Kolik dní má den?

V autorských rukopisech mě zaujala glosa „Život na Zemi mladší o 350 milionů let“. Málokdy se publikují takové „jobovky“, natož aby se to dávalo do titulku. Spíš se dočteme, že například naši jeskynní prapředkové nebyli jenom chlupatí a špinaví, ale i umělecky založení, zkrátka kabrňáci. A jak tak čtu ono prazvláštní sdělení dál, dovídám se: „Na Grónské skále existoval život o 350 milionů let dříve, než vědci soudili.“ A už jsme doma, klasické kabrňácké sdělení, jenom v titulku mělo být starší či dříve místo mladší. Kvantitativně vzato mladší je méně (let) než starší a dříve se zdá být méně než později, alespoň po Kristu dříve znamená nižší číslo v letopočtu a později vyšší číslo, a přece ten, kdo se narodil dříve, není mladší, ale naopak starší.

To ovšem zdaleka není jediná záludnost češtiny. V jiném autorském rukopisu nacházím slovní spojení vyšší tlaková níže. Zkuste si představit, že jste cizinci. Znamená vyšší níže ještě větší, tedy ještě nižší níži, anebo to lze chápat tak, že tlaková níže už není tak nízká jako ta nejnižší, protože stoupla?

Trochu jiným způsobem narušuje naše představy vyšší a nižší zeměpisná šířka a délka. Byť snad v tomto případě pochopí i cizinec, ale možná právě Čech ustrne: vyšší šířka? Šířka má být širší! Cítíte, jak zásadním způsobem to bourá představy rozměrů zafixované v dětství četbou Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého?

A to ani nemluvím o záludnostech českého záporu. Přidržím se opět autorských rukopisů: „Zdaleka ne každý nepodlehne této nemoci.“ Autor chtěl říci, že „zdaleka ne každý podlehne“ nebo prostě jen, že nepodlehne každý. Nebo jiný příklad: „[...] a nosní kořen mužských lebek byl v bodu nasion vždy úhlovitě zaříznut. Ženské lebky nesly podobné znaky, až na nezaříznutí nasia“ (míněno až na zaříznutí nasia, resp. až na to, že neměly nosní kořen v nasiu zaříznutý).

Nejkrásnější češtinský paradox nám nenabídli autoři čirou náhodou, nýbrž nám ho pro radost a z radosti vymyslel J. Fiala: „Pracuji 24 hodin denně, a když to nestihnu, tak to pak musím dohonit v noci.“ Vysvětlete dítěti, že den je buď 24 hodin (od půlnoci do půlnoci), nebo 12 hodin (od rána do večera), anebo o něco více či o něco méně než 12 hodin (podle toho, jak kdy vychází a zapadá sluníčko). To poslední uznávali již naši slovanští prapředkové (praslovanský kořen *dei-, z něhož původní dn neboli den vzniklo, znamená svítit), ale nejen oni (viz latinské dies). Tak řekněte, kolik vlastně má den hodin? A kolik dní má potom den? (autentická dětská otázka).