Aktuální číslo:

2026/6

Téma měsíce:

Odolnost

Obálka čísla

Houbožravost

 |  5. 2. 1997
 |  Vesmír 76, 88, 1997/2

Houbožravost (mykofágie) není v přírodě nic mimořádného. Mezi pojídače hub patříme přeci i my. A každý ví, že není sám. Vždyť jak jej dovedou naštvat zástupy larev bedlobytek, které mu sežraly část jeho houbového úlovku dřív, než si jej donesl z lesa. A k tomu mu tam běhají navíc i larvy drabčíků (ty jsou ale spíše dravé), sem tam leze i nějaký plž atd. Vzácnější je již, když si houby dokáží jejich spotřebitelé cíleně pěstovat. Zde jsme opět my, i když při tom, co si o sobě myslíme, nás to nepřekvapuje. Překvapivější bylo toto zjištění kdysi u mravenců a všekazů. Angličtí badatelé M. Bass a J. M. Cherett z Waleské univerzity v Bangoru (UK) si nedávno všimli, že kolonie houbovitých organizmů okousávané mravenci, kteří je pěstují, jsou plodnější a z jejich hyfových vláken bují mnohem více zvláštních kulovitých a hroznovitých útvarů (staphylae a gongylidia), než když jsou ponechány bez této „péče“. Zkusili přijít na to, čím je to vyvoláváno. U laboratorních chovů jihoamerických mravenců Atta sexdens, známých jako „sklízeči listí“, protože si pro pěstování svých kolonií hub snášejí z listí odkousané části jako výživný substrát, zabránili mravencům, aby mohli všude vstupovat. A tam pak sami uměle „sklízeli“ podhoubí pomocí jehel, jinde jen ulamovali hyfy, na dalších místech přidávali mravenčí výkaly a naposled též výluh z mravenčích hlav. Ukázalo se, že větší bujení vyvolává prosté mechanické působení mravenců. Uvádíme si tuto informaci jen jako příklad, nad čím vším se také učenci nezamýšlejí, co všechno studují a k jakým „závratným“ výsledkům mohou dojít. I když uvedení autoři zřejmě očekávali, že třeba objeví v mravenčích žlazách nějakou látku povzbuzující houbový růst a ta by se mohla hodit. (Podobné účinky „spásání“ na houbovité nárůsty byly již dříve zaznamenány např. u chvostoskoků. Ti si je ovšem nepěstovali.) My si neučeně jen připomeňme výsledky našeho  prořezávání ovocných stromů nebo sekání trávy na chalupě. Tady je jisté, že žádnou látku při tom (většinou) nevylučujeme (Functional Ecology 10, 55, 1996).

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie

O autorovi

Josef Chalupský

Doc. Josef Chalupský (*12. 3. 1931 — †30. 10. 2019) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na téže fakultě dlouhodobě působil a přednášel na katedře parazitologie a hydrobiologie. Miloval Japonsko, historii, umění; byl znalcem ex libris a grafiky (podle jeho charakteristického písma vznikl i font Chalupsky CE).

Doporučujeme

Příliš otevřené dveře

Příliš otevřené dveře

Jan Vevera  |  1. 6. 2026
Psychiatrie byla kdysi kritizována za to, že zavírá své dveře, a s nimi i pacienty za zdmi léčeben. Dnes čelí jinému problému – její dveře jsou...
Tranzistor na bázi bismutu

Tranzistor na bázi bismutu uzamčeno

Lukáš Tabery  |  1. 6. 2026
Cesta od třídimenzionálního planárního tranzistoru k dvoudimenzionálnímu a odtud zpět do tří dimenzí – k integraci M3D. Narůstající závislost...
Starý recept pro nové kosti

Starý recept pro nové kosti uzamčeno

Petr Pokorný, Adam Zabloudil  |  1. 6. 2026
Kovový implantát býval chápán jako trvalá výztuha těla: něco jako pevný nýt v mostní konstrukci. Moderní medicína však stále častěji hledá...