Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Houbožravost

 |  5. 2. 1997
 |  Vesmír 76, 88, 1997/2

Houbožravost (mykofágie) není v přírodě nic mimořádného. Mezi pojídače hub patříme přeci i my. A každý ví, že není sám. Vždyť jak jej dovedou naštvat zástupy larev bedlobytek, které mu sežraly část jeho houbového úlovku dřív, než si jej donesl z lesa. A k tomu mu tam běhají navíc i larvy drabčíků (ty jsou ale spíše dravé), sem tam leze i nějaký plž atd. Vzácnější je již, když si houby dokáží jejich spotřebitelé cíleně pěstovat. Zde jsme opět my, i když při tom, co si o sobě myslíme, nás to nepřekvapuje. Překvapivější bylo toto zjištění kdysi u mravenců a všekazů. Angličtí badatelé M. Bass a J. M. Cherett z Waleské univerzity v Bangoru (UK) si nedávno všimli, že kolonie houbovitých organizmů okousávané mravenci, kteří je pěstují, jsou plodnější a z jejich hyfových vláken bují mnohem více zvláštních kulovitých a hroznovitých útvarů (staphylae a gongylidia), než když jsou ponechány bez této „péče“. Zkusili přijít na to, čím je to vyvoláváno. U laboratorních chovů jihoamerických mravenců Atta sexdens, známých jako „sklízeči listí“, protože si pro pěstování svých kolonií hub snášejí z listí odkousané části jako výživný substrát, zabránili mravencům, aby mohli všude vstupovat. A tam pak sami uměle „sklízeli“ podhoubí pomocí jehel, jinde jen ulamovali hyfy, na dalších místech přidávali mravenčí výkaly a naposled též výluh z mravenčích hlav. Ukázalo se, že větší bujení vyvolává prosté mechanické působení mravenců. Uvádíme si tuto informaci jen jako příklad, nad čím vším se také učenci nezamýšlejí, co všechno studují a k jakým „závratným“ výsledkům mohou dojít. I když uvedení autoři zřejmě očekávali, že třeba objeví v mravenčích žlazách nějakou látku povzbuzující houbový růst a ta by se mohla hodit. (Podobné účinky „spásání“ na houbovité nárůsty byly již dříve zaznamenány např. u chvostoskoků. Ti si je ovšem nepěstovali.) My si neučeně jen připomeňme výsledky našeho  prořezávání ovocných stromů nebo sekání trávy na chalupě. Tady je jisté, že žádnou látku při tom (většinou) nevylučujeme (Functional Ecology 10, 55, 1996).

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie

O autorovi

Josef Chalupský

Doc. Josef Chalupský (*1931) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na téže fakultě se zabývá parazitologií.

Doporučujeme

Neandertálský mozek ze zkumavky

Neandertálský mozek ze zkumavky

Jaroslav Petr  |  24. 6. 2018
Vědci vypěstovali v laboratoři miniaturní shluky lidských buněk mozkové tkáně, tzv. organoidy. Ty měly DNA upravenou tak, aby napodobovala DNA...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné