
Z bohatého materiálu se podařilo bez větších problémů vyčlenit všechny silné zimy, a to pro období od r. 800 až do r. 1799. Vzhledem k povaze materiálu, kdy je nutno počítat s tím, že v databázi bude i jistý počet opakujících se záznamů (vliv různých pramenů), vstupuje do databáze i určitý subjektivní prvek. Přesto byla možná jeho částečná eliminace. Hlavním vodítkem byl především popis zimy, a to bez ohledu na geografickou oblast, z níž pocházel. Je proto logické, že za silnou zimu je nutno považovat takovou, která se objeví ve více pramenech a váže se pouze k jednomu roku. Jisté chyby se ovšem dopouštěli i samotní kronikáři, neboť někdy neuváděli, o kterou zimní sezonu vlastně jde. Například zima 1513/1514. Jeden kronikář informuje, že zima roku 1513 byla studená a sněživá, jiný o téže zimě píše jako o zimě roku 1514. Pokud není k dispozici více podkladů, stojí badatel skutečně před problémem, zda jde o jednu zimu 1513/1514, nebo o zimu 1512/1513, či dokonce o zimu 1514/1515. Toto kronikářké opomenutí je poměrně běžným jevem a nutí badatele nejen ke kompromisům, ale především k dalšímu pátrání v dobových dokumentech. Nalezne-li potom informaci, že sníh ležel ještě v březnu 1514, má vyhráno, protože ví naprosto bezpečně, že jde o zimu 1513/1514. Dalším z úskalí, kterým musí badatel projít, je realita kronikářské informace. Je pochopitelné, že jinak bude hodnotit zimu kronikář řekněme z Polska a jinak kronikář například z Itálie. Zatímco jeden bude v téže zimě vidět naprosto nezajímavou a fádní záležitost, druhý bude líčit strašlivou zimu, hraničící s klimatickou katastrofou. Proto byly do databáze zařazeny všechny dostupné informace, aby bylo možno podobné případy eliminovat. 
Hlavním kritériem drsnosti zimy byly informace z přímořských oblastí. Zpráva o zamrznutí mořského pobřeží bude zcela jistě přijímána jako doklad o velmi tvrdé a silné zimě, i když se bude pro daný rok vyskytovat pouze jedenkrát. Jiným problémem bylo stanovení kritérií pro dlouhé zimy. Tyto případy byly sledovány obzvláště pečlivě. Databáze umožňuje totiž vybrat i takové případy, kdy je známo více údajů o délce. Za normálně dlouhou zimu považujeme takovou, která je dána délkou zimního období, tedy omezením na přibližně 90 dní (prosinec – únor). Pokud je tato délka překročena a zároveň doplněna popisem, že trvalo zamrznutí toků, dá se již uvažovat o dlouhé zimě. Do dlouhých zim byly tedy započítány i takové, které tento 90denní limit výrazně překročily. Obykle šlo o zimy, které začínaly již počátkem listopadu a trvaly téměř bez přerušení až do konce března nebo dubna. Je lidsky pochopitelné, že středověký analista v mnoha případech většinu přírodních událostí zveličoval a jeho popis realitě příliš neodpovídal, nicméně jiné údaje k dispozici nejsou, takže je musíme použít ať chceme či nechceme. S tímto hodnocením jsem také ke všem pramenům přistupoval.
Díky počítačovému zpracování bylo možno uvedená data detailně analyzovat a vyhodnotit. Jednotlivé úseky maxim a minim se daly dobře odečítat. Výsledkem uvedené analýzy je tab. I se zpracovanými rozdíly mezi jednotlivými epizodami a současně i s časovým gradientem, ukazující na rychlost nástupu jednotlivých teplotních fází zim. Křivky grafů ovšem vykazují zřetelné trendy, které jsou přerušovány kratšími úseky buď teplejších, nebo studenějších epizod. Je potom skutečně dosti těžké rozhodnout, jak takovou křivku interpretovat. Je možné vytvořit dvě varianty. Buď vyhodnotit všechny zjištěné výkyvy, nebo pouze zřetelné trendy. Tab. I je druhým z obou příkladů.
Uvedeným postupem lze zjistit, že průměrná délka období ochlazování, tedy nástupy drsných a studených zim, se pohybuje mezi 35 – 50 roky (průměr 43,1 roku). Na druhou stranu průměrná délka období oteplování, kdy silné a dlouhé zimy zřetelně ustupují, je rovněž kolem 40 let (průměr 44,5 roku). Celková délka cyklu je pak asi 80 – 90 let. To je velmi překvapivé zjištění, neboť jde o dobu zcela identickou s délkou „sekulárního“ slunečního cyklu, která kolísá rovněž mezi 80 – 90 lety. Tento fakt velmi dobře odpovídá teplotní křivce instrumentálních měření z pražského Klementina, kde se amplituda maxim a minim pohybuje rovněž mezi 90 – 100 lety.
Dá se tedy s velkou pravděpodobností předpokládat, že právě končí přibližně 40letý cyklus oteplení (viz barevné grafy na str. 100), kdy zejména od poloviny 60. let je pozorovatelné rapidní zvýšení zimních teplot a kdy průměrné teploty neklesly pod bod mrazu. Tomuto oteplovacímu cyklu předcházelo přibližně 50leté, víceméně chladnější období v postupném oteplovacím procesu, jehož počátek se pohybuje kolem r. 1895. Z toho, co tedy víme, můžeme předpokládat, že nastupuje opět další, pravděpodobně 40leté období, kdy lze očekávat náhlé vpády drsných a studených zim. Zdá se, že zima 1995 – 1996 a nejspíše i ta letošní jsou toho prvními doklady.Jak dokazují údaje shrnuté v tab. II, výraznější kontinentální klima (studené a sněživé zimy a horká léta) se projevovalo v IX., X., XI. a XVII. století (pořadí 2. – 3.). 
V poměrně dlouhém úseku mezi XII. a XVII. stoletím, kdy vpády dlouhých zim byly méně intenzivní, lze snad vidět i projev 400letého cyklu kolísání oblačnosti. Ten zjistil F. Link (1956) na základě počtu objevených komet v minulých staletích. Jeho existenci potvrzují také J. Dvořák a L. Křivský (1989, str. 171 a následující). Podle Linkovy analýzy by měla perioda nižší oblačnosti a vyšších teplot končit na rozhraní 20. a 21. století, a to nástupem zvýšené oblačnosti, která by nejspíš byla doprovázena i poklesem teplot. Je proto velmi pravděpodobné, že se lidstvo v současné době nachází v etapě zlomu několika cyklů, které budou mít zásadní vliv na další vývoj celé planety. Zatím vůbec nehodlám komentovat vliv antropogenní činnosti na klimatické změny, neboť se ukazuje, že jde o otázku mnohem komplikovanější, než se předpokládalo.
Literatura
Dvořák J., Křivský L.: Slunce náš život. Panorama, Praha 1989Link F.: Změny klimatu a sluneční činnosti v posledních čtyřech tisíciletích. Rozpravy ČSAV, r. 66, řada MPV, sešit 2, 1956
Svoboda J.: Klimatologická databáze. Sborník ze semináře „Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí“, díl 2, str.: 103–110. Úpice 1993
Svoboda J.: Klima v Čechách v „malé době ledové“. Sborník ze semináře „Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí“, díl 3, str.: 150–163. Úpice 1994
Obrázky
Při prvním hrubém přiblížení je možné interpretovat data následujícím způsobem:
940-1000 - Postupné přibývání vpádů tvrdých zim.
1000-1030 - Teplé období bez větších zim.
1030-1060 - Razantní ochlazování zimního období, téměř bez většího teplejšího výkyvu.
1060-1100 - Postupné oteplování.
1100-1130 - Rychlé ochlazování zimních měsíců.
1130-1180 - Silné oteplování zimních měsíců.
1180-1210 - Ochlazení zimních měsíců.
1210-1240 - Velmi teplý výkyv na větvi stabilního ochlazování zim v období 1180-1260.
1240-1260 - Razantní ochlazení.
1260-1290 - Teplejší výkyv v jinak studené periodě.
1290-1310 - Studený výkyv zimních měsíců s vpády několika velmi drsných zim.
1310-1400 - Pozvolné oteplování zimního období s několika studenějšími výkyvy v letech 1320-1330 a 1350-1360.
1400-1430 - Silné ochlazování zimních měsíců.
1430-1540 - Postupný oteplovací proces s krátkodobou studenou regresí v letech 1490-1505.
1540-1590 - Razantní ochlazovací perioda s teplejším výkyvem v období 1570-1580.
1590-1630 - Kratší oteplení v jinak studeném výkyvu.
1630-1660 - Ochlazení v porovnání s předešlým obodobím.
1660-1690 - Postupné oteplování zim.
1690-1770 - Studená regrese s vpády drsných zim s krátkodobým oteplením v letech 1730-1760.
1770-1800 - Postupné oteplování zim.
Všechna tato období jsou dobře dokumentována kronikářskými zprávami, a to včetně těch nejranějších. Tak již v prvním studeném období v letech 940 1000 je možno zaregistrovat několik zvláště silných a dlouhých zim, které se převalily Evropou. Z období předcházejícího této periodě je zpráva z r. 829, která nás informuje, že zamrzl Nil a že v tu dobu ležel v Evropě sníh po dobu 6 měsíců.
Studené období 940-1000
927-928 - Řeka Temže zamrzlá po dobu 3 měsíců.
974-975 - Neobyčejně dlouhá zima. Trvala od 1. XI. do 11. III.
990-991 - Dlouhá zima od XI. V. Ještě v červnu bylo chladno.
993-994 - Temže zamrzlá po dobu 4 týdnů. Zima trvala od 14. X. do 13. V.
1010-1011 - V Bosporu a rovněž na Nilu se objevil led.
Teplejší zimy v letech 1000-1030
Nedostatek zpráv o drsných zimách potvrzuje tuto teplou periodu.
Studený výkyv v letech 1030-1060
1032 - Dlouhá zima, při níž pomrzlo velké množství lidí.
1048 - Od začátku ledna až do konce března neustálé sněhové vánice po celé západní Anglii.
1059-1060 - Na Dunaji napadl sníh již 14. IX. a ležel až do poloviny února.
1067-1068 - Silná zima, která postihla zejména středoevropskou oblast.
Teplé období 1060-1100
Velmi podobná situace jako v období let 1000-1030.
Ochlazení v letech 1100-1130
V tomto krátkodobém podružném minimu se objevují rovněž silné a tvrdé zimy.
1125-1126 - Zamrzlá řeka Pád.
1132-1133 - Opětovné zamrznutí řeky Pád.
1142-1143 - Řeka Temže zamrzlá po dobu 3 týdnů.
Silné oteplování v letech 1130-1180
V tomto velmi masivním oteplování bylo rovněž několik vpádů drsných zim, ale jejich výskyt nebyl příliš citelný.
Ochlazování v letech 1180-1310
V tomto období došlo ke kratšímu teplejšímu výkyvu v letech 1210-1240 a 1260-1290, což je dobře dokumentováno i absencí větších zim.
1209-1210 - Zamrznutí pobřežních oblastí Černého moře.
1210-1211 - Zamrzlo pobřeží Jaderského moře a zamrzla rovněž řeka Pád.
U těchto dvou jmenovaných zim jsem ovšem na pochybách, zda nejde o jednu a tu samou zimu, neboť všechny aspekty tomu nasvědčují. Bohužel dostatečné množství informací, které by tuto hypotézu potvrdilo, chybí, takže je k dispozici názorný příklad toho, jaké obtíže způsobuje špatná kronikářská chronologie.
1233-1234 - Zamrznutí severní části Jaderského moře, kdy se jezdilo s těžkými nákladními vozy po zamrzlém moři až do Benátek.
Další malý studený výkyv byl v letech 1230-1260. Musel být zřejmě dosti drsný, neboť je k dispozici řada zpráv o zámrzech přímořských oblastí, především v severních částech Evropy.
1263-1264 - Řeka Temže byla zamrzlá po dobu 4 týdnů.
1269-1270 - Zamrzlá Temže. Úžiny Kattegat a Skagerak mezi Dánskem a Norskem zamrzly. Zamrzlo rovněž Baltské moře a od Gotlandu se až do Švédska dalo přejít pěšky nebo přejet na koni. Silně bylo postiženo i Švýcarsko, kde zamrzlo celé Bodamské jezero.
1290-1291 - Zamrzla úžina Kattegat, přes kterou jezdily nákladní vozy obchodníků.
1293-1294 - Zamrzlá úžina Kattegat. Z Norska se do Jutska chodilo pěšky a jezdilo na koni.
1295-1296 - Zamrzlé celé Baltské moře.
1306-1307 - Zamrzlé celé Dánské moře.
Znatelné oteplování v letech 1310-1400
Zdá se, že v této teplejší epizodě se objevily drsné zimy, které se přesunuly poněkud na jih, neboť v zimě 1317-18 opětovně zamrzla řeka Pád, po níž jezdily naložené vozy. Po té se drsné zimy vrátily zpět do severnějších oblastí. Nasvědčuje tomu zima 1322-23, kdy se v okolí ostrova Gotlandu mohlo chodit po ledu a rovněž se i bruslilo. Stejně tak nás informují kronikářské zprávy o tom, že bylo zamrzlé Jaderské moře.
Tyto dvě posledně jmenované zimy velice přesně zapadají do vymezeného schématu, neboť dobře potvrzují studené výkyvy v letech 1315-1330 a 1340-1350. Mimo tyto zimy se však objevilo několik drsných zim, které jako by naznačovaly budoucí ochlazení. Série drsných zim byla zvláště výrazná především v severnějších oblastech Evropy. Je pochopitelné, že těmito zimami byly postiženy i Čechy.
1362-1363 - Po všech tocích v Německu se až do března jezdilo s těžkými nákladními vozy.
1380-1381 - Z města Lübeck chodili lidé s nákladem pěšky po moři až do Pruska. Moře okolo ostrova Gotlandu bylo celé zamrzlé.
1390-1391 - Zamrzla úžina Sund mezi Německem a Dánskem a lidé chodili po ledu. Pěšky se dalo chodit rovněž přes kanál La Manche.
Silné ochlazení v letech 1400-1440
1404 - Zamrzlo celé Bodamské jezero.
1406-1407 - Velmi drsná a dlouhá zima. Zamrzla celá úžina Skagerak a mezi Dánskem a Norskem přebíhali po ledu vlci.
1420 - Zamrzlo pobřeží Černého moře.
1423 - Zamrzlo Baltské moře a lidé z Lübecku chodili po ledu až do Gdaňska.
1434-1435 - Nepřestávající zima od 26. XII. - 1. III. Ve Švýcarsku zamrzla všechna jezera.
Oteplení v letech 1440-1540
V tomto poměrně dlouhém úseku pozvolného oteplování se objevil i jeden krátkodobý ochlazovací cyklus v letech 1490-1510, nicméně spodní křivka nám ukazuje několik studených výkyvů v jinak postupném snižování vpádů studených zim. Je ovšem významná ta okolnost, že tyto zimy se soustřeďovaly spíše do severních oblastí Evropy.
1455-1456 - Mezi Gdaňskem a poloostrovem Hel zamrzl Balt a jezdilo se přes něj těžkými nákladními vozy.
1459-1460 - Zamrzlý Dunaj. Zamrzl celý Balt. Po ledu se dalo chodit ještě 17. III. Jezdilo a chodilo se rovněž mezi přístavními městy Dánska a Německa (Lübeck, Stralsund, Hamburk). Z Gdaňska se jezdilo s naloženými vozy až do Švédska.
1464-1465 - Zamrzlo celé Bodamské jezero.
1468-1469 - Zamrzlo celé Curyšské jezero.
1476-1477 - Dlouhá a sněživá zima. Sníh ležel až do 24. IV. Zamrzlé celé Bodamské jezero.
1485-1486 - Zima trvala až do 23. III.
1491-1492 - Dlouhá a studená zima. Moře u Benátek celé zamrzlé a do města se dalo chodit po ledě pěšky.
1520 - Dlouhá zima s ostrými mrazy, které trvaly od ledna až do 1. V.
Zdá se, že poslední uvedená zima spadá ještě do krátkodobého ochlazení v letech 1490-1510.
Ochlazení v letech 1540-1590
V tomto úseku lze skutečně potvrdit krátkodobé oteplení zimních měsíců v letech 1570-1580 úplnou absencí zpráv o větších zimách.
1556-1557 - Ostrá a dlouhá zima od 22. XI. - 28. III.
1585-1586 - Dlouhá zima od 25. XI. - 27. III.
1586-1587 - Dlouhá zima od 6. XII. - 30. IV.
1588-1589 - Od ledna až do 1. IV ostrá zima.
1589-1590 - Dlouhá a vytrvalá zima od 11. XI. - 12. III.
1594 - 1595 - Dlouhá zima od XI. - III.
Zdá se, že tato téměř nepřetržitá série dlouhých zim koncem století jako by ohlašovala nástup studeného a extrémního klimatického období pro roky 1620 1740, která se v literatuře objevuje pod názvem "malá doba ledová".
Oteplení v letech 1590-1630
Přestávka v tomto oteplovacím procesu je způsobena vpádem náhlé drsné zimy v roce 1607-08, která je potvrzena dobovými informacemi. Tato zima bývá pokládána za nejstudenější zimu celého XVII. století. Trvala od 21. XII až do začátku května. Zamrzla při ní řeka Temže a ve Švýcarsku Bodamské jezero. Citelně bylo postiženo i Španělsko silnými sněhovými závějemi. Následkem silných mrazů docházelo k útokům vlčích smeček na lidi.
Ochlazování v letech 1630-1660.
Toto období je potvrzeno již řadou zpráv.
1620-21 - V lednu zamrzlé moře v okolí Benátek.
1622 - V lednu zamrzlé moře po celém pobřeží Holandska.
1635 - Ostrá zima. V Praze popraskaly mrazem zvony.
1647-48 - Strašlivá a dlouhá zima.
1652-53 - Zima trvající od XII. - IV.
1654-55 - Zámrz Baltu. V Praze velmi silné mrazy.
1657-58 - Dlouhá zima od XII. - V. Prý ještě v červnu panovala chladna. Zamrzl celý Öresund.
Oteplení v letech 1660-1690
I přesto, že jde o znatelný oteplovací mechanizmus, je možno zazanamenat jednu silnější zimu v roce 1670, o které se píše, že trvala od ledna až do května. Jinak je celá tao perioda viditelně teplejší.
Masivní ochlazování v letech 1690-1770
Tento úsek je již velmi dobře dokumentován množstvím zpráv a informací.
1690-91 - Ostrá zima s mrazy od XII. - III.
1694-95 - Dlouhá a ostrá zima (X. - IV.) Zamrzlo celé Baltské moře. Ještě koncem února se jezdilo po ledu z Hamburku do Dánska. Zamrzlé celé Bodamské jezero. Zima zasáhla citelně i Španělsko.
1708-09 Zima trvající od XII. - IV. Zamrzlé pobřeží Jaderského moře. Na řece Temži se objevil led o tloušťce 5 loktů.
1715-16 - Zima od I. - IV.
1725-26 - Zima od 1.XII. - 23.IV.
1728-29 - Dlouhá a sněživá zima, trvající od 25. XI. - 1. IV.
1737 - Velmi ostrá zima. V Laponsku naměřeno 37 oC.
1739-40 - Pravděpodobně jedna z nejdelších a vůbec nejstudenějších zim za poslední tisíciletí. Začala 1. XI. a končila 4. V. Pro její neobvyklou drsnost a délku se jí říkalo sibiřská, laponská a grónská zima. Zamrzla při ní všechna Švýcarská jezera. Zamrzla úžina Sund, zamrzla Temže. V létě 1740 nedostatek obilí, neboť ozimy neměly možnost vyrůst. Na podzim ovšem hojnost ovoce.
1740-41 - Neobvykle ostrá a mrazivá zima v Americe.
1741-42 - Dlouhá zima. V Sýrii mrazy.
Krátkodobé oteplení v letech 1740-1760
Po předcházejícím studeném zimním období se tento úsek jeví skutečně jako teplý.
Silné ochlazení v letech 1760-1770
1765-66 - Mrazivá zima od XII. - III.
1766 - 67 - Velmi dlouhá zima, trvající od 25. XII. - 10. V. Sníh padal ještě 10. V. Silné mrazy okolo -30 oC.
1771 - Dne 19. III. napadlo množství sněhu, který ležel po dobu 14 dní. To mělo za následek vyhynutí ozimů a pozdější hladomor v celých Čechách.
1783-84 - Dlouhá a mrazivá zima, trvající od XI. - 30. V. Byla způsobena pravděpodobně erupcí islandské lávové trhliny Laki a následným rozptylem prachových částic do atmosféry. Průměrná teplota zimní sezony -5,46 oC.
1788/89 - Velmi dlouhá zima od 25. XI. - 3. III. Průměrná teplota zimní sezony -4,34 oC.
1798/99 - Opakovaně dlouhá a sněživá zima, která trvala od 1. XI. - 28. IV. Teploty poklesávaly až na -30 oC. Průměrná teplota zimní sezony -6.0 oC.
VÝROK O SKUTEČNOSTI, NEBO VÝROK O VÝROKU?
Nizozemské státní organizace sledují velmi vážné současné klimatické změny, poslouchají své experty a snaží se situaci zlepšit. Věda zde přímo zasahuje do politiky. Jenže omezit např. emise CO2 je velmi nákladné a experti se nevyjadřují zcela jednoznačně, protože klimatologové stejně jako ostatní vědci mnoho věcí znají a také mnoho věcí neznají. Největší zmatek pak vzniká, když se míchají fakta, soudy, interpretace a hypotézy dohromady. To si velmi rychle uvědomily enviornmentální výbory a pečlivě klasifikují typy expertních znalostí do čtyř základních skupin:
- Vědecká fakta, kterými se rozumějí základní informace (tvrdá data) např. o koncentracích jednotlivých plynů v atmosféře.
- Vědecké odhady a meze nejistot. Ty vznikají kombinací a interpretací různých typů měření. Do této skupiny patří odhady průměrných globálních teplot, které vznikají důmyslnými kombinacemi pozemních, družicových i lodních měření za neustále se mírně proměňujících podmínek.
- Kvalifikované odhady založené na modelech. Do této skupiny je rovněž automaticky zařazen expert, který referuje o svém výzkumu, a to i když jde o vědecká fakta. U prvních dvou skupin je totiž nutný nějaký druh mezinárodního konsenzu.
- Subjektivní náhledy jsou důležité např. v projektech, kdy proti sobě stojí rozdílné zájmy, např. biodiverzita a využívání krajiny, nebo když jde třeba o estetickou hodnotu krajiny.
Rozdělení na čtyři skupiny znalostí neznamená, že by jedna skupina byla horší než jiná, ale spíš to, že si v diskusi musíme být dobře vědomi, na čím území se nalézáme, a že argumenty z různých typů odborných znalostí je nutné mísit s velkou opatrností.
(Change 33, November 1996, 810)
O autorovi
Jiří Svoboda
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
